Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 431/2020-23
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 12 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč, úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 5 300 Kč od 29.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč, úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 5 300 Kč od 29.2.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 12 200 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že žalovaná coby úvěrovaný uzavřela dne datum se společností právnická osoba, IČO (ke dni datum byla část závodu společnosti právnická osoba převedena ve prospěch společnosti právnická osoba, IČO) (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru č. 11 2017 (dále jen " Smlouva). Žalobkyně coby postupník uzavřela dne datum se společností právnická osoba IČO coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Podle Smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 16 900 Kč, a to ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 14.12.2018. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrované poskytl dne datum, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení. Vzhledem k prodlení žalované má tak žalobce krom dlužné jistiny i nárok na zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 15.12.2018 do zaplacení Před poskytnutím úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavila a zůstala zcela pasivní. Žalobkyně skrze svého právního zástupce omluvila svou neúčast při soudním jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“
3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno rok (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizováno s.r.o., IČO coby úvěrující a žalovaná coby klient připojily dne datum své podpisy pod Smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 10 000 Kč, převzetí částky v hotovosti v den podpisu Smlouvy žalovaná stvrdila svým podpisem Smlouvy. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 7 300 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 17 300 Kč, a to ve 13-ti pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 1 300 Kč, poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč byl splatný při podpisu Smlouvy. Roční úroková sazba poskytnutého úvěru činí 25,85%. Z čl. III. Smlouvy soud zjistil, že při splatnosti úvěru do 13 měsíců činí roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru 189,38 % Smlouva byla uzavřena na základě písemné žádosti žalované o poskytnutí úvěru obsahující podpis žalované, v rámci uzavření Smlouvy byl žalovanou udělen souhlas se zpracováním jejích osobních údajů a součástí Smlouvy byla rovněž předpis splátek. Uzavření Smlouvy žalobkyně podložila rovněž Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Za účelem doložení zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila listiny obsahující kontaktní informace žalované, její finanční analýzu a anonymizováno kartu, v rámci které obdržela žalovaná 14 bodů, tedy že jí může být poskytnut úvěr maximálně do 25 000 Kč. Svůj příjem při sjednávání úvěru žalovaná doložila pracovní smlouvou s mzdovým výměrem, smlouvou o ubytování a ústřižky poštovních poukázek typu B prokazujících výplatu částky 700 Kč měsíčně od příslušného úřadu práce.
Z předžalobní upomínky datované dnem 26.2.2020 a z příslušného podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy i další listiny, jako je Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek, Smlouva o prodeji části závodu ze dne datum spolu se seznamem převáděných pohledávek. Smlouva uzavřená mezi žalovanou a právnická osoba anonymizováno s.r.o. byla na základě Smlouvy o prodeji části závodu ze dne datum převedena na obchodní společnost právnická osoba, IČO. Obchodní společnost právnická osoba následně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
4. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.z.“ - Ustanovení ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a z ustanovení § 2395 a násl. o.z. - Smlouva o úvěru. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud je toho názoru, že Smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle občanského zákoníku, resp. smlouvy o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinného od 1.12.2016. Soud ovšem dospěl k závěru, že k založení vztahu z výše uvedené Smlouvy mezi účastníky nedošlo, neboť Smlouva je neplatná podle § 580 a § 588 o.z., a to pro její zjevný rozpor s dobrými mravy, který soud spatřuje v nepřiměřené výši sjednaného finančního protiplnění za poskytnutí úvěru. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná kromě úroků povinna zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni) za poskytnutí úvěru, přestože požadovaný úrok se sám o sobě jeví jako přiměřený. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
Posuzovanou Smlouvou se žalovaná zavázala k placení souhrnného poplatku ve výši 7 300 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 800 Kč se sazbou ve výši 25,28 % ročně, poplatku za sjednání úvěru ve výši 400 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatku a za hotovostní inkaso splátek úvěru ve výši 1 900 Kč. Ujednání o souhrnném poplatku, které soud považuje za cenu za poskytnutí úvěru, je svou výší zjevně nepřiměřené. Poplatky za poskytnutí úvěru navyšují celkovou cenu, kterou je žalovaná povinna nad rámec úroků zaplatit žalobkyni (či její předchůdkyni). I když požadovaný úrok ve výši 25,28 % ročně sám o sobě zjevně nepřekračuje přiměřenou úrokovou sazbu vyplývající z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, předchůdkyně žalobkyně celkovou cenu spotřebitelského úvěru rozložila do dalších poplatků. Celkový souhrnný poplatek činí 73 % z jistiny spotřebitelského úvěru při splatnosti úvěru do 13 měsíců, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí dle této smlouvy 189,38 %. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27.2.2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Z údajů zveřejňovaných anonymizována dvě slova bankou na jejích internetových stránkách (příjmení – anonymizována dvě slova anonymizováno) vyplývá, že zmíněná roční úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let se v období měsíce listopadu 2017 pohybovala na úrovni 8,37 %, z čehož vyplývá, že cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnného poplatku uvedeného ve Smlouvě rozhodně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření Smlouvy. Z těchto ukazatelů je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně při sjednávání podmínek Smlouvy nepostupovala v souladu s dobrými mravy a Smlouvu je tedy třeba považovat za neplatné právní ujednání dle § 580 o.z. a 588 o.z. Jednotlivá ujednání Smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytla, tedy neplatná je celá Smlouva.
5. Poskytnutí peněžních prostředků žalované bez existence platné Smlouvy je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 2 o. z.:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 první věta o. z.:„ Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“
6. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná oproti vyplacené částce úvěru ve výši 10 000 Kč vrátila žalobkyni, resp. její předchůdkyni částku 4 700 Kč. Výsledky dalšího provedeného dokazování nebylo nijak zpochybněno, že v částce 5 300 Kč se tedy jedná o plnění, kterého se dostalo žalované bez právního důvodu a žalovaná sama proti žalobě neuplatnila žádné námitky. Soud tedy aplikoval na tuto částku pravidla o bezdůvodném obohacení.
7. Soud se zabýval i otázkou žalobkyní uplatněného úroku z prodlení a dospěl k závěru, že dluh z bezdůvodného obohacení je dluhem, u něhož nebyl ujednán čas splnění. Je proto na místě vyjít z pravidla obsaženého v § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ V daném případě žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění prokazatelně předžalobní výzvou, která byla dána k poštovní přepravě dne 26.2.2020. Při pravidelném běhu věcí mohla do sféry dispozice žalované dorazit nejprve dne 27.2.2020, a tedy nejprve dne 28.2.2020 měla žalovaná plnit. Proto má ode dne následujícího (od 29.2.2020) žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., dle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od 29.2.2020 z částky 5 300 Kč rovnající se bezdůvodnému obohacení žalované. V tomto rozsahu soud také žalobě vyhověl.
8. V rámci výroku II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl o zbývajícím nároku uplatněném v žalobě, soud tedy žalobu zamítl co do částky 6 900 Kč na jistině žalované částky, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 900 Kč od 15.12.2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 300 Kč od 15.12.2018 do 28.2.2020.
9. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněná Smlouva o prodeji části závodu ze dne datum a Smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum jsou smlouvami, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovanou. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovanou právně odlišně od žalobkyně, svědčí žalobkyni v důsledku výše uvedených smluv aktivní věcná legitimace ve sporu.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byla po celou dobu pasivní. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
11. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.
12. Ke splnění povinnosti žalované soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.