Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 654/2020-17
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr Janem Kušnírem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec a číslo - část obce
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa, obec - část obce
o zaplacení 4 265 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 150 Kč od 10.5.2019 do zaplacení ve výši 9,75% ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Do částky smluvní pokuty 1 115 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám advokátky titul. jméno příjmení náklady řízení ve výši 240 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 150 Kč od 10.5.2019 do zaplacení ve výši 9,75% ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Do částky smluvní pokuty 1 115 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám advokátky [titul]. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 240 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
Žalobce se domáhal zaplacení částky 4.265 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel se žalovanou dne 6.3.2019.
Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno fikcí, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila.
Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem Všeobecných obchodních podmínek, smlouvy o zápůjčce ze dne 6.3.2019, výpis z účtu žalobce o zaslání peněz, tří upomínek a předžalobní výzvy. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná zažádala žalobce o zápůjčku ve výši 2.500 Kč a došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce 6.3.2019. Žalovaná byla seznámena s OP a souhlasila s nimi. Splatnost zápůjčky byla stanovena na dobu do 9.5.2019 a žalovaná se zavázala vrátit částku 2.500 Kč a poplatek 650 Kč za zpracování zápůjčky. V případě prodlení s úhradou svého závazku vůči žalobci se žalovaná zavázala uhradit poplatek z prodlení ve výši 0,1% dlužné částky, avšak ve skutečnosti jde o smluvní pokutu, a dále účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky stanovené paušálně částkami uvedenými v čl.2 smlouvy. Žalobce nárokuje úvěrovanou částku 2.500 Kč, poplatek ze zápůjčky 650 Kč, smluvní pokutu ve výši 1.115 Kč, aniž by uvedl, za jaké období je smluvní pokuta nárokována, přičemž nestačí paušální odkaz na maximální výši stanovenou v zák. č. 257/2016 Sb. , a tzv.účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky stanovené pevnými částkami za jednotlivé úkony směřující k vymáhání ve výši 1.000 Kč za písemné výzvy dne 16.5.2019, 23.5.2019.
Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky sice platně vznikla smlouva o zápůjčce a právní režim tohoto vztahu se řídí ust. § 2390 o.z. a násl.. Podle této smlouvy přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil dle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Žalobce své povinnosti z této smlouvy splnil, naopak žalovaná své povinnosti, zejm. řádně a včas splatit dluh, nesplnila. Žaloba byla podána po právu pouze pokud jde o částku zapůjčené jistiny a souvisejícího poplatku a soud jí pouze v tomto rozsahu vyhověl. Úrok z prodlení z jistiny a poplatku byl žalobci přiznán dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po účinném zesplatnění dluhu.
Soud však nemohl žalobci přiznat smluvní pokutu podle č.l. 2 smlouvy, neboť není zřejmé, za které období je vyžadována a pokud zahrnuje období po zesplatnění a je nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů. Soud rovněž nepřiznal žalobci náhradu tzv. účelně vynaložených nákladů, které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu podle vlastního sazebníku, který stanoví zcela nereálné a přemrštěné částky za prezentované úkony a činnosti. U těchto dílčích nároků žalobce byla žaloba zamítnuta.
Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 60 % a neúspěch z 40% a má dle § 142 , odst. 2 o.s.ř. , právo na poměrnou 20 % náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění zcela bez právního a skutkového rozboru, tři režijní paušály po 100 Kč Náklady řízení by v případě plného úspěchu ve věci představovaly 1.200 Kč a žalobce má nárok na náhradu 20% takto vyčíslených nákladů, což činí 240 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř.
JUDr Jan Kušnír
samosoudce