Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 121/2020-70
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem ulice a číslo, PSČ obec a číslo,
právně zastoupené titul. jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
hlášen na adrese adresa žalovaného,
o zaplacení 17 266,11 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 14 011 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 4. 12. 2019 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 3 255,11 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 266,11 Kč od 1. 11. 2019 do 3. 12. 2019, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 255,11 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 471,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 14 011 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 4. 12. 2019 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 3 255,11 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 266,11 Kč od 1. 11. 2019 do 3. 12. 2019, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 255,11 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 471,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobou ze dne datum, doplněnou podáním ze dne 22. 12. 2020, se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 17 266,11 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum uzavřené se právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy o úvěru poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 532 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v měsíčních splátkách po 1 449 Kč. Žalovaný shora uvedené peněžní prostředky čerpal dne datum. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel. Předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni 31. 10. 2019 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 27. 11. 2019. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní. Žalobkyně soudu sdělila, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s vyhodnocením všech zjištěných a objektivně zjistitelných údajů při zachování odborné péče, a to zejména na základě informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním, dále nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, sdružení SOLUS a insolvenčníh rejstříku ISIR, když byl dále rovněž kontaktován zaměstnavatel žalovaného ke zjištění jeho příjmové stránky. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný prohlásil, že informace uvedené v žádosti jsou úplné, přesné, pravdivé a že nezamlčel žádné relevantní informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr.
2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou přítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným paragrafem v nepřítomnosti účastníků řízení
4. Z žádosti o klasický spotřebitelský úvěr/ Smlouva o klasickém spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 532 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 17 388 Kč, a to v 12 měsíčních splátkách splatných po 1 449 Kč. Úroková sazba činila 21,37 % ročně. Ze smlouvy dále vyplývá, že žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně osobní údaje, kdy mimo jiné uvedl, že je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů. Je zaměstnán jako technik u právnická osoba anonymizováno obec. V kolonce příjmů žalovaného je uvedena částka 24 509 Kč jakožto čistý příjem žalovaného. Měsíční výdaje žalovaného činí 4 000 Kč, kdy se jedná o náklady na bydlení, co se týká ostatních pravidelných výdajů (výživné, faktury za telefon, internet, životní pojištění, apod.), dále finančních závazků (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet, apod.) je u těchto položek uvedeno 0 Kč Smlouva byla žalovaným vlastnoručně podepsána. Bližší informace ohledně úvěru byly uvedeny v rámcové smlouvě o poskytování bankovních produktů a služeb číslo ze dne datum, kterou žalovaný rovněž podepsal.
5. Z odstoupení od úvěrové smlouvy číslo ze dne 23. 9. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 17 267 Kč. Zároveň byl žalovaný informován, že se úvěr ke dni 31. 10. 2019 stává splatným v celém rozsahu.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem má soud za prokázané, že žalobkyni byla postoupena mj. i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení.
7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2019 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána, a to dne 28. 11. 2019.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni a dále výzvu k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalovanému před podáním žaloby odeslána, a to dne 28. 11. 2019.
9. Z přehledu plateb ke dni 18. 9. 2019 vyplývá, že žalovaný dne datum čerpal finanční prostředky ve výši 15 532 Kč, ze strany žalovaného byla celkem uhrazena částka 1 521 Kč, dlužná částka ke shora uvedenému datu činí 17 266,11 Kč.
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 15 532 Kč, žalovaný vrátil pouze 1 521 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
19. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr právní předchůdkyně podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Právní předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaného uvedených údajů ohledně jeho příjmů a výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
20. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 15 532 Kč a žalovaný vrátil 1 521 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách (14 011 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jako první výzvu k zaplacení lze dle doložených důkazů považovat až o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 11. 2019, dle poštovního podacího archu byly obě listin y žalovanému odeslány dne 28. 11. 2019 Tyto je tak dle § 573 občanského zákoníku třeba považovat za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 2. 12. 2019. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, octl se ode dne následujícího (4. 12. 2019) v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 občanského zákoníku ).
21. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 14 011 s příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl. Soud přitom zohlednil platbu ze strany žalovaného v celkové částce 1 521 Kč, tedy 15 532 Kč – 1 521 Kč = 14 011 Kč. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do úroku z prodlení z částky 3 255,11 Kč, dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 266,11 Kč za dobu od 1. 11. 2019 do 3. 12. 2019, a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 255,11 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení, nezbylo soudu než žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnout.
22. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla ve věci pouze částečně úspěšná a má dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když zároveň doložil splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř. o.s.ř. , tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 2 . advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 252 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 2 452 Kč (1 000 + 1 200 + 252). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 14 011 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 15 734,54 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 3 255,11 Kč, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 3 811,63 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 19 546,17 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 80 %, úspěch žalovaného 20 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 60 % svých nákladů, z částky 2 452 Kč tedy ve výši 1 471,20 Kč.
23. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.