Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 231/2020-22
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr Dagmar Štefancovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 12 081,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 936,5 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 936,5 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 145 Kč a úroku ve výši 881,39 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 952,23 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 525,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 952,23 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 015,73 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 936,5 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 936,5 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 7 145 Kč a úroku ve výši 881,39 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 952,23 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 525,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 952,23 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 015,73 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 12 081,50 Kč s příslušenstvím Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž žalované poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala k řádnému splácení do 3. 1. 2018, a to i s úrokem ve výši 1 379 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 666 Kč a s poplatkem za zpracování a doručení ve výši 1 100 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnila a ocitla se v prodlení. Žalovaná naposledy uhradila splátku dne 4. 7. 2017. Žalovaná zůstala žalobkyni dlužna na jistině částku 6 952,23 Kč a na poplatcích 5 129,27 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalované zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 12. 7. 2017 do zaplacení, který za období od 12. 7. 2017 do 14. 6. 2018 kapitalizovala částkou 525,45 Kč a úrok ve výši 28 % ročně z částky 6 952,23 Kč od 3. 1. 2018 do zaplacení, který za období od 3. 1. 2018 do 14. 6. 2018 kapitalizovala částkou 881,39 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, dne datum podepsaly smlouvu o zápůjčce číslo na základě které žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy částku 8 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 1 379 Kč, odměnou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 4 666 Kč a částkou za zpracování, doručení 1 100 Kč (celkem tedy 15 145 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 253 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že zápůjční úroková sazba je 28 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. V článku 10 bylo ujednáno, že v případě nesplnění povinnosti uhradit příslušnou splátku, má anonymizováno právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky. Z tabulky umoření bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaná svůj dluh splácela.
4. Dle zákaznické karty ze dne 9. 11. 2016 byla žalovaná nájemníkem. Žalovaná byla nezaměstnaná. Její čistý příjem byl uváděn ve výši 20 231 Kč měsíčně. K těmto údajům byly žalovanou předloženy k nahlédnutí výplatní pásky za dobu srpna, září 2016 a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky ze dne 31. 10. 2016 (tyto byly zaškrtnuty v ověřených dokumentech). Její měsíční výdaje byly ve výši 8 500 Kč. Další doklady nebyly předloženy k nahlédnutí.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, což jí bylo oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018 obsahujícím zároveň výzvu k úhradě, který byl odeslán dle podacího lístku 13. 7. 2018. Dopisem ze dne 12. 3. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce, aby uhradila dlužnou částku pod hrozbou podání žaloby, a to do 19. 3. 2020.
6. Dle § 2390 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“)., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Dle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)
11. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Dle § 22 odst. 5 ZSÚ, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
13. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
14. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z. Žalované byly při podpisu smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.
15. Jelikož žalovaná v těchto vztazích vystupuje jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 o. z., a je proto nutné na ni aplikovat také zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, kdy v § 9 odst. tohoto zákona je stanovena povinnost zápůjčitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují k posouzení úvěruschopnosti doložení bonity klienta zejména právě doklady, jako je potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žadatele, s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou.
17. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání. V neposlední řadě chrání i pozici zápůjčitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Právě prevence těchto negativ byla evidentním účelem zakotvení požadavku odborné péče do § 9 odst. 1 ZSÚ. Zápůjčitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které vydlužitel zapůjčiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost zápůjčitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud. Lze proto uzavřít, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.), (srov. judikaturu sp. zn. 22 A 22/2013 – 19, Krajský soud v Ostravě, ze dne 29. 1. 2015).
18. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyni žalobkyně měly být ze strany žalované doloženy pouze výplatní pásky, a to navíc v době, kdy už žalovaná byla nezaměstnaná. Dále byl doložen nejspíše výměr o podpoře v nezaměstnanosti, o tomto příjmu a jeho výši nebylo nic uvedeno. Nic dalšího nebylo doloženo. Soudu však nebyly ani tyto dokumenty předloženy, tedy nemá za dostatečně prokázané, že se s nimi právní předchůdkyně žalobkyně seznámila. Předchůdkyně žalobkyně nepředložila ani, že by bylo nahlíženo do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaná v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé příjmy a výdaje žalované.
19. Pokud poskytovatel úvěru povinnost ověřovat úvěruschopnost spotřebitele dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet a tím poskytovatel zneužil slabšího postavení dlužníka, a tedy ve smyslu § 9 odst. 1 ZSÚ je smlouva neplatná. I když § 9 odst. 1 ZSÚ výslovně nestanovil, že následkem porušení povinnosti zápůjčitele je absolutní neplatnost, je třeba aplikovat § 588 o. z., neboť došlo k narušení veřejného pořádku. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči zápůjčiteli, jak z hlediska vyjednávající a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
20. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o zápůjčce má žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení, představující rozdíl mezi částkou, která žalované byla poskytnuta ve výši 8 000 Kč a kterou vrátila 3 063,5 Kč (15 145 Kč – 12 081,5 Kč). Žalobkyni tak vznikl nárok na jistinu ve výši 4 936,5 Kč. Ve zbývajícím rozsahu ohledně nároků na zaplacení úroků, úroků z prodlení a poplatků jí uplatněné nároky platně nevznikly. Na základě předžalobní výzvy měla žalovaná plnit do 19. 3. 2020, žalobkyně má tak nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky 4 936,5 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, nicméně ze spisu se nepodává, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.