Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 168/2020-39
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Tupou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 952,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 352,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 352,81 Kč za dobu od 22. 4. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se do částky 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 600 Kč za dobu od 22. 4. 2017 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 330,24 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 575 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 1 188 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 352,81 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 352,81 Kč za dobu od 22. 4. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se do částky 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 600 Kč za dobu od 22. 4. 2017 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 330,24 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 575 Kč zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 1 188 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 952,81 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 575 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 952,81 Kč za dobu od 22. 4. 2017 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 330,24 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba příjmení anonymizováno, se sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne datum k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout neúčelový úvěr ve formě možnosti žalovaného čerpat finanční prostředky až do výše 35 000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně úvěr v pravidelných měsíčních splátkách splatit, a to včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně z poskytnutého úvěru a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Žalovaný na základě předmětné Smlouvy čerpal celkem částku 7 236 Kč, porušil však svůj závazek, když nehradil právnímu předchůdci žalobkyně ujednané splátky řádně a včas. Z celkové čerpané výše úvěru dlužník neuhradil jistinu ve výši 5 952,81 Kč. Žalovaný se současně zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného se splacením kterékoliv částky, tyto v daném případě činily celkem 575 Kč. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právnická osoba příjmení anonymizováno, se sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, Malta, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2019 právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, IČO, se sídlem adresa, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019 žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce ze dne 27. 5. 2020.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen o. s. ř. o. s. ř. ,
a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu
a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu § 118a o.s.ř. , vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne datum uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu nazvanou jako Rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě došlo dne datum mezi týmiž stranami k uzavření smlouvy nazvané
jako Smlouva o revolvingovém úvěru, podle nichž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout neúčelový úvěr ve formě možnosti žalovaného čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu 35 000 Kč a žalovaný se původnímu věřiteli zavázal úvěr v pravidelných měsíčních splátkách splatit, a to včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně z poskytnutého úvěru a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Z Potvrzení o provedené platbě ze dne 21. 11. 2016, Potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 12. 2016
a z Potvrzení o provedené platbě ze dne 1. 2. 2017 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 6 636 Kč (2 700 Kč + 3 000 Kč + 936 Kč) a to bezhotovostně na bankovní účet č. bankovní účet. Ve zbývající části uplatňovaného nároku, tj. 600 Kč, soud naopak nemá za prokázané, že by tato částka byla právním předchůdcem žalobkyně žalovanému poskytnuta, když ohledně této částky žalobkyně nedoložila žádné potvrzení o platbě. Podle čl. VI. předmětné Smlouvy o revolvingovém úvěru
se žalovaný pro případ svého prodlení se splacením jakékoliv částky původnímu věřiteli zavázal uhradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným původní věřitel postoupil právnická osoba, IČO, se sídlem adresa. Žalovaný na svůj dluh dosud uhradil
pouze 1 283,19 Kč, přičemž tato skutečnost vyplývá z tvrzení žalobkyně ohledně rozdílu
mezi tvrzenou dlužnou částkou a částkou, která představuje neuhrazenou jistinu. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce ze dne 27. 5. 2020.
4. Podle § 1 odst. 2 . zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku , dále jen o. z., platí,
že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně
od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z.
má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal
nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad
pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv
nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne
na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že předmětná smlouva není platně uzavřenou smlouvou
o úvěru, a to z následujícího důvodu. Dle samotné Rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum činila výše úrokové sazby 103,4 % ročně a dle Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum činila výše úrokové sazby 102 % ročně. Při takto sjednané výši úroku
se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do jednoho roku cca 10 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak několikanásobně převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze
se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou
ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání
ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí
až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu,
aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.
9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující částky vyplacené dne 21. 11. 2016 ve výši 2 700, dne 14. 12. 2016 ve výši 3 000 Kč a dne 1. 2. 2017 ve výši 936 Kč, celkem 6 636 Kč po odečtení žalovaným dosud uhrazené částky ve výši 1 283,19 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 5 352,81 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a to v souladu s ust. § 1970 o. z. včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 22. 4. 2017 do zaplacení.
10. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl co do částky 600 Kč s příslušenstvím pro neunesení důkazního břemene žalobkyní, neboť tato neprokázala, že žalovanému tuto částku skutečně vyplatila, a co do zbytku uplatněného nároku ji soud zamítl jako nedůvodnou,
neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývajících zákonných úrocích a ve zbývajících sjednaných úrocích a nákladů spojených s uplatněním pohledávky nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.
11. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně úspěšná 89,9 % a žalovaný 10,1 %, žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 79,8 %, soud tudíž žalobkyni přiznal právo na částečnou náhradu nákladů řízení žalovaným ve výši 1 188 Kč, tj. 79,8 % z částky
1 489 Kč, když podaná žaloba je žalobou formulářového typu a náklady řízení jsou tak tvořeny soudním poplatkem ve výši 400 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu
(dále jen„ AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 4 AT v celkové výši 600 Kč
a 3 náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Advokát žalobkyně
je registrován k placení daně z přidané hodnoty, žalobkyně by proto měla ve smyslu
§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokátka žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může
se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.