Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
5 C 41/2021-18
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 41 212,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 600Kč,
s 9,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 19 600 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení,
to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 612,32 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 631,30 Kč, 29,00 % roční úrok z částky 23 515,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a 9,00 % roční úrok z prodlení z částky 23 515,81 Kč od 21. 1. 2020 do 22. 2. 2021 a z částky 3 915,81 Kč od 23.3.2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 600Kč, s 9,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 19 600 Kč od 23. 2. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 612,32 Kč, kapitalizované úroky ve výši 4 631,30 Kč, 29,00 % roční úrok z částky 23 515,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a 9,00 % roční úrok z prodlení z částky 23 515,81 Kč od 21. 1. 2020 do 22. 2. 2021 a z částky 3 915,81 Kč od 23.3.2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 41 212,32 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 115,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 515,46 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 515,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 23 515,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 1. 11. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 26 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 25 025 Kč, složeným z úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 8 569 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 6 792 Kč a odměny za administrativní činnost (hotovostní splácení) ve výši 9 664 Kč ve 24 měsíčních splátkách ve výši 2 127 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 11. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 8. 6. 2018. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze 6 400 Kč, zbývající část neuhradil. Pohledávka byla dne 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný uvedl, že si je vědom, že s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o zápůjčce na částku 26 000 Kč a že již uhradil částku kolem 6 400 Kč a zbývá ještě dluh. Věřitel si před uzavřením smlouvy nezjišťoval jeho majetkovou situaci, nevyžádal výplatní pásky, ani nezjišťoval, jaké jsou jeho příjmy, výdaje, vyživovací povinnosti, náklady na bydlení apod. Smlouva byla uzavřena na parkovišti. Vzhledem k tomu, že má dvě vyživovací povinnosti k dětem ve věku 7 let a 5 měsíců, manželka je na mateřské dovolené, jeho příjem ze zaměstnání činí 10 až 15 000 Kč měsíčně a má minimálně další dvě exekuce, požádal o splátkový kalendář, a to maximálně ve výši 2 000 Kč měsíčně.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listin y označené jako smlouva o zápůjčce číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 1. 11. 2017 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 26 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 25 025 Kč, který představoval úrok ve výši 8 569 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 6 792 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 9 664 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 51 025 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 2 127 Kč, přičemž poslední splátka činila 2 104 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit v den, kdy od data uzavření smlouvy uplyne měsíc, a každou další měsíční splátku vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky 26 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy a oznámením postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 4. 8. 2020 k úhradě dluhu. Ke způsobu, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného danou zápůjčku splatit, nebyly soudu doloženy žádné důkazy.
4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 1. 11. 2017 listin u s názvem smlouva o zápůjčce, podle níž při jejím podpisu převzal částku 26 000 Kč. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 6 400 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný ničeho dalšího neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána, žalobkyně nedoložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce číslo podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že byly řádně zhodnoceny informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. příjmení důkazy však žalobkyně v tomto ohledu v žalobě neoznačila, a to ani jí tvrzenou zákaznickou kartu. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smlouvy nechala předložit doklady a přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně nijak nedoložila a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné dle § 41a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. přihlédnout, neboť tato žádost byla podmíněná. Žalobkyně tedy měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu § 101 o. s. ř. o. s. ř. v řízení má. Neúčast u jednání byla jejím dobrovolným rozhodnutím.
18. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 26 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 6 400 Kč, zůstala mu proto povinnost vydat částku 19 600 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Soud posoudil situaci žalovaného za současného zohlednění postavení žalobkyně, jejího předmětu činnosti, jakož i rizik a nevýhod, které jí splátky v soudem stanovené výši 2 000 Kč měsíčně přinesou, a dospěl k závěru, že rozvržení plnění do splátek v uvedené výši nevybočuje v posuzované věci z mezí efektivního a řádného uspokojení žalobkyně. Žalovaný se soudem komunikuje, dluh si uvědomuje a projevuje snahu o jeho řešení. Byť nepříznivá majetková situace žalovaného není sama o sobě důvodem pro aplikaci výjimečného institutu splátek, vzal v předmětné věci soud v potaz, že žalobkyně je finanční institucí, do jejíhož předmětu činnosti spadá mimo jiné poskytování úvěrů, které jsou jí následně spláceny v pravidelných splátkách. Soud má proto za to, že plnění v měsíčních splátkách po 2 000 Kč žalobkyni nijak nezatíží a nepřinese jí podstatnější riziko či nevýhodu. Naopak i pro ni může tento postup vést k efektivnějšímu uspokojení za situace, kdy žalovaný nemá žádný hodnotnější majetek, má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, manželku na mateřské dovolené a minimálně dvě další exekuce. Uvedená výše splátek současně umožní žalovanému hradit náklady na živobytí a další běžné náklady. Závěrem však soud opětovně zdůrazňuje výjimečnost splátek a též skutečnost, že pokud se žalovaný dostane do prodlení byť i s jedinou splátkou, stane se celý jeho dluh vůči žalobkyni bez dalšího splatným.
19. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalovaný na náhradě nákladů řízení ničeho nežádal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).