Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 167/2020-72
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr Františkem Jurtíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 18.714 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14.900 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 14.900 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 3.814 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 18.714 Kč od 23. 11. 2014 do 24. 11. 2019 a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 3.814 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 405 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14.900 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 14.900 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 3.814 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 18.714 Kč od 23. 11. 2014 do 24. 11. 2019 a s úrokem z prodlení 8,05 % p. a. z částky 3.814 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 405 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 7. 4. 2020 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 18.714 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18.714 Kč od 23. 11. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 %. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná uzavřela se právnická osoba elektronickou formou dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 14.900 Kč, který měl být splacen dne datum. Žalovaná úvěr čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplaceného úvěru ve výši 14.900 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.814 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroků z prodlení z celkové částky, a to ode dne 23. 11. 2014. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 8. 2019 se právnická osoba Předžalobní výzva byla žalované předána k poštovní přepravě dne 18. 11. 2019.
Žalovaná se v průběhu řízení ve věci nevyjádřila.
Předvolání k ústnímu jednání žalovaná nepřevzala, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4 , příp. § 50 o. s. ř. o. s. ř. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaná bez řádné a včasné omluvy nedostavila, soud věc projednal a rozhodl i v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
Ze smlouvy op úvěru ze dne datum uzavřené mezi předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, a žalovanou soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr v částce 14.900 Kč a žalovaná se zavázala tento vrátit do datum s poplatky za poskytnutí úvěru v částce 3.814 Kč. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno výpisem z účtu, podle něhož byla částka 14.900 Kč zaslána na bankovní účet žalované, uvedený ve smlouvě, dne datum.
K charakteru smlouvy nutno dodat, že má povahu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č číslo Sb., podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 22. 9. 2020 tak, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána podle obchodních podmínek, když žalovaná souhlasila, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudí schopnost klienta splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná takto souhlasila s lustrací ve veřejně dostupných databázích. Původní věřitel dále ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Konkrétní skutečnosti k uvedenému procesu žalobkyně již nesdělila, ani k nim nepředložila žádné důkazy.
Na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně (úvěrující právnická osoba) v postavení věřitele podle obsahu spisu nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr a úvěr poskytl, aniž by byly na základě procesu posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyloučeny důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.
S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalované došlo za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení § 2991 a násl. o. z.
Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.
Jak již bylo uvedeno, vzal soud ze smlouvy za prokázané, že žalované byly na základě neplatné smlouvy poskytnuty peněžité prostředky ve výši celkem 14.900 Kč. Podle tvrzení žalobkyně pak žalovaná z této částky dosud neuhradila ničeho. Na straně žalované tedy ke dni rozhodnutí trvá obohacení v částce 14.900 Kč. V tomto rozsahu pak soud žalobě vyhověl a uložil žalované dlužnou částku zaplatit. Na druhou stranu nebylo možno přiznat další požadované plnění ve formě (neplatně sjednaného) poplatku za poskytnutí úvěru a v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.
Vedle přiznaného plnění vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši od prvního dne prodlení se splněním dluhu. Vzhledem k tomu, že u přiznaného nároku není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal na první doloženou výzvu k zaplacení ze strany předchůdce žalobkyně, kterou je podle obsahu spisu výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 11. 2019, v níž byla stanovena třídenní lhůta k zaplacení dluhu. Podle podacího archu byla výzva odeslána na známou adresu žalované dne 18. 11. 2019 a ve smyslu § 573 o. z. tedy doručena dne 21. 11. 2019 třídenní lhůta k zaplacení pak uplynula dne 24. 11. 2019 a ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení se splněním dluhu (§ 1968 o. z.). Dlužno dodat, že žalovaná v průběhu řízení nenamítala nepřiměřenost takové doby plnění, ani netvrdila spor podle § 87 odst. 2 zákona. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku příslušenství pak soud žalobu rovněž zamítnul.
K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.
S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní ani některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalobkyní dne datum a oznámením uvedené právnická osoba) ze dne 18. 11. 2019. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaná je povinna plnit žalobkyni.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. přičemž žalobkyně měla úspěch ve věci v rozsahu 58,26 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo žalobě v částce celkem 16.378,77 Kč, zamítnuta pak byla co do částky 11.733,17 Kč) a žalobkyni proto soud přiznal právo na náhradu 16,52 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v částce 2.452 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18.714 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovení § 14b vyhlášky soud aplikoval na výpočet nákladů řízení, neboť žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení, přičemž se jedná o prakticky totožná podání, pouze s rozdílnými údaji o uzavřených smlouvách, částkách a lhůtách, a lze je tak považovat za ustálený vzor. Z vypočtených nákladů řízení bylo žalobkyni přiznáno 16,52 %, tj. částka 405 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.