Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 142/2020-20
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 306,80 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 306,80 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 11 686,63 Kč od 1. 5. 2020 do 21. 5. 2020, z částky 108,63 Kč od 22. 5. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 306,80 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 11 686,63 Kč od 1. 5. 2020 do 21. 5. 2020, z částky 108,63 Kč od 22. 5. 2020 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Podanou žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne 20. 5. 2020 domáhala se žalobkyně vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 13 884,80 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení, a to z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne datum, na základě které žalovaný vyčerpal celkem částku 37 490 Kč (ke dni 24. 8. 2017).
Podáním ze dne 7. 12. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 11 578 Kč, pročež soud usnesením ze dne 28. 1. 2021 řízení v této části zastavil.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.s.ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ) – žalovaný.
V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalobkyní a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný je povinen splácet žalobkyni úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5% z dlužné částky, nejméně však ve výši 500 Kč měsíčně. Ve smlouvě byla též sjednána smluvní pokuta ve výši 8% denně (do 30. 11. 2016), resp. 0,1% denně (od 1. 12. 2016) z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Protože žalovaný porušoval sjednané smluvní podmínky, odstoupila žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 25. 3. 2020, přičemž odstoupení nebylo účinnosti dne 30. 4. 2020. Dluh žalovaného ke dni odstoupení přitom činil 22 884,80 Kč. Žalovaný následně žalobkyni uhradil částku 9 000 Kč, a po podání žaloby částku 11 578 Kč a dosud jí tak dluží částku 2 306,80 Kč.
Ačkoli žalobkyně dostála všem svým zákonným povinnostem, jakož i svým sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek úvěrové smlouvy přiměl k odstoupení od smlouvy, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni celou splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou (ve znění po jejím částečném zpětvzetí) uplatněného nároku nebyl v řízení žalovaným nikterak zpochybněn a soud jej má listinnými důkazy přiloženými k návrhu na vydání platebního rozkazu za prokázaný, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě výrokem I. tohoto rozsudku, a to včetně zákonných úroků z prodlení, neboť žalovaný se vůči žalobkyni ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku.
Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen o.z.), otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř. “). Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná, žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky vyzvala a má tudíž podle uvedených zákonných ustanovení proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ust. § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. Náklady řízení potom soud vyčíslil jako součet následujících položek:
soudní poplatek ve výši 800 Kč,
paušální částka náhrada výdajů nezastoupeného účastníka řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 2 x 100 Kč za přežalobní upomínku a podání ve věci samé a 1 x 300 Kč dle § 2 odst. 3 téže vyhlášky (za částečné zpětvzetí žaloby), tj. celkem 500 Kč.
Lhůta k úhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. , když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.