Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 60/2020-20
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 20 921 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 10 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně jdoucí od 6. 10. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá
-) co do částky 10 921 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru s úrokem z prodlení z této částky jdoucí od 26. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9, 75 % ročně do zaplacení
-) co do úroku z prodlení z částky 10 000 Kč jdoucích od 26. 4. 2019 do 5. 10. 2020 v zákonné výši
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 10 000 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně jdoucí od 6. 10. 2020 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá -) co do částky 10 921 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru s úrokem z prodlení z této částky jdoucí od 26. 4. 2019 do zaplacení ve výši 9, 75 % ročně do zaplacení -) co do úroku z prodlení z částky 10 000 Kč jdoucích od 26. 4. 2019 do 5. 10. 2020 v zákonné výši III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 921 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, dne 26. 3. 2019 smlouvu o úvěru č. anonymizováno, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku původní věřitelce vrátit a zaplatit jí poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč do 25. 4. 2019 Smlouva o úvěru byla žalovaným a původní věřitelkou uzavřena prostřednictvím webové stránky původní věřitelky webová adresa, kde se žalovaný zaregistroval a poté požádal původní věřitelku o poskytnutí konkrétního úvěru. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji mimo splátku a lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Původní věřitelka zaslala částku úvěru na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet s variabilní symbol. Žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál, když jistinu úvěru ani poplatek za poskytnutí úvěru původní věřitelce neuhradil. Původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019. Naposledy byl žalovaný k zaplacení dlužné částky vyzván upomínkou zaslanou mu dne 27. 6. 2020.
2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila žalobu o vyjádření ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V něm uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je klientům ponechána rezerva ve výši 10% rozdílu mezi příjmy a výdaji, přičemž těchto 10 % se musí rovnat životnímu minimu, tedy částce 3 410 Kč. Půjčky jsou poté poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90% rozdílu výdajů a příjmů. Současně byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUSB. K uvedeným tvrzením nebyly předloženy žádné důkazy
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru č. anonymizováno, výpisu z účtu původní věřitelky s platbou na účet žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 včetně přílohy číslo obsahující seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2020 a předžalobní výzvy ze dne 27. 6. 2020 včetně podacího lístku a vyjádření žalobce, došel soud k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, na základě s žalovaným uzavřené smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 26. 3. 2019 zaslala téhož dne na účet žalovaného č. bankovní účet pod variabilní symbol částku 10 000 Kč (smlouva o úvěru číslo anonymizováno ze dne 26. 3. 2019, potvrzení o platbě ze dne 28. 8. 2020). Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit původní věřitelce částku úvěru a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč do 25. 4. 2019. Žalovaný nerozporoval tvrzení žalobkyně, že na svou smluvní povinnost neuhradil ničeho. Vlastnické právo k pohledávce za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 uzavřené s původní věřitelkou (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 včetně přílohy číslo – seznam pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 6. 2020 a zároveň byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení žalované částky (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2020, výzva k úhradě před podáním žaloby z téhož dne, podací lístek).
7. K tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti nebyl předložen žádný důkaz.
8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena (neplatně) smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit ve sjednané lhůtě splatnosti společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, když peněžní prostředky včas a řádně nevrátil. Žalobkyně nabyla vlastnické právo k pohledávce za žalovaným ze smlouvy o úvěru smlouvou o postoupení pohledávek.
10. Žalobkyně nijak neprokázala své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (viz shora). Pouze tvrdil lustraci v dostupných rejstřících a výpočet z doložených příjmů a deklarovaných výdajů. V předložených listinách žalobce se nenachází žádaný doklad, kterým byl příjem doložen a výdaje doloženy, ani tvrzený výpočet, tedy z čeho konkrétně právní předchůdkyně při úvaze o schopnosti žalovaného splatit úvěr vycházela. Soudu tedy nebylo prokázáno, že žalobce vůbec disponovat nějakými podklady, na základě kterých měl být proveden výpočet, ani jaký konkrétní výpočet byl proveden. Soud nemohl posoudit, zda analýza tvrzených podkladů provedená právní předchůdkyní žalobkyně byla dostatečně odborná. Pouhá lustrace v registrech dlužníků a v insolvenčním rejstříků a posouzení úvěruschopnosti na základě údajů sdělených dlužníkem, aniž je zřejmé na podkladě, čeho byly tyto údaje získaný, nesplňuje zákonné požadavky na posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných a přiměřených informací, v souladu § 86 odst. 2 z. č. 257/2016Sb. poskytovatel přiměřené posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Toto porovnání však žalobkyně vzhledem k absenci spolehlivých podkladů o výdajích a příjmech soudu neprokázala. Soud navíc připomíná, že dle § 84 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen rovněž ověřit údaje sdělené žalovaným k prokázání úvěruschopnosti.
11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
12. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaný byl spotřebitelem. Dle ustanovení § 419 z. č. 89/2012Sb, občanský zákoník (dále jen „o. z.“)„ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“
13. V daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a násl. o. z., uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost, viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018 . Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěruschopnost zakotvuje směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěruschopnosti žalovaného je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též I US 199/11).
14. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z., jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 10 000 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (10 000 Kč), a částkou, kterou jí, popř. po postoupení pohledávky žalobkyni, žalovaný uhradil (0 Kč). Žalovaná pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z., žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
15. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy co do jistiny žalované částky i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z. z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč od 6. 10. 2019 tj. ode dne podání návrhu na vydání elektronického rozkazu do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Předchozí výzvy k úhradě dluhu z úvěru nepřivodily splatnost bezdůvodného obohacení.
16. Co do žalované částky 10 921 Kč, představující poplatek za sjednání úvěru, včetně žalovaného zákonného úroku z prodlení z této částky, pak byla žaloba pro neplatnost smlouvy o úvěru zamítnuta (výrok II.), neboť neplatné ujednání nemohlo žalovaného zavázat.
17. Výrok III. rozsudku je dán ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. . Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je téměř totožný, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
18. Žalovaný je povinen zaplatit přiznanou částku včetně příslušenství ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.