Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 147/2020-34
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Strejcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 16 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 20. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II.) Žaloba o zaplacení částky 7 400 Kč s příslušenstvím se zamítá.
III.) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 20. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II.) Žaloba o zaplacení částky 7 400 Kč s příslušenstvím se zamítá. III.) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1.) Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 16 200 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, název práv. osoby anonymizována dvě slova, IČO, a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o půjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s touto zápůjčkou se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku
1 400 Kč představující úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč. To vše se zavázala uhradit formou 58 týdenních splátek po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 24. 3. 2017. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední splátku uhradil dne 19. 2. 2016 a na dluh do okamžiku postoupení pohledávky žalobci uhradil pouze 1 200 Kč. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 10 000 Kč a na dlužném úroku 475,88 Kč, na poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 3 724,12 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávek žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informován.
2.) Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Žalobce ani žalovaná neměli námitek proti postupu soudu dle § 115a o.s.ř. , a soud proto věc rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listin.
3.) Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce číslo soud zjistil, že žalovaný a původní věřitel uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce částky 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal za tuto zápůjčku zaplatit výše uvedené poplatky. Celkovou částku 17 400 Kč se žalovaný zavázal uhradit formou pravidelných 58 týdenních splátek po 300 Kč. Nedílnou součástí byly smluvní podmínky, kde v čl. 3 v případě sjednání úhrady formou 58 splátek byla uvedena sazba RPSN ve výši 72,72 %. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobci. Z tvrzení žalobce má soud za zjištěné, že žalovaný na předmětné smlouvy uhradil celkem částku 1 200 Kč. Bylo případně na žalované, aby prokázala opak, ale nestalo se tak.
4.) Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že na předmětnou smlouvu o zápůjčce je nutno pohlížet jako na absolutně neplatnou. Žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši celkem 10 000 Kč hradit dále poplatek ve výši 7 400 Kč. Je pravdou, že poplatek byl ve smlouvách o zápůjčce rozdělen na tři části, a to na úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso, současně je však třeba si uvědomit, že právní předchůdce žalobce je osobou zabývající se v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, respektive spotřebitelských úvěrů, a dle názoru soudu se jedná pouze o rozčlenění jednoho poplatku tak, aby tento vypadal příznivěji, aniž by to však reflektovalo skutečné rozdělení poskytovaných služeb ze strany právního předchůdce žalobce. Z pohledu soudu se jedná o ryze formální rozčlenění, kdy soud má za to, že poplatek nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku poskytovatele zápůjčky, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchod. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích a s ohledem na jeho výši se jedná dle § 588 občanského zákoníku o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro kterou by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. RPSN poskytovaná bankami u úvěrů pro domácnosti přitom činila v únoru 2016 dle časových řad ADAR české národní banky 11,95%, tedy mnohonásobně méně, něž RPSN dle předmětné smlouvy o zápůjčce. Soud současně uvádí, že v tomto případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu nepřipouštějící jakoukoliv negociaci ze strany žalované, a pokud je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu celou. Soud v souvislosti s tímto taktéž odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni uvedené v rozsudku ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017 .
5.) S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobce právo na vrácení půjčené jistiny snížené o již uhrazené platby. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku , když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila celkem částku 1 200 Kč. Soud ze shora uvedených důvodů uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 8 800 Kč uhradila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobce na vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
6.) Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.