Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
5 C 30/2021-20
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 12 173 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 640 Kč s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky 2 640 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 533Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 10 880,32Kč, s 8,5% ročním úrokem z prodlení z částky 11 162,31Kč od 21. 1. 2020 do 18.2.2021 a z částky 9 533Kč od 19.2.2021 do zaplacení, a s 19,98% ročním úrokem z částky 11 162,31Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 640 Kč s 8,50 % ročním úrokem z prodlení z částky 2 640 Kč od 19. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 533Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 10 880,32Kč, s 8,5% ročním úrokem z prodlení z částky 11 162,31Kč od 21. 1. 2020 do 18.2.2021 a z částky 9 533Kč od 19.2.2021 do zaplacení, a s 19,98% ročním úrokem z částky 11 162,31Kč od 21.1.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 12 173 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 916,04 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 964,28 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 162,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 11 162,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 10. 12. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 533 Kč, složeným z úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 3 832 Kč a odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 701 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 659 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3. 2. 2016. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 16. 1. 2018. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze 27 360 Kč. Pohledávka byla dne 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listin y označené jako smlouva o zápůjčce číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 10. 12. 2014 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 533 Kč, který představoval úrok ve výši 3 832 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 5 701 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 39 533 Kč v 60 týdenních splátkách po 659 Kč, poslední splátka činila 652 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další týdenní splátku vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky 30 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy a oznámením postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020 k úhradě dluhu. Ke způsobu, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného danou zápůjčku splatit, nebyly soudu doloženy žádné důkazy.
4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 10. 12. 2014 listin u s názvem smlouva o zápůjčce, podle níž při jejím podpisu převzal částku 30 000 Kč. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 27 360 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 20. 1. 2020 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný ničeho dalšího neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného nebyla zkoumána, žalobkyně nedoložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
7. Podle § 9 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce číslo podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že byly řádně zhodnoceny informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. příjmení důkazy však žalobkyně v tomto ohledu v žalobě neoznačila, a to ani jí tvrzenou zákaznickou kartu. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smlouvy nechala předložit doklady a přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně nijak nedoložila a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné dle § 41a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. přihlédnout, neboť tato žádost byla podmíněná. Žalobkyně tedy měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu § 101 o. s. ř. o. s. ř. v řízení má. Neúčast u jednání byla jejím dobrovolným rozhodnutím.
16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 9 ZoSÚ absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 27 360 Kč, zůstala mu proto povinnost vydat částku 2 640 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
18. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalovaný na náhradě nákladů řízení ničeho nežádal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).