Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 187/2020-103

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Hedvikou Lávičkovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 77 727,45 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do částky 300 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 42 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 400 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení.

III. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 17 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 63 464 Kč od 27. 9. 2019 do 11. 2. 2020, z částky 60 964 Kč od 12. 2. 2020 do 11. 3. 2020, z částky 60 464 Kč od 12. 3. 2020 do 14. 7. 2020, z částky 60 314 Kč od 15. 7. 2020 do 18. 8. 2020, z částky 60 164 Kč od 19. 8. 2020 do 24. 8. 2020 a z částky 17 764 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, dále ohledně pohledávky ve výši 17 263,45 Kč a úroku ve výši 98,68 % p. a. z částky 49.845,63 Kč od 27. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 9. 2019 dosáhne částky 215 006 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 4 217 Kč k rukám právního zástupce žalobce titul. jméno příjmení, sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do částky 300 Kč zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 42 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 400 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení. III. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 17 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 63 464 Kč od 27. 9. 2019 do 11. 2. 2020, z částky 60 964 Kč od 12. 2. 2020 do 11. 3. 2020, z částky 60 464 Kč od 12. 3. 2020 do 14. 7. 2020, z částky 60 314 Kč od 15. 7. 2020 do 18. 8. 2020, z částky 60 164 Kč od 19. 8. 2020 do 24. 8. 2020 a z částky 17 764 Kč od 25. 8. 2020 do zaplacení, dále ohledně pohledávky ve výši 17 263,45 Kč a úroku ve výši 98,68 % p. a. z částky 49.845,63 Kč od 27. 9. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 9. 2019 dosáhne částky 215 006 Kč, se zamítá. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 4 217 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou ze dne 7. 7. 2020 na žalované domáhal zaplacení částky 77 727 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 15. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s efektivní úrokovou sazbou 158,14 % v pravidelných splátkách po 4 266 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost splácet, kdy uhradila pouze 1 splátku ve výši 4 300 Kč a věřitel proto přistoupil k zesplatnění dluhu. Následně žalovaná uhradila 2 splátky v celkové výši 3 000 Kč. Žalobce požadoval uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 59 066,10 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění), dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč a ve výši 17 263,45 Kč, úhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 400 Kč a dále úrok ve výši 98,68 % p.a. z částky 49 845,63 Kč od 27. 9. 2019 do zaplacení.

2. Podle , (dále jen „ “), může žalobce vzít za řízení návrh na jeho zahájení zpět, a to z části nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví ( věta první ). Jestliže ke zpětvzetí dojde ještě před zahájením ústního jednání, není třeba souhlasu druhého účastníka ( ). V návaznosti na uvedené ustanovení soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení zastavil co do částky 300 Kč, kterou žalovaná po podání žaloby žalobci uhradila a žalobce vzal v této části žalobu zpět.

3. Z nařízeného ústního jednání se žalovaná z důvodu nemoci omluvila a uvedla, že je v důsledku koronavirové pandemie v tíživé finanční situaci a snaží se dluh žalobci splácet alespoň ve splátkách ve výši 150 Kč.

4. Žalobce byl poučen dle ) , že je povinen doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované a k tomu označit důkazy s tím, že v případě, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene. Pro takový případ soud poučil žalobce o možnosti absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a jiného právního posouzení věci v rámci bezdůvodného obohacení.

5. Ohledně úvěruschopnosti žalobce uvedl, že řádně zjišťoval úvěruschopnost, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele, prověřena na základě dokladu o příjmech (žalobce měl k dispozici pracovní smlouvu, výplatní pásku za měsíc březen a duben 2019 a potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši měsíčního příjmu zaměstnance ze dne 14. 5. 2019), výpisu z databáze anonymizováno a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech a z potvrzení zaměstnavatele plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 11 400 Kč a celkové měsíční náklady žalované činí 4 410 Kč, volné zdroje tak představují částku 5 990 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázi anonymizováno a příjmení, kdy bylo zjištěno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Věřitel měl rovněž k dispozici formulář hodnocení klienta, ze kterého bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou 5 990 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se jeho stavu, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány a je to právě klient/žalovaná, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. K uvedeným výdajům žalobce/věřitel dále přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které mu je objektivně známo. Ohledně prověřování výdajů žalobce uvedl, že žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovanou osobu. Příjmy žalované převyšovaly její tvrzené výdaje, kdy v tomto případě tedy nelze shledat nemožnost splácet. Není v silách žalobce, jakožto poskytovatele spotřebitelských úvěrů, prověřovat výdaje žalované (klienta) natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Má za to, že klient je zodpovědný, za to, že údaje, které uvede, jsou správné a jedině klient je zodpovědný za to, že pokud uvede úmyslně nesprávné údaje, pak takovému jednání nepřísluší žádná ochrana, natož ochrana soudní. Žalobce zjišťoval veškerá objektivní kritéria, která lze doložit a při sjednávání úvěru postupoval s maximální a řádnou péčí, která lze po něm požadovat, a to nad rámec povinností plynoucích ze zákona.

6. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 15. 5. 2019 uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč (ze smlouvy o úvěru). Úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 4 266 Kč, celkem se žalovaná zavázala zaplatit 179 172 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu a poplatky spojené s prodlením (z předsmluvních informací, smlouvy, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře). Při uzavírání smlouvy měl žalobce k dispozici pracovní smlouvu ze dne 7. 8. 2018 a dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne 20. 12. 2018, ze které vyplývalo, že žalovaná je zaměstnána u zaměstnavatele anonymizována čtyři slova, základní organizace obec, od 7. 8. 2018 na dobu určitou do 20. 12. 2019, z předložených výplatních pásek vyplývalo, že za březen 2019 činil její příjem 14 945 Kč a za duben 2019 10 417 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele ze dne 14. 5. 2019 bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalované činil 11 457 Kč. V ě označené jako„ hodnocení klienta“, která je podepsána žalovanou, je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána s příjmem 11 400 Kč, náklady na bydlení činí 1 000 Kč, životní minimum 3 410 Kč, celkem výdaje 4 410 Kč, volné zdroje 5 990 Kč. Žije u rodičů, je v registrovaném partnerství a má výuční list. Žalobce měl rovněž k dispozici kopii občanského průkazu žalované, kdy ověřil, že tento není evidován jako odcizený. Žalovaná uhradila celkem 4 300 Kč, následně se dostala do prodlení a žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu k 25. 9. 2019 (z upomínek a oznámení o zesplatnění). Následně žalovaná uhradila 2 splátky v celkové výši 3 000 Kč. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu (z předžalobní výzvy).

7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví

18. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 15. 5. 2019 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobce sice na jedné straně ověřil příjmy žalované, avšak žádným způsobem neověřoval její výdaje (např. výpisem z účtu), kdy pouze spoléhal na formulář, ve kterém uvedla jako výdaje životní minimum + výdaje na bydlení 1 000 Kč. Výše splátky úvěru byla sjednána částkou 4 266 Kč, což je částka v porovnání s příjmem žalované poměrně vysoká a žalobce byl proto povinen řádně objektivně zkoumat výdaje žalované. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.

19. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

20. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

21. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).

22. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 50 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobci zaplatila 7 600 Kč, má povinnost vydat žalobci zbývající částku 42 400 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že jejich náhradu soud přiznal procesně úspěšnějšímu žalobci a uložil žalovanému uhradit žalobci částku 4 217 Kč. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela částka 42 171 Kč sestávající ze soudního poplatku ve výši 3 887 Kč, a dále z odměny advokáta ve výši 29 540 Kč za 7 úkonů právní služby podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (kvalifikovaná předžalobní výzva, příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby, písemné podání ze dne 17. 9. 2020, účast u jednání dne 2. 9. 2020 a dne 7. 10. 2020), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 4 220 Kč. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 7 úkonů ve výši 300 Kč za každý úkon dle advokátního tarifu, tj. celkem 2 100 Kč. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobce dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši 6 644 Kč. Žalobkyni přitom náleží 10 % z částky 42 171 Kč, protože byla úspěšná ohledně částky 42 700 Kč (55 %), kdy v částce 42 400 Kč bylo žalobě vyhověno a v částce 300 Kč bylo řízení zastaveno, přičemž zastavení zavinila žalovaná, když pohledávku částečně hradila a neúspěšná ohledně částky 35 027,45 Kč (45%).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).