Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 234/2020-29
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 9 286,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 323,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 3 963,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 323,29 Kč od 27. 12. 2018 do 27. 2. 2020, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 208,46 Kč, k rukám titul. jméno příjmení, titul za jménem, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 323,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 3 963,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 323,29 Kč od 27. 12. 2018 do 27. 2. 2020, v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 208,46 Kč, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobce domáhal uhrazení částky 9 286,99 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne datum s právním předchůdcem žalobce právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou, sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. tj. v celkové částce 18 186 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku 18 186 Kč, a to ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne datum, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši ve výši 5 323,29 Kč, dlužným úrokem ve výši 275,01 Kč, dlužným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 471,49 Kč, dlužným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 298 Kč a dlužným inkasním poplatkem ve výši 919,2 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného má tak žalobce kromě dlužné jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení z žalované částky od datum do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena ze právnická osoba IČO na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný ke dni podání žaloby ani přes výzvu právního zástupce žalobce ničeho neuhradil.
2. Podáním ze dne datum žalobce doplnil tvrzení k otázce, že před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Dle žalobce byl žalovaný povinen pravdivě uvést veškeré své příjmy a výdaje a předchůdce žalobce byl v dobré víře, že skutečnosti uvedené žalovaným jsou pravdivé a žalovaného posoudil jako úvěruschopného. K tomuto podání připojil žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, potvrzení ČSSZ v obec ze dne datum, z něhož vyplývá výše invalidního důchodu žalovaného pro invaliditu třetího stupně 11 959 Kč měsíčně, ústřižky složenek o výši vyplaceného invalidního důchodu za měsíce duben, září a říjen 2017 v částce 11 959 Kč a kopii občanského průkazu žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
5. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Žalovaný a právní předchůdce žalobce právnická osoba uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem. tj. v celkové částce 18 186 Kč, a to ve 14 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a dostal se do prodlení. Z celkové čerpané výše úvěru žalovaný neuhradil jistinu úvěru ve výši 5323,29 Kč, dlužný úrok ve výši 275,01 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 471,49 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru ve výši 2 298 Kč a dlužný inkasní poplatek ve výši 919,2 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka ze právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky.
6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného úroku a poplatku za čerpání úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný nehradil splátky řádně a zbývá mu uhradit žalovanou částku.
13. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Soud vyšel z listinných dokladů, které předchůdci žalobce poskytl sám žalovaný a z nichž vyplývá, že žalovaný v době žádosti o úvěr dosahoval příjmů pouze v podobě invalidního důchodu ve výši necelých 12 000 Kč, přičemž tvrzené výdaje žalovaného činily 8 000 Kč. Další důkazy svědčící o prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce nepředložil. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na datum omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti dotvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost.
14. Žalobci se dle názoru soudu nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
15. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právní předchůdce žalobce
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek
(§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
16. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ členské státy zajistí,
aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele
na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
17. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
18. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
19. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C -565/12).
20. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).
21. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
22. Z uvedeného vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
23. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
24. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 10 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 5 323,29 Kč. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 3 963,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 323,29 Kč od datum do datum, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl. Zákonné úroky byly žalobci přiznány až od datum, v návaznosti na předžalobní výzvu žalobce k zaplacení pohledávky.
25. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 5 323,29 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 3 963,70 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 57 %, neúspěšný byl ve výši 43 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 14 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 100 K dle § 13 téže vyhl., 21 % DPH advokáta ve výši 189 Kč a 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 1 489 Kč, z toho 14 % představuje částku 208,46 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
26. Lhůtu k plnění soud žalovaného stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.