Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 93/2013-40
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalované
sídlem adresa žalované
zastoupená opatrovníkem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
o 720,00 EUR s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 720 EUR s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 720 EUR od 19. 5. 2012 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 640,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
III. Soud přiznává opatrovníku žalované titul. jméno příjmení, advokátce se sídlem adresa, odměnu za zastupování ve výši 3 576 Kč.
IV. Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu odměny opatrovníka žalované.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 720 EUR s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 720 EUR od 19. 5. 2012 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 640,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. III. Soud přiznává opatrovníku žalované [titul]. [jméno] [příjmení], advokátce se sídlem [adresa], odměnu za zastupování ve výši 3 576 Kč. IV. Česká republika – Městský soud v Brně nemá právo na náhradu odměny opatrovníka žalované.
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2013 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 720 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě dvou faxových objednávek žalované ze dne 13. 3. 2012 provedla žalobkyně přepravu mezinárodní přepravu zboží z Kaiserslauternu (Německo) do Hranic (Česká republika). Cena za provedení přepravy byla sjednána na 360 EUR za jednotlivou přepravu a byla žalované vyúčtována fakturami č. FOP -1099/2012 na částku 360 EUR a fakturou č. FOP -1100/2012 na částku 360 EUR, obě splatné dne 18. 5. 2012. Žalovaná však částku ve lhůtě splatnosti nezaplatila a vůči žalobkyni jí tak vznikl dluh, který je předmětem této žaloby.
2. Jelikož bylo náhledem do obchodního rejstříku zjištěno, že zde není osoba oprávněna za žalovanou jednat, byl žalované usnesením ze dne 20. 10. 2020, č.j. číslo jednací, ustanoven opatrovník z řad advokátů, titul. jméno příjmení. Žalovaná se jeho prostřednictvím k žalobě vyjádřila v tom smyslu, že nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. Žalovaná vznesla námitku promlčení práva na zaplacení ceny obou přeprav ve smyslu čl. 32 odst. 1 vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 11/1975, o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen„ Úmluva CMR“). V případě, že by soud dospěl k názoru, že nárok žalobkyně promlčen není, namítla žalovaná, že z jednotlivých listin jednoznačně nevyplývá, kdy byly smlouvy o mezinárodní přepravě zboží uzavřeny a zda nemělo k přepravě zboží dojít až po zaplacení ceny za přepravu.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu, neboť účastníci s tímto postupem soudu výslovně souhlasili.
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
5. Z objednávky číslo mezinárodního nákladového listu č. 7159536 a dodacích listů č. 80095621 a č. 80095743 soud zjistil, že žalovaná dne 13. 3. 2012 objednala u žalobkyně mezinárodní přepravu zboží (5 Octabins á 115x115x200 cm, váha celkem 5 tun) s místem nakládky ve městě Kaiserslautern (Německo) dne 14- 15. 3. 2012 a vykládkou dne 16. 3. 2012 ve městě Hranice (Česká republika).
6. Z faktury č. FOP -1099/2012, variabilní symbol, soud zjistil, že žalobkyně žalované dne 19. 3. 2012 vyúčtovala cenu za provedenou mezinárodní přepravu zboží dle objednávky číslo ve výši 360 EUR. Faktura se stala splatnou dne 18. 5. 2012.
7. Z objednávky číslo mezinárodního nákladového listu č. 6020854 a dodacího listu č. 80095620 soud zjistil, že žalovaná dne 13. 3. 2012 objednala u žalobkyně mezinárodní přepravu zboží (5 Octabins á 115x115x200 cm, váha celkem 5 tun) s místem nakládky ve městě Kaiserslautern (Německo) dne datum a vykládkou dne 16. 3. 2012 ve městě Hranice (Česká republika).
8. Z faktury č. FOP -1100/2012, VS 10141100, soud zjistil, že žalobkyně žalované dne 19. 3. 2012 vyúčtovala cenu za provedenou mezinárodní přepravu zboží dle objednávky číslo ve výši 360 EUR. Faktura se stala splatnou dne 18. 5. 2012.
9. Z předžalobní upomínky ze dne 20. 2. 2013 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou na výši dluhu upozornila a vyzval ji k jeho úhradě.
10. Žalovaná žalobkyni výše specifikovanou dlužnou částku neuhradila, resp. nijak v řízení neprokázala (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnila. Žalovaná netvrdila ani nedoložila jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči ní žalobkyní, je z hlediska hmotně právního nedůvodný.
11. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.
12. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Na základě dvou objednávek žalované ze dne 13. 3. 2012 provedla žalobkyně pro žalovanou ve dnech 13.- 16. 3. 2012 mezinárodní přepravu zboží z Kaiserslauternu v Německu do Hranic v České republice. Na základě provedené mezinárodní přepravy zboží vyúčtovala žalobkyně žalované cenu přepravy v celkové výši 720 EUR, kterou však žalovaná neuhradila a jejíž úhradu ani žádným způsobem neprokázala.
13. Soud v projednávané věci podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aplikoval zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“).
14. Podle § 610 obchodního zákoníku se smlouvou o přepravě věci dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné).
15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení obchodního zákoníku v rozhodném znění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná porušila svoji povinnost plynoucí jí ze smlouvy o přepravě, když řádně (v plné výši) a včas neuhradila svůj peněžitý závazek (přepravné), ačkoliv žalobkyně svoji smlouvou převzatou povinnost vůči žalované bezezbytku splnila.
16. Pokud žalovaná namítala, že ze slovního spojení na posledním řádku objednávek„ podmínka uhrazení faktury“ není patrno, zda neměly být jednotlivé přepravy žalovanou zaplaceny a až poté měla žalobkyně přikročit k přepravě, nebo zda již neproběhlo uhrazení přeprav ze strany žalované, aby přeprava mohla být ze strany žalobkyně provedena, soud uvádí, že s tímto výkladem listin nelze souhlasit. Slovní spojení„ podmínka uhrazení faktury“ je třeba vykládat v rámci celého kontextu objednávky, kdy v odstavci nad jménem osoby provádějící objednávku jsou specifikovány povinnosti žalobkyně, které je třeba dodržet před fakturaci za provedenou přepravu. Doložení řádně vyplněných CMR listů a jejich zaslání žalované po ukončení přepravy bylo z logiky věci nezbytným předpokladem pro fakturaci žalobkyní žalované. Dále soud zdůrazňuje, že žalovaná výslovně úhradu ceny za přepravy provedené žalobkyní netvrdila, proto soud ani k prokázání tohoto tvrzení nevyzýval a rozhodl věc bez jednání na základě předložených listinných důkazů. Soud zavázal žalovanou k zaplacení ceny přepravy výrokem I. rozsudku, současně žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
17. Nárok žalobkyně i přes vznesenou námitku promlčení žalovanou nepovažuje soud za promlčený. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že jak faktura č. FOP -1099/2012, tak i faktura č. FOP -1100/2012, se staly splatnými dne 18. 5. 2012. Řízení v této věci bylo zahájeno žalobou podanou dne 26. 3. 2013, tedy po 10 měsících od splatnosti obou faktur. Nárok žalobkyně tak není možné považovat za promlčený ve smyslu čl. 32 odst. 1 Úmluvy CMR, a to s ohledem na přerušení běhu promlčecí lhůty zahájením soudního řízení ze strany žalobkyně ve smyslu čl. 32 odst. 3 Úmluvy CMR ve spojení s § 402 obchodního zákoníku. Roční promlčecí lhůta ve vztahu k dlužné jistině by tak mohla uplynout nejdříve 17. 5. 2013. Žaloba však byla podána již dne 26. 3. 2013 a proto k uplynutí promlčecí lhůty dojít nemohlo.
18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud proto žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 640,80 Kč. Náklady řízení jsou tvořeny:
-) zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč,
-) náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši 5 580 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé); sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5. vyhlášky 1 860 Kč (při kurzu ČNB 25, 970 Kč za 1 EUR, platného ke dni 1. 2. 2021),
-) náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč za každý ze tří provedených úkonů dle § 13 vyhlášky ve výši á 300 Kč,
-) náhradou za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 1 360,80 Kč.
19. O odměně ustanoveného opatrovníka žalované rozhodl soud podle § 140 odst. 2 o.s.ř. tak, že opatrovníkovi přiznal odměnu v za zastupování v částce 3 576 Kč. Odměna je představována dvěma úkony právní služby v celkové výši 2 976 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne datum), kde sazba jednoho úkonu je z původních 1 860 Kč snížena o 20 % dle § 12a odst. 1 a.t. na částku 1 488 Kč, včetně paušální náhrady výdajů v celkové výši 600 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý ze dvou úkonů. Ustanovený opatrovník není registrován jako plátce daně z přidané hodnoty.
20. Jelikož byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, nemá vůči státu povinnost zaplatit odměnu ustanoveného opatrovníka žalované dle § 149 odst. 2 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.