Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
49 C 79/2020-60
Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem v obec, ulice číslo
zastoupená titul. jméno příjmení, titul za jménem,
advokátkou se sídlem v obec a číslo, ulice číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum,
bytem v obec – obec, ulice číslo
o 13.500 Kč s úroky a úroky z prodlení,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.000 Kč za dobu od 23. června 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 7.764 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.485,91 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.000 Kč za dobu od 16. ledna 2020 do 22. června 2020.
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.000 Kč za dobu od 23. června 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 7.764 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.485,91 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.000 Kč za dobu od 16. ledna 2020 do 22. června 2020. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 16.764 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedla (část úroků z prodlení přitom kapitalizovala). Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 8. 1. 2018 uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, podle níž žalované přenechala částku 9.000 Kč dne 8. 1. 2018, a žalovaná se tuto částku spolu se smluvními úroky (resp.„ poplatkem za poskytnutí úvěru“) ve výši 3.264 Kč zavázala žalobkyni vrátit do 5. 2. 2018. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho, žalobkyně se proto domáhá též zaplacení smluvní pokuty v částce 4.500 Kč, sjednané rovněž ve smlouvě o úvěru. Žalobkyně žalovanou vyzývala k zaplacení mailem, jak bylo mezi nimi sjednáno.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, na výzvu soudu nereagovala.
3. K projednání věci soud nařídil jednání na 14. 1. 2021, při němž hodlal postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. vyzvat žalobkyni mj. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, a to k tvrzení o tom, jak před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala schopnost žalované úvěr splácet, a kdy a jak vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.
4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila (svou neúčast přitom omluvila), zabránila soudu ve shora popsaném postupu.
5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:
6. Formulářem„ smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo“ soud nevzal za prokázané žádné tvrzení žalobkyně, především pak nevzal za prokázané tvrzení, že taková smlouva (s předloženým obsahem) byla mezi účastníky uzavřena, resp. že žalovaná jakkoli projevila vůli být obsahem smlouvy vázána. Jde o formulář, na němž není připojen podpis žalované, a její vůli být vázána touto smlouvou nelze dovodit ani z této, ani z jiných listin předložených žalobkyní, a to ani jednotlivě, ani v jejich vzájemné souvislosti. Jak již shora uvedeno, svou absencí u jednání dne 14. 1. 2021 žalobkyně zabránila soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , kdy ji soud nemohl vyzvat k označení důkazů k prokázání tvrzení o obsahu uzavřené smlouvy.
7. Z potvrzení o platbě soud vzal za prokázané, že dne 8. 1. 2018 byla bezhotovostně vyplacena platba ve výši 9.000 Kč.
8. Z výpisů z účtu žalované za období červen – srpen a listopad 2017 soud vzal za prokázané, že účet, na nějž byla dne 8. 1. 2018 odeslána částka 9.000 Kč, je účtem žalované. Dále z těchto výpisů nepochybně plyne to, že jediný stabilní příjem, který lze v uvedeném období u žalované vysledovat, je příjem od právnická osoba (příjem ve výši cca 17.000 – 20.000 Kč měsíčně), a dále od titul. jméno celé jméno žalované (příjem ve výši 15.000 Kč měsíčně). Z výpisů je dále zřejmé, že žalovaná již splácela nějaké půjčky, úvěry či jiné dluhy (např. splátky anonymizována tři slova ve výši 7.326 Kč za měsíce červen, červenec, srpen, v částce 3.125 Kč za měsíc listopad, přičemž výpisy z účtu za měsíce září a říjen žalobkyně nepředložila), z výpisů je zřejmá i jinak nedobrá platební morálka žalované (např. dne 13. 6. 2017 platba částky 2.830,44 Kč s poznámkou„ úhrada faktur po splatnosti“.
9. Z tabulky – přehledu bez označení, žurnalizované na č. l. 31 verte spisu, soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o tabulku nedatovanou, neautorizovanou, údaje v ní obsažené bez dalšího nelze nijak logicky vyložit ve vztahu k věci.
10. Z výzvy k úhradě dluhu (předžalobní upomínky) ze dne 8. 12. 2019 soud zjistil, že jde o formulář, který zřejmě vyhotovila zástupkyně žalobkyně, vzhledem k tomu, že však žalobkyně nedoložila jeho odeslání, soud nedovodil, že by tato listin listina vyvolala jakékoli právní následky vůči žalované (srov. ustanovení § 570 odst. 1 o. z.). Totéž pak platí též pro formulář zřejmě elektronické korespondence, jehož autorem je zřejmě zástupkyně žalobkyně, adresátem žalovaná, avšak na této listin ě zcela chybí jakýkoli údaj o tom, kdy byla žalované odeslána, případně kdy byla žalované doručena.
11. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř. o. s. ř. ), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:
12. Dne 8. 1. 2018 žalobkyně odeslala žalované částku 9.000 Kč.
13. Tvrzení žalobkyně o tom, že se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, případně o jejím obsahu, stejně jako o odeslání výzvy k zaplacení, soud za prokázané nevzal z důvodů, jež jsou uvedeny shora (u jednotlivých důkazů). Pro absenci žalobkyně při jednání dne 14. 1. 2021 pak soud žalobkyni nemohl ani vyzvat k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení postupem podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
14. Po právní posouzení věci je určující to, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru. I kdyby nicméně tvrzená smlouva o tvrzeném obsahu uzavřena byla, hodnotí ji soud jako neplatnou. Žalobce totiž před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když nezjišťovala, resp. přinejmenším soudu nijak nedoložila, že by zjišťovala, majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Předložila-li žalobkyně výpisy z účtů žalované za některé měsíce (nikoli však bezprostředně předcházející poskytnutí částky 9.000 Kč, navíc měsíce září a říjen zůstaly zjevně opomenuty), z těchto výpisů bez dalšího nelze tyto skutečnosti vysledovat. Není zřejmý původ příjmů žalované (příjem ze zaměstnání, případně jiný – z výpisů je naopak zřejmé, že žalovaná měla více zdrojů příjmů, není zřejmé, zda šlo o příjmy jednorázové, časově omezené, jaký byl jejich důvod, tj. zda se jednalo o příjem ze mzdy, půjčky, dary, výživné apod., kdy tato informace je určující pro posouzení, zda s takovým příjmem lze uvažovat též do budoucna). Naopak je zřejmé, že žalovaná splácela předchozí závazky (srov. například anonymizována dvě slova příjmení), aniž je známo, jaká byla výše těchto závazků, zda případně měla žalovaná též jiné závazky, jaká část závazků byla nesplacena v době, kdy měla být podle žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru, tj. ke dni 8. 1. 2018 atd. Neověřením schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).
15. Jak již shora uvedeno, soud nevzal vůbec za prokázané uzavření smlouvy o úvěru dne 8. 1. 2018. I kdyby však byla uzavřena, jak žalobkyně tvrdí, dovozuje soud její absolutní neplatnost ze shora uvedených důvodů. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 8. 1. 2018 nelze podle této smlouvy právo přiznat. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se domáhala.
16. Protože však žalovaná čerpala částku 9.000 Kč, došlo u ní k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinna vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. žalobkyni.
17. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud nezaplatila žalobkyni ničeho (podle tvrzení žalobkyně, jež žalovaná nijak nezpochybňovala), zbývá vydat 9.000 Kč. Tvrzení, že by žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu vyzvala, nebylo prokázáno (srov. shora). Soud tedy vychází z toho, že žalovaná byla vyzvána doručením žaloby, tj. dne 18. 6. 2020, kdy se žaloba s výzvou k vyjádření k ní dostala do sféry dispozice žalované. Dne 18. 6. 2020 byl čtvrtek. Nelze očekávat, že by ještě téhož dne žalovaná dlužnou částku odeslala. Pokud by ji odeslala hned následující pracovní den (v pátek dne 19. 6. 2020), mohla být žalobkyni reálně připsána na účet následující pracovní den, tj. v pondělí dne 22. 6. 2020. K tomuto dni tedy soud dovozuje splatnost pohledávky (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.). Od následujícího dne (tj. od 23. 6. 2020) je proto žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité částky ve výši 9.000 Kč a žalobkyni dále vzniklo právo na úrok z prodlení (srov. ustanovení § 1970 o. z.) ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části tedy soud žalobu shledal důvodnou. Soud tedy žalované uložil zaplatit žalobkyni částku ve výši 9.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně (v tomto směru soud dodává, že sice podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. by žalobkyně měla právo na úrok z prodlení ve vyšší částce, nicméně žalobkyně se jej domáhala ve výši 8,5 % ročně a soud je žalobním petitem vázán) z částky 9.000 Kč za dobu od 23. 6. 2020 do zaplacení. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I.).
18. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), vyjma toho ani nedoložila, že by před podáním žaloby žalovanou k zaplacení dlužné částky písemně vyzvala (srov. ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.