Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 772/2020-18
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudcem JUDr Janem Kušnírem ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa, obec
o zaplacení 5 784 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 4 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 439,89 Kč
s kapitalizovaným úrokem ve výši 920 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se do částky smluvní pokuty 1 784 Kč a nákladů upomínání 150 Kč zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám advokáta titul. jméno příjmení náklady řízení ve výši 602 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč</b> <b>se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 4 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení</b> <b>s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 439,89 Kč</b> <b>s kapitalizovaným úrokem ve výši 920 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se do částky smluvní pokuty 1 784 Kč a nákladů upomínání 150 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 602 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
Žalobce se domáhal zaplacení částky 5.784 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovanou právní předchůdce žalobce právnická osoba na základě elektronické žádosti. Pohledávka přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9.12.2019 s účinností ke dni 12.12.2019, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 7.1.2020.
Jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobce se z něho omluvil a žalovaná, která měla doručení vykázáno, se k jednání nedostavila a ve věci se nevyjádřila.
Soud vycházel vedle návrhu na zahájení řízení z důkazů listinných předložených žalobcem úvěrové smlouvy ze dne 28.5.2018, dodatek ke smlouvě o prodloužení splatnosti ze dne 30.7.2018, standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, doklad o poskytnutí úvěru, Obchodních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávky, poštovního archu, 3x upomínek, předžalobní upomínky. Z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím obchodního zprostředkovatele uzavřela s původním věřitelem dne 28.5.2018 úvěrovou smlouvu s výší úvěru 4.000 Kč a souhlasila s jeho OP. Splatnost byla stanovena na 30 dní, dodatkem ke smlouvě o prodloužení splatnosti ze dne 30.7.2018 byla splatnost prodloužena do 29.8.2018. Žalovaná svůj závazek toho dne ani později neuhradila. Smluvní strany si dohodly, že žalovaná v případě prodlení s vrácením zápůjčky povinna zaplatit zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši ve výši 0,1% denně. Žalovaná částka se skládá jistiny 4.000 Kč, nákladů vymáhání 150 Kč (chybně označeno jako úrok), kapitalizovaného úroku 920 Kč a smluvní pokuty 1.784 Kč.
Z těchto důkazů je zřejmé, že mezi účastníky platně vznikla smlouva o úvěru podle § 2395 – 2400 o.z. Podle této smlouvy se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst.2 cit. zák. ustanovení může úvěrovaný vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný své povinnosti neplnil, zejména nesplnil povinnost úvěr zaplatit do dne splatnosti, žaloba tedy byla podána po právu a soud ji v celém rozsahu vyhověl. Obchodní úrok byl žalobci přiznán podle §§ 2395 a násl o.z. a dle § 1802 jako smluvní a úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po účinném postoupení dluhu na žalobce.
Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2050 je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Podle § 2051 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.
Smluvní pokutu ve výši 1.784 Kč soud nemohl žalobci přiznat, neboť tato smluvní pokuta zahrnuje období po zesplatnění. Je totiž nereálné, aby dlužník, který dlouhodobě závazek neplnil, najednou po zesplatnění uhradil vysokou smluvní pokutu. Tento typ smluvní pokuty neplní tři stanovené funkce tohoto institutu a to prevenční, zabezpečovací, že hlavní závazek bude splněn a sankční. Plní pouze funkci sankční, což je v rozporu s ochranou slabší strany u spotřebitelských úvěrů, proto v této části byla žaloba zamítnuta.
Dále soud nepřiznal žalobci náhradu tzv. paušálních nákladů na upomínání (v žalobě nesprávně označeno jako nesplacený úrok), které žalobci údajně vznikly v souvislosti s prodlením, neboť ve skutečnosti jde o závazek žalovaného k náhradě škody. Tyto náklady musí být co do výše odpovídající jednotlivým vymáhaným částkám prokázány, nelze je přiznat paušálně, jak uvádí žalobce v návrhu, proto i této části nároku byla žaloba zamítnuta.
Vzhledem k tomu, že žalobce měl ve věci částečný úspěch ze 72 % a neúspěch z 28% a má dle § 142 , odst. 2 o.s.ř. , právo na poměrnou 44% náhradu nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek 400 Kč, dále odměnu právního zástupce podle vyhl. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, neboť se jedná o žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech s předmětem řízení o peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč za dva úkony po 200 Kč, jeden úkon ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění bez právního a skutkového rozboru, neboť předžalobní výzva neobsahuje řádný skutkový a právní rozbor, tři režijní paušály podle vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení by činily 1.368 Kč a žalobce má nárok na náhradu 44 % takto vyčíslených nákladů, což činí 602 Kč, které je povinna žalovaná žalobci nahradit.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2 o.s.ř.