Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
38 C 16/2021-105
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Němcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 34 515 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 500 Kč za dobu od 6. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 015 Kč, úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč za dobu od 26. 9. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 401 Kč za dobu od 26. 9. 2020 do 5. 10. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 901 Kč za dobu od 6. 10. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 564 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 500 Kč za dobu od 6. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 015 Kč, úroku ve výši 21,05 % ročně z částky 28 401 Kč za dobu od 26. 9. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 401 Kč za dobu od 26. 9. 2020 do 5. 10. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 901 Kč za dobu od 6. 10. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 1 564 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 34 515 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standartní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč (samotný žalovaný obdržel částku 27 500 Kč, částku 2 500 Kč zprostředkovatel úvěru). Žalobkyně částku ve výši 27 500 Kč dne 12. 6. 2020 poukázala na účet žalovaného. Ve smlouvě o úvěru se žalobkyně s žalovaným dohodli, že poskytnuté prostředky žalovaný vrátí společně s úrokem v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč, splatných vždy do dvacátého dne v měsíci, počínaje 20. 7. 2020. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit částku 42 000 Kč. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 25. 9. 2020 k zesplatnění úvěru. Kromě dlužné částky 31 551 Kč se žalobkyně domáhá také zaplacení poplatku ve výši 300 Kč za upomínky a smluvních pokut, a to částky 1 497 Kč představující smluvní pokutu ve výši 499 Kč za tři případy prodlení měsíčních splátek a částky 1 167 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za dobu od 26. 9. 2020, tj. ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, do 1. 11. 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. ).
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou cenu úvěru ve výši 42 000 Kč v 40 měsíčních splátkách ve výši 1 050 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 7. 2020 a každá další splátka do 20. dne následujícího měsíce. Úroková sazba činila 21,05 % ročně. V článku II. písm. b) smlouvy bylo uvedeno, že zákazník tímto dává poskytovateli na případ, kdy poskytovatel zákazníkovi úvěr schválí, výslovný pokyn k převodu peněžitých prostředků v částce celkové výše spotřebitelského úvěru uvedené v žádosti, je-li předmětem úvěru standardní neúčelový úvěr nepřímý – finance, v případě, kdy neúčelový úvěr je zprostředkován zprostředkovatelem, kdy celková výše spotřebitelského úvěru bude poskytovatelem zákazníkovi poskytnuta tak, že část z celkové výše spotřebitelského úvěru uvedené v žádosti a provize zprostředkovatele, bude poskytovatelem zákazníkovi poskytnuta do 5 pracovních dnů od schválení žádosti ze strany poskytovatele na účet zákazníka (bankovní účet) a zbytek částky z celkové výše spotřebitelského úvěru, tedy provize zprostředkovatele, bude poskytovatelem zákazníkovi poskytnuta do 5 pracovních dnů od schválení žádosti ze strany poskytovatele na účet zprostředkovatele (bankovní účet), a to jako provize, kterou si zákazník sjednal se zprostředkovatelem, přičemž úvěr je zákazníkem čerpán okamžikem, kdy je žádost zákazníka ze strany poskytovatele schválena. V článku IV. odst. 1 písm. d) smlouvy si smluvní strany dohodly, že úvěr, či jeho část tj. zbytek se stane splatným, v důsledku porušení povinnosti zákazníka dle smlouvy o úvěru tím, že je v prodlení s úhradou jedné splátky nebo jen její části, a po dobu delší než dva měsíce, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastává dnem, kdy poskytovatel odeslal zákazníkovi písemné oznámení o zesplatnění úvěru. Neuhrazeným zůstatkem úvěru je tedy dosud neuhrazená část celkové výše spotřebitelského úvěru (jistiny), přičemž samotný okamžik zesplatnění úvěru nemá vliv na splatnost již splatných, ale k okamžiku zesplatnění úvěru neuhrazených či částečně neuhrazených splátek, které jsou tedy i nadále splatné každá samostatně. V článku IV. odst. 2 písm. b) smlouvy bylo dohodnuto, že zákazník se poskytovateli zavazuje v případě, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným dle článku IV. bod 1. smlouvy o úvěru, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a to za každý den prodlení. V článku IV. odst. 2 písm. c) se zákazník poskytovateli zavázal na každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč Smluvní strany se dohodly, že smluvní pokutu je poskytovatel oprávněn uplatnit vůči zákazníkovi jen do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným (článek IV. bod 1. smlouvy o úvěru). Dle článku IV. odst. 2 písm. e) smlouvy je smluvní pokuta dle článku IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru splatná bez písemné výzvy poskytovatele vždy ke konci každého kalendářního dne, ve kterém je zákazník v prodlení s úhradou neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokuta dle článku IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru je splatná bez písemné výzvy poskytovatele okamžikem prodlení zákazníka se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru. V článku IV. odst. 4 písm. a) smlouvy si smluvní strany dohodly, že poskytovatel má na případ prodlení zákazníka s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru právo požadovat po zákazníkovi náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením zákazníka, kdy se jedná o poplatky uvedené v sazebníku poplatků v čl. IV bod 4 písm. b) smlouvy o úvěru. Podle čl. IV odst. 4 písm. b) smlouvy - sazebníku poplatků činil poplatek za každou písemně odeslanou upomínku pro nesplácení splátek 100 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru).
4. Žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč dne 12. 6. 2020 bezhotovostním převodem na účet číslo bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě a v částce 2 500 Kč na účet číslo bankovní účet (sdělení právnická osoba ze dne datum a sdělení právnická osoba ze dne datum). Protože žalovaný řádně a včas neplatil splátky úvěru (žalovaný neuhradil ani jednu splátku), žalobkyně jej upomínkami ze dne 21. 7. 2020 a ze dne 25. 8. 2020 vyzvala k úhradě dlužných splátek a současně žalovaného upozornila, že pokud nebudou dlužné splátky uhrazeny do 30 dnů od odeslání výzev, může dojít k zesplatnění úvěru (upomínka ze dne 21. 7. 2020 a upomínka ze dne 25. 8. 2020, čestné prohlášení zaměstnance žalobkyně ze dne 21. 7. 2020 a ze dne 25. 8. 2020). Jelikož žalovaný v této lhůtě dlužné splátky neuhradil, zaslala žalobkyně žalovanému v souladu s jejím smluvním oprávněním oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 25. 9. 2020 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (oznámení o zesplatnění úvěru, podací lístek).
5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listin ě nazvané Výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení vyplněno, že pravidelný měsíční příjem žalovaného činí 18 000 Kč. Žalobkyně soudu předložila výplatní pásky žalovaného za období březen 2020 a duben 2020, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalovaného za měsíc březen 2020 činil 21 454 Kč a za měsíc duben 2020 činil 18 158 Kč. Výdaje žalovaného byly uvedeny částkou 9 580 Kč, a to 2 000 Kč náklady na bydlení, 6 580 Kč splátky úvěrů (vč. úvěrů ze stavebního spoření) a 1 000 Kč na další běžné pravidelné výdaje. Jiné výdaje uvedeny nebyly. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný a nemá děti. V seznamu závazků žalovaný uvedl dva věřitele, a to anonymizováno a příjmení jméno, přičemž u věřitele anonymizováno činila výše závazku 33 000 Kč, zbývá doplatit 19 500 Kč a měsíční splátka činí 3 893 Kč. U věřitele příjmení jméno činila výše závazku 30 000 Kč, zbývá doplatit 16 000 Kč a měsíční splátka činí 2 687 Kč. Žalobkyně soudu předložila výpis z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2020 dokládající, že žalovaný je majitelem účtu a potvrzující příchozí mzdu ze dne 12. 5. 2020 ve výši 17 438 Kč a odchozí platbu ve výši 3 893 Kč jako splátky úvěru právnická osoba a odchozí platbu ve výši 2 687 Kč. Počáteční zůstatek na účtu v tomto období činil - 30 467,13 Kč a konečný zůstatek - 30 605,88 Kč, přičemž 23. 5. 2020 nebyl proveden trvalý příkaz, neboť na účtu nebyl disponibilní zůstatek. Žalobkyně dále soudu předložila výpis z katastru nemovitostí, z něhož vyplývá, že žalovaný byl k datu 11. 6. 2020 spoluvlastníkem ve výši id. ½ bytové jednotky ve obec a výpis z insolvenčního rejstříku, z něhož vyplývá, že vůči žalovanému ke dni 10. 6. 2020 nebylo vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně dále provedla kontrolu žalovaného v centrální evidenci exekucí, přičemž ke dni 10. 6. 2020 nebyl nalezen žádný záznam. Žádné jiné relevantní listin y označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném
do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni) před uzavřením smlouvy, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, když žalovaný neuhradil ani jednu splátku.
12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty
a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání
i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli
úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018,
sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou
i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Od žalovaného vyžádala pouze informace a doklady týkající se jeho příjmů a v katastru nemovitostí ověřila, že je spoluvlastníkem bytu ve obec. Jeho výdaje neprověřovala. Skutečnost, že má žalovaný pravidelné příjmy, ještě sama o sobě neznamená, že bude schopen splácet poskytnutý úvěr. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jeho rozpočtu, nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je schopen úvěr splácet. Přitom nemohla spoléhat jen jím sdělené skutečnosti. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39).
18. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného. Žalobkyně pouze na základě tvrzení žalovaného uzavřela, že jeho výdaje na bydlení činí 2 000 Kč, splácí pouze dva další úvěry částkou celkem 6 580 Kč a další běžné měsíční výdaje činí 1 000 Kč. Na tom nic nemění ani skutečnost, že vycházela i„ mimo“ údajů žalovaného, kdy skutečné náklady na bydlení nahradila normativními náklady na bydlení v družstevním bytě ve výši 4 872 Kč. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc u osoby bez prokázaného zůstatku na účtu. Přesto, že již z výpisu z účtu žalovaného za měsíc květen 2020, který si sama vyžádala, si byla vědoma toho, že žalovaný neměl dostatek disponibilních prostředků a končil se záporným zůstatkem na účtu, díky čemuž nebyl proveden trvalý příkaz, spokojila se pouze s tímto výpisem z bankovního účtu a výdaje žalovaného nijak blíže nezjišťovala ani neověřovala. Z výpisu z účtu žalovaného vyžádaného soudem za období tří měsíců před poskytnutím úvěru přitom vyplývá, že účet žalovaného, byť mu na něj byla poukazována mzda, vykazoval každý měsíc záporný zůstatek, díky čemuž nebylo každý měsíc provedeno inkaso dalších plateb a pravidelně z něj splácel další úvěry. Žalovaný tak fakticky neměl disponibilní finanční prostředky na splácení úvěru, což by žalobkyně zjistila, pokud by náležitě zkoumala i jeho výdaje a nezaložila své rozhodnutí úvěr poskytnout jen na skutečnosti, že žalovaný má nějaký měsíční příjem.
19. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
20. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 27 500 Kč, k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu, žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 27 500 Kč za dobu od 6. 10. 2020 do zaplacení, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaný byl k úhradě dlužné jistiny vyzván výzvou k plnění ze dne 25. 9. 2020, podle které byl povinen dluh zaplatit do 10 dnů od jejího odeslání. Výzva byla žalovanému odeslána tentýž den. Dne 5. 10. 2020 nastala splatnost částky ve výši 27 500 Kč a počínaje 6. 10. 2020 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (8,25 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 401 Kč za dobu od 26. 9. 2020 do zaplacení, soud proto žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 401 Kč za dobu od 26. 9. 2020 do 5. 10. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 901 Kč za dobu od 6. 10. 2020 do zaplacení zamítl.
22. Žalobkyně měla ve věci úspěch v převažující míře, proto jí podle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému přísluší právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán poměrem částky 38 162,70 Kč (34 515 Kč + úrok vyčíslený dle žalobního návrhu do 4. 3. 2021 ve výši 2 620,60 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle žalobního návrhu do 4. 3. 2021 ve výši 1 027,10 Kč) a částky 28 432,30 Kč (27 500 Kč + úrok z prodlení vyčíslený dle výroku I. do dne 4. 3. 2021 ve výši 932,30 Kč) vyjádřeným v procentuální výši 74 %. Žalobkyni tedy náleží právo na náhradu 48 % (74 % - 26 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 3 257 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 381 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 1 250 Kč (2,5× 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , sepis jednoduché předžalobní výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. , sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. ), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby) a částky 326 Kč odpovídající 21% DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 1 564 Kč (48 % z 3 257 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
23. Za úkony právní služby učiněné do podání žaloby včetně soud žalobkyni přiznal výši odměny a náhradu hotových výdajů zástupce žalobkyně podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně ve skutkově a právně podobných věcech jako je ta, která byla řešena v tomto řízení, v minulosti podal více žalob sepsaných na ustáleném a opakovaně uplatňovaném vzoru (např. u zdejšího soudu sp. zn. 36 C 45/2018 , 46 C 117/2018 a 41 C 106/2018 ). Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, přičemž žalobkyni v něm byla přiznána náhrada nákladů řízení, byly pro takový postup splněny podmínky v daném ustanovení uvedené. Soud z důvodu neúčelného vynaložení nepřiznal žalobkyni náklady řízení v souvislosti s podáním ze dne 25. 1. 2021, jímž došlo k doplnění žaloby, neboť skutečnosti a důkazní návrhy tam uvedené mohly a měly být obsaženy již v žalobě.
24. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, oprávněná strana (žalobce) může podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.