Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
32 C 282/2020-38
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5.530 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.080 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 1.030 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.500 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 580,56 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.500 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 615,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se zamítá co do poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.080 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 1.030 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.500 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 580,56 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 615,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b>
1. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) soud vyhotovil tzv. zjednodušený rozsudek, neboť v dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.
Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5.530 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 580,56 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.500 Kč od datum do zaplacení a dále částku 1.080 Kč – to vše z titulu„ Jednotlivé smlouvy o úvěru“ číslo kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovaným dne datum, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl údajně žalovanému úvěr ve výši 4.500 Kč. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dnů od čerpání úvěru, splatnost úvěru údajně nastala ke dni datum. Dlužná částka ve výši 5.530 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 4.500 Kč a smluvní pokutou 1.030 Kč. Přičemž žalobce dále požadoval poplatek za poskytnutí úvěru 1.080 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše.
2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku :„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku :„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, Potvrzení o zaplacení úplaty, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum + Podací arch ze dne datum. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.
3. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla poskytnuta částka 4.500 Kč, a to převodem na tento účet dne datum údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřela se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 4.500 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. bankovní účet dne datum, jak soudu na dotaz sdělila právnická osoba ve své odpovědi na výzvu soudu došlé soudu dne datum (na čl. 21 – 22 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 4.500 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 4.500 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně ve výši, z částek a za období jak jsou uvedeny ve výroku II. tohoto rozsudku. Částku 4.500 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: poplatek za poskytnutí úvěru 1.080 Kč a smluvní pokutu 1.030 Kč. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 4.500 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 30 dnů, přičemž úroková sazba činila 0,27 % ročně, přičemž tato byla zahrnuta v platbě poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.080 Kč a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 1. 270 % ročně – což je jeden ze smutných rekordů RPSN, se kterým se podepsaný soud ve své praxi setkal, přičemž soud napadá, jestli si lze představit krystaličtější příklad nemravných úroků.
5. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012 , občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 7.673,66 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 5.563,66 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 72,5 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 27,5 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 45 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 1.368 Kč (vzhledem k tomu, že žalobce podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech žaloby na ustáleném vzoru použil soud ohledně nákladů řízení ustanovení § 14b advokátního tarifu), tzn. že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 615,60 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 500 Kč za dva a půl úkonu právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , třemi režijními paušály po 100 Kč, tj. 300 Kč, dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 168 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.