Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

119 C 58/2020-29

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr Zuzanou Šilhanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 9 450 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč za dobu od 10. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se co do částky ve výši 3 960 Kč, co do částky 2 250 Kč a co do úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč za dobu od 1. 3. 2017 do 9. 12. 2020 zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč za dobu od 10. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se co do částky ve výši 3 960 Kč, co do částky 2 250 Kč a co do úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč za dobu od 1. 3. 2017 do 9. 12. 2020 zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 6. 10. 2020 domáhala zaplacení částky ve výši 8 460 Kč s příslušenstvím a částky ve výši 2 250 Kč.

2. V žalobě uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 14. 2. 2017 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 1 260 Kč, a to do 28. 2. 2017. Žalovaná však ničeho neuhradila. Žalobkyně tak po žalované požaduje zaplacení jistiny ve výši 4 500 Kč, úrok ve výši 1 260 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši od 1. 3. 2017 do zaplacení, poplatek za zaslané výzvy k zaplacení ve výši 2 700 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. celkem 2 250 Kč. Žalovaná neuhradila žalované částky ani na základě předžalobní výzvy.

3. Podáním doručeným soudu dne 10. 12. 2020 (v reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení) žalobkyně dále mimo jiné uvedla, že„ při posuzování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr vycházela z lustrace provedené v nebankovním registru webová adresa a dále informací poskytnutých žalovanou v rámci hovoru uskutečněného při procesu registrace do systému žalobkyně. webová adresa vyhodnotil v kategorii A, tedy v nejlepší možné kategorii. Informace, které žalobkyně dále zohlednila, jsou shrnuty v dokumentu Nabídka úvěru číslo – Informace pro kontrolu a úvěruschopnost. Žalovaná mimo jiné uvedla, že proti žalované není vedeno insolvenční ani exekuční řízení a že výše čistá výše měsíčního příjmu žalované činí 15 700 Kč. Po posouzení uvedených výše uvedených skutečností byla žalobkyně přesvědčena o tom, že žalovaná je schopna mikroúvěr ve výši 4 500 Kč řádně splatit a že je pro daný úvěr úvěruschopná.“ K důkazu označil toliko„ nabídku úvěru číslo – Informace pro kontrolu a úvěruschopnost“ a„ potvrzení vydané právnická osoba“

4. Žalovaná byla v řízení zcela pasivní, k podané žalobě se nevyjádřila.

5. Soud provedl v řízení následující důkazy:

-) potvrzení o schválení úvěru číslo ze dne 14. 2. 2017,

-) obchodní podmínky pro poskytování spotřebitelského úvěru u právnická osoba ke

14. 2. 2017,

-) smlouva o úvěru číslo ze dne 14. 2. 2017,

-) potvrzení o provedené platbě ze dne 14. 2. 2017,

-) předžalobní upomínka ze dne 10. 11. 2017 včetně poštovního podacího archu ze dne

10. 11. 2017,

-) sazebník poplatků právnická osoba,

-) upomínka ze dne 20. 3. 2017, 14. 3. 2017, 25. 3. 2017, 10. 3. 2017, 30. 3. 2017, 15. 3. 2017,

-) kopie občanského průkazu žalované včetně rodného listu,

-) sdělení právnická osoba ze dne 25. 11. 2020,

-) potvrzení o vedení účtu ze dne 10. 2. 2017.

6. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o dále uvedeném skutkovém stavu, když s ohledem na povahu důkazů – několika málo listin, jejichž pravost ani věcná správnost nebyla žalovanou zpochybněna – v souladu se zásadou hospodárnosti řízení nerozepisoval jednotlivá skutková zjištění.

7. Žalobkyně uzavřela dne 14. 2. 2017 se žalovanou smlouvu, na základě které žalované poskytla částku 4 500 Kč. Žalovaná v souvislosti s uvedenou smlouvou neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně určitým způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované, leč zcela formálně. Výzvou zaslanou žalované dne 10. 11. 2017 byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky do sedmi dnů od sepsání výzvy. S ohledem na dále uvedený právní názor soud z dalších provedených důkazů nevzal za prokázané další či odlišné pro rozhodnutí významné skutečnosti, a v odůvodnění rozhodnutí se jimi proto podrobněji nezabýval.

8. V předmětné věci není sporné, že posuzovaný právní vztah je úvěrem ve smyslu § 2395 zákona

č. , (dále také„ ObčZ“), resp. spotřebitelským úvěrem ve smyslu

, o spotřebitelském úvěru (dále také„ ZSÚ“).

9. Podle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

10. Jak již bylo řečeno, žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované postupovala formálně. K tomu lze uvést, že žalobkyně neměla k dispozici ani výpis z běžného účtu žalované za rozhodné měsíce, spoléhala toliko na informace poskytnuté žalovanou v rámci hovoru uskutečněného při procesu registrace do systému žalobce a na potvrzení vydané právnická osoba Z těchto žalobkyní označených důkazů nelze absolutně učinit závěr, že by žalovaná byla schopna hradit splátky. Za této situace si žalobkyně měla vyžádat od žalované alespoň výpisy z účtu za delší časové období, nebo žalované spotřebitelský úvěr neposkytnout.

11. Lze učinit dílčí závěr, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy jednala v rozporu s § 86 ZSÚ. Je proto třeba se zabývat důsledky protiprávního jednání žalobkyně.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu

s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti

v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V minulosti snad mohlo být sporné, zda se sankce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy uplatní jen na návrh spotřebitele (jak se jeví z doslovného znění shora citovaného ustanovení), nebo zda je soud povinen tuto sankci (prostřednictvím eurokonformního výkladu citovaného ustanovení) aplikovat z úřední povinnosti.

14. Veškeré pochybnosti však byly odstraněny rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne

5. března 2020, OPR-Finance proti GK, C -679/18, který dovodil, že:„ (č) lánky 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách

o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

15. Sjednanou smlouvu je tedy třeba považovat za absolutně neplatnou ve smyslu § 580 odst. 1

a § 588 ObčZ (uvedené platí i pro všechny případné dohody s touto smlouvou související, neboť je nelze od hlavní úvěrové smlouvy oddělit, nemají bez ní žádný smysl) a navzájem poskytnutá plnění zúčtovat dle zásad bezdůvodného obohacení, resp. dle § 2993 ObčZ, podle kterého v případě neplatnosti smlouvy může každá strana požadovat, aby jí bylo vráceno, co plnila.

16. Žalovaná se přitom na úkor žalobkyně obohatila celkově o částku 4 500 Kč. Ve zbytku jsou nároky žalobkyně, jak plyne již z výše uvedeného, podmíněné platností úvěrové smlouvy, pročež je soud žalobkyni nepřiznal (žalobu v tomto rozsahu zamítl).

17. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, pro absenci dohody a speciální zákonné úpravy, nastává uplynutím zákonné či věřitelem stanovené lhůty poté, kdy žalující věřitel plnění požaduje ( ). Soud tak podle o. z. zavázal žalovanou stranu k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 10. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně totiž neprokázala, že by se výzva k plnění reálně dostala do dispoziční sféry žalované. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , se za formu výzvy k plnění závazku považuje i žaloba, přičemž v tomto případě splatnost nastává první den po doručení žaloby dlužníkovi, a proto soud vycházel při stanovení počátku prodlení z data, kdy se žaloba dostala do dispoziční sféry žalované. K doručení žaloby do dispozice žalované došlo dne 9. 12. 2020 na adresu jejího trvalého pobytu, následující den pak nastala splatnost předmětného dluhu, a proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení z dlužné částky až od 10. 12. 2020, tj. ode dne, kdy se žalovaná strana dostala do prodlení (výrok I.).

18. Výrok ad. III o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , když poměr procesního úspěchu a neúspěchu stran byl (po kapitalizaci nároků) v zásadě shodný.

19. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením věta před středníkem , , když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí.