Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 221/2020-20
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Tamarou Göthovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, reg.č.: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení titul za jménem
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 2.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 5. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 5. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.</b>
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalované na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 17. 4. 2015.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 17. 4. 2015 byla mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba [[]] p.l.c. a žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byla žalované v hotovosti poskytnuta zápůjčka ve výši 2.000 Kč. Jejich převzetí žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem ve výši 660 Kč do 19. 5. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017, s účinností k témuž dni, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2018. Žalovaná žalobci dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky právní zástupkyně žalobce ze dne 5. 6. 2020, která byla žalované dle předloženého poštovního podacího archu odeslána dne 15. 6. 2020. Žalobce se tak domáhá zaplacení poskytnuté zápůjčky ve výši 2.000 Kč s úrokem z prodlení od 20. 5. 2015 do zaplacení, přičemž poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 660 Kč nepožaduje.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) uzavřena smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce na základě smlouvy poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit včetně poplatku ve výši 660 Kč do sjednaného data splatnosti 19. 5. 2015, což však neučinila. Žalovaná porušila svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající, když poskytnutou zápůjčku řádně a včas nevrátila. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná v řízení neuvedla, že by dlužnou částku žalobci uhradila a ani jinak nárok žalobce nerozporovala, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 5. 2015.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , ve spojení s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále je„ AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč (§14b odst. 1 bod 1 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupkyně žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 900 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 189 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.
Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.
Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.