Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 180/2020-56
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Tupou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 12 971,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 200 Kč za dobu od 20. 12. 2018 do zaplacení.
II. Žaloba se v částce 6 771,02 Kč se zákonným úrokem ve výši 9 % ročně z částky 6 771,02 Kč za dobu od 20. 12. 2018 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 200 Kč za dobu od 20. 12. 2018 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se v částce 6 771,02 Kč se zákonným úrokem ve výši 9 % ročně z částky 6 771,02 Kč za dobu od 20. 12. 2018 do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 971,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 971,02 Kč od 20. 12. 2018 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, IČO, a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne datum k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru č. anonymizováno, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 200 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalovaného dne datum. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní úrok se sazbou ve výši 40 % ročně z poskytnuté jistiny a poplatek za poskytnutí úvěru (včetně poplatku za hotovostní čerpání úvěru) ve výši 6 771,02 Kč. Celkovou částku ve výši 12 971,02 Kč odpovídající součtu jistiny, úroku
za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 1 splátce do 19. 12. 2018. Žalovaný však sjednanou splátku neuhradil. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právnická osoba, IČO, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil,
a to ani po zaslané předžalobní upomínce.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen o. s. ř. o. s. ř. , a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. , vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne datum uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru č. anonymizováno,
podle níž žalovanému poskytl částku 6 200 Kč, kterou žalovaný dne 19. 11. 2018 obdržel bezhotovostně na číslo účtu bankovní účet, které uvedl v předmětné smlouvě, a kterou
se zavázal věřiteli splatit formou 1 splátky spolu s úrokem s roční zápůjční úrokovou sazbou
ve výši 40 % z jistiny, za dobu trvání smlouvy 1 měsíce odpovídající výši úroku 3,33 % z dlužné částky a s poplatkem ve výši 6 771,02 Kč, celkem tak v částce 12 971,02 Kč. Žalovaný splátku řádně neuhradil. Svoji pohledávku za žalovaným původní věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020, což žalovanému oznámil dne 27. 6. 2020.
4. Podle § 1 odst. 2 . zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku , dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně
od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal
nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad
pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv
nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovaným věřiteli zaplacena a o výši a počtu splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o úvěru (úrok, poplatek) zcela transparentní, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že již ve smlouvě uvedený úrok 40 % p. a. je v rozporu s dobrými mravy. Nadto věřitel při uzavírání předmětné smlouvy tzv. celkovým poplatkem za poskytnutí úvěru pouze účelově ve snaze naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky, když soud ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že došlo ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 1 328,72 % jistiny za rok, když za tento poplatek věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 12 971,02 Kč (jistina 6 200 Kč a úrok 6 771,02 Kč) splatné za 30 dnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 109,21 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 365 dnů (tj. 1 328,72 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům,
když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení 1 až 5 let cca 8,6 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohonásobně převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat,
že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom
na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit
a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde
o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.
9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne 19. 11. 2018 ve výši 6 200 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 6 200 Kč, v souladu s ust. § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 20. 12. 2018 do zaplacení a včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 200 Kč za dobu od 20. 12. 2018 do zaplacení.
10. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývajících sjednaných poplatkách a úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.
11. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.