Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
29 C 270/2020-18
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr Bohumilem Vašákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částky 1 080 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 080 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 119,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 080 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 119,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 080 Kč s příslušenstvím z titulu koncesionářských poplatků. Žalobce odkázal na ustanovení § 3 odst.4 zák.č. 348/2005 Sb. , ve kterém je stanovena fikce, že každá fyzická osoba přihlášená v evidenci poplatníků televizního poplatku, která je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, se považuje za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud žalobci po jeho písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Žalobce tvrdil, že žalovaný takovou výzvu od žalobce obdržel, avšak ve stanovené lhůtě žádné čestné prohlášení ve shora uvedeném smyslu žalobci nezaslal. Žalobce evidoval pohledávku za měsíce únor až září 2019 v celkové výši 1 080 Kč s tím, že požadoval i zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný na částku 119 Kč k datu podání žaloby.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Žalovaný tvrdil, že nemá televizi, žádná výzva v naznačeném smyslu od žalobce mu doručena nebyla, resp. neví o ní a podle jeho názoru nemá nárok na to, aby uplatňoval při doručování fikci doručení. Žalovaný ovšem netvrdil (tudíž ani neprokázal), že by žalobci zaslal čestné prohlášení, jež vyžaduje žalobcem citované ustanovení zákona o koncesionářských poplatcích. Žalovaný měl za to, že postup žalobce je nehorázný a odmítal nárok žalobce uznat.
3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Vzhledem k tomu, že žalobce doložil soudu písemnou výzvu, jež žalovaného informuje o tom, jaké jsou jeho povinnosti coby potenciálního poplatníka koncesionářských poplatků, vychází se z fikce, že každý odběratel elektrické energie je zároveň koncesionářským poplatníkem, pokud se nechová zákonem uváděným způsobem, a sice že na výzvu, která je od žalobce doručena, reaguje ve 30 denní lhůtě kvalifikovaným prohlášením ve formě písemného čestného prohlášení, že televizní přijímač nevlastní. Namítal-li žalovaný, že žalobce nemůže uplatňovat doručení fikcí, soud k tomu poznamenává, že žalobce doložil, že na adresu adresa, která je bezesporu faktickou adresou žalovaného i když pro účely doručování žalovaný používá datovou schránku, byla zaslána zákonem předvídaná výzva žalobce ke shora popsanému chování žalovaného. Soud nemá důvod pochybovat o tom, že na tuto adresu výzva byla doručena, a pokud se žalovaný s ní neseznámil, jde to k jeho tíži. Žalobce své povinnosti dostál, neboť výzvu zaslal alespoň do dispoziční sféry žalovaného, neboť nemusí dokládat, že žalovaný skutečně četl výzvu, jež mu byla zaslána, ale musí dokládat, že výzvu zaslal na adresu, která je v dispoziční sféře žalovaného, což v daném případě je nesporně adresa ulice a číslo.
4. Podle § 3 odst. 4 z. č. 348/2005 Sb. jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona ") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v rozhodné době poplatníkem, vznikla mu povinnost hradit koncesionářský poplatek v částce 135 Kč měsíčně. Žalobě bylo proto jako důvodné vyhověno a žalobci byl přiznán i požadovaný zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobci, který byl ve sporu zcela úspěšný, soud přiznal na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Odměnu za právní zastoupení soud nepovažuje za účelně vynaložený náklad řízení, protože žalobce disponuje dostatečným zázemím k tomu, aby tak prostou agentu jakou je vymáhání koncesionářských poplatků zajistil svými pracovníky a nikoliv advokátem.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )
Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.