Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
119 C 58/2020-29
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Šilhanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 9 450 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč za dobu od 10. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se co do částky ve výši 3 960 Kč, co do částky 2 250 Kč a co do úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč za dobu od 1. 3. 2017 do 9. 12. 2020 zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč za dobu od 10. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se co do částky ve výši 3 960 Kč, co do částky 2 250 Kč a co do úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč za dobu od 1. 3. 2017 do 9. 12. 2020 zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 6. 10. 2020 domáhala zaplacení částky ve výši 8 460 Kč s příslušenstvím a částky ve výši 2 250 Kč.
2. V žalobě uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 14. 2. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 1 260 Kč, a to do 28. 2. 2017. Žalovaná však ničeho neuhradila. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši 4 500 Kč, úrok ve výši 1 260 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši od 1. 3. 2017 do zaplacení, poplatek za zaslané výzvy k zaplacení ve výši 2 700 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. celkem 2 250 Kč. Žalovaná neuhradila žalované částky ani na základě předžalobní výzvy.
3. Podáním doručeným soudu dne 10. 12. 2020 (v reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení) žalobkyně dále mimo jiné uvedla, že„ při posuzování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr vycházela z lustrace provedené v nebankovním registru webová adresa a dále informací poskytnutých žalovanou v rámci hovoru uskutečněného při procesu registrace do systému žalobkyně. webová adresa vyhodnotil v kategorii A, tedy v nejlepší možné kategorii. Informace, které žalobkyně dále zohlednila, jsou shrnuty v dokumentu Nabídka úvěru číslo – Informace pro kontrolu a úvěruschopnost. Žalovaná mimo jiné uvedla, že proti žalované není vedeno insolvenční ani exekuční řízení a že výše čistá výše měsíčního příjmu žalované činí 15 700 Kč. Po posouzení uvedených výše uvedených skutečností byla žalobkyně přesvědčena o tom, že žalovaná je schopna mikroúvěr ve výši 4 500 Kč řádně splatit a že je pro daný úvěr úvěruschopná.“ K důkazu označil toliko„ nabídku úvěru číslo – Informace pro kontrolu a úvěruschopnost“ a„ potvrzení vydané právnická osoba“
4. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, k podané žalobě se nevyjádřila.
5. Soud provedl v řízení následující důkazy:
-) potvrzení o schválení úvěru číslo ze dne 14. 2. 2017,
-) obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru u právnická osoba ke
14. 2. 2017,
-) smlouva o úvěru číslo ze dne 14. 2. 2017,
-) potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 2. 2017,
-) předžalobní upomínka ze dne 10. 11. 2017 včetně poštovního podacího archu ze dne
10. 11. 2017,
-) sazebník poplatků právnická osoba,
-) upomínka ze dne 20. 3. 2017, 14. 3. 2017, 25. 3. 2017, 10. 3. 2017, 30. 3. 2017, 15. 3. 2017,
-) kopie občanského průkazu žalované včetně rodného listu,
-) sdělení právnická osoba ze dne 25. 11. 2020,
-) potvrzení o vedení účtu ze dne 10. 2. 2017.
6. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o dále uvedeném skutkovém stavu, když s ohledem na povahu důkazů – několika málo listin, jejichž pravost ani věcná správnost nebyla žalovanou zpochybněna – v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nerozepisoval jednotlivá skutková zjištění.
7. Žalobkyně uzavřela dne 14. 2. 2017 se žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla částku 4 500 Kč. Žalovaná v souvislosti s uvedenou smlouvou neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně určitým způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované, leč zcela formálně. Výzvou zaslanou žalované dne 10. 11. 2017 byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky do sedmi dnů od sepsání výzvy. S ohledem na dále uvedený právní názor soud z dalších provedených důkazů nevzal za prokázané další či odlišné pro rozhodnutí významné skutečnosti, a v odůvodnění rozhodnutí se jimi proto podrobněji nezabýval.
8. V předmětné věci není sporné, že posuzovaný právní vztah je úvěrem ve smyslu § 2395 zákona
č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále také„ ObčZ“), resp. spotřebitelským úvěrem ve smyslu
§ 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále také„ ZSÚ“).
9. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).
10. Jak již bylo řečeno, žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované postupovala formálně. K tomu lze uvést, že žalobkyně neměla k dispozici ani výpis z běžného účtu žalované za rozhodné měsíce, spoléhala toliko na informace poskytnuté žalovanou v rámci hovoru uskutečněného při procesu registrace do systému žalobce a na potvrzení vydané právnická osoba Z těchto žalobkyní označených důkazů nelze absolutně učinit závěr, že by žalovaná byla schopna hradit splátky. Za této situace si žalobkyně měla vyžádat od žalované alespoň výpisy z účtu za delší časové období, nebo žalované spotřebitelský úvěr neposkytnout.
11. Lze učinit dílčí závěr, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy jednala v rozporu s § 86 ZSÚ. Je proto třeba se zabývat důsledky protiprávního jednání žalobkyně.
12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. V minulosti snad mohlo být sporné, zda se sankce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy uplatní jen na návrh spotřebitele (jak se jeví z doslovného znění shora citovaného ustanovení), nebo zda je soud povinen tuto sankci (prostřednictvím eurokonformního výkladu citovaného ustanovení) aplikovat z úřední povinnosti.
14. Veškeré pochybnosti však byly odstraněny rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne
5. března 2020, OPR-Finance proti GK, C -679/18, který dovodil, že:„ (č) lánky 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách
o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
15. Sjednanou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 580 odst. 1
a § 588 ObčZ (uvedené platí i pro všechny případné dohody s touto smlouvou související, neboť je nelze od hlavní úvěrové smlouvy oddělit, nemají bez ní žádný smysl) a navzájem poskytnutá plnění zúčtovat dle zásad bezdůvodného obohacení, resp. dle § 2993 ObčZ, podle kterého v případě neplatnosti smlouvy může každá strana požadovat, aby jí bylo vráceno, co plnila.
16. Žalovaná se přitom na úkor žalobkyně obohatila celkově o částku 4 500 Kč. Ve zbytku jsou nároky žalobkyně, jak plyne již z výše uvedeného, podmíněné platností úvěrové smlouvy, pročež je soud žalobkyni nepřiznal (žalobu v tomto rozsahu zamítl).
17. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, pro absenci dohody a speciální zákonné úpravy, nastává uplynutím zákonné či věřitelem stanovené lhůty poté, kdy žalující věřitel plnění požaduje (§ 1958 odst. 2 OZ ). Soud tak podle § 1970 o. z. zavázal žalovanou stranu k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 10. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně totiž neprokázala, že by se výzva k plnění reálně dostala do dispoziční sféry žalované. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004 , se za formu výzvy k plnění závazku považuje i žaloba, přičemž v tomto případě splatnost nastává první den po doručení žaloby dlužníkovi, a proto soud vycházel při stanovení počátku prodlení z data, kdy se žaloba dostala do dispoziční sféry žalované. K doručení žaloby do dispozice žalované došlo dne 9. 12. 2020 na adresu jejího trvalého pobytu, následující den pak nastala splatnost předmětného dluhu, a proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení z dlužné částky až od 10. 12. 2020, tj. ode dne, kdy se žalovaná strana dostala do prodlení (výrok I.).
18. Výrok ad. III o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když poměr procesního úspěchu a neúspěchu stran byl (po kapitalizaci nároků) v zásadě shodný.
19. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí.