Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 379/2020-29
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
adresa pro doručování adresa žalovaného
o zaplacení 23 256 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 750 Kč,
s 9,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 11 750 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení,
a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, ke každému 15 dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátu výhody splátek.
II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 350Kč a ve výši 3 627,18 Kč s 9,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 1. 2021 a z částky 11 500 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení, s 23,72 % ročním úrokem z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 750 Kč, s 9,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 11 750 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, ke každému 15 dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátu výhody splátek. II. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1 350Kč a ve výši 3 627,18 Kč s 9,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 1. 2021 a z částky 11 500 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení, s 23,72 % ročním úrokem z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 23 256 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 350 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 627,18 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 17. 10. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a dále poplatkem ve výši 406 Kč za doplňkovou službu životního pojištění v 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 11. 2018. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 26. 7. 2018. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 3 250 Kč, zbývající část neuhradil. Pohledávka byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že úvěr vznikl v roce 2017, když pracoval u technických služeb a bydlel s družkou. Dva měsíce poté od družky odešel a stal se bezdomovcem. Od té doby je evidován na úřadu práce a pracuje nepravidelně, brigádně. Úvěr uzavřel tak, že zatelefonoval na inzerát a zástupce společnosti jej osobně navštívil a poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč. příjmení výplatní pásky, osobní a majetkové poměry, počet vyživovacích povinností, náklady na bydlení, výpisy z účtu a další listin y prokazujícího jeho příjmové a výdajové složky nedokládal, nikdo je po něm nepožadoval. Úvěr si vzal proto, že se dostal do finanční tísně a potřeboval splácet dluhy. V minulosti byl ve výkonu trestu. Má dluhy ve výši kolem 200 000 Kč, které se snaží postupně splácet. Jeho finanční situace je nyní stejná jako v roce 2017, požádal proto o splátkový kalendář.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z listin y označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 17. 10. 2017 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč, který představoval úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Dále se zavázal uhradit pojištění ve výši 406 Kč Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 26 506 Kč v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí úvěru ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný měl partnerku, s níž žil v nájmu, a neměl žádné děti. Nejvyšší dosažené vzdělání bylo učňovské. Jeho příjmy tvořila mzda od zaměstnavatele anonymizována dvě slova, kde pracoval jako správce, ve výši 12 210 Kč a vedlejší příjmy (např. brigády) ve výši 3 000 Kč, celkem 15 210 Kč. Jeho měsíční výdaje činily celkem 12 000 Kč a tvořily je výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 500 Kč a další výdaje ve výši 4 500 Kč. Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaný doložil k ověření své finanční situace výplatní pásky, pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu od zaměstnavatele; žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla. Příjmy a výdaje žalovaného proto nebyly dostatečně prokázány a zůstaly pouze v rovině ničím nepodložených tvrzení v kartě zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně přílohy a oznámením postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020 k úhradě dluhu.
4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 17. 10. 2017 listin u s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru, podle níž při jejím podpisu převzal částku 15 000 Kč. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 3 250 Kč a nebylo prokázáno, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. Ani přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze na základě tvrzení žalovaného obsažených v kartě zákazníka.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 96/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru číslo podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že byly řádně zhodnoceny informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. příjmení důkazy však žalobkyně v tomto ohledu v žalobě, vyjma zákaznické karty, neoznačila.
18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
19. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalovaného. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smlouvy nechala předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V této souvislosti soud uvádí, že k žádosti žalobkyně o odročení jednání při potřebě doplnění tvrzení a označení důkazů nebylo možné dle § 41a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. přihlédnout, neboť tato žádost byla podmíněná. Odročení jednání za tímto účelem nebylo možné ani s ohledem na koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně tedy měla možnost se jednání účastnit a svá tvrzení a důkazy případně doplnit a splnit tak povinnost, kterou ve smyslu § 101 o. s. ř. o. s. ř. v řízení má. Neúčast u jednání byla jejím dobrovolným rozhodnutím.
20. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 3 250 Kč, zůstala mu proto povinnost vydat částku 11 750 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, ke každému 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. Soud posoudil situaci žalovaného za současného zohlednění postavení žalobkyně, jejího předmětu činnosti, jakož i rizik a nevýhod, které jí splátky v soudem stanovené výši 2 000 Kč měsíčně přinesou, a dospěl k závěru, že rozvržení plnění do splátek v uvedené výši nevybočuje v posuzované věci z mezí efektivního a řádného uspokojení žalobkyně. Žalovaný se soudem komunikuje, dluh si uvědomuje a projevuje snahu o jeho řešení. Byť nepříznivá majetková situace žalovaného není sama o sobě důvodem pro aplikaci výjimečného institutu splátek, vzal v předmětné věci soud v potaz, že žalobkyně je finanční institucí, do jejíhož předmětu činnosti spadá mimo jiné poskytování úvěrů, které jsou jí následně spláceny v pravidelných splátkách. Soud má proto za to, že plnění v měsíčních splátkách po 2 000 Kč nijak žalobkyni nezatíží a nepřinese jí podstatnější riziko či nevýhodu. Naopak i pro ni může tento postup vést k efektivnějšímu uspokojení za situace, kdy žalovaný nemá žádný majetek. Uvedená výše splátek současně umožní žalovanému hradit náklady na živobytí a další běžné náklady. Závěrem však soud opětovně zdůrazňuje výjimečnost splátek a též skutečnost, že pokud se žalovaný dostane do prodlení byť i s jedinou splátkou, stane se celý jeho dluh vůči žalobkyni bez dalšího splatným.
21. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně sjednaných poplatků a příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné).
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalovaný na náhradě nákladů řízení ničeho nežádal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).