Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 9/2021-28

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem titul Danielem Nevečeřalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 13 560 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 560 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 040 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 520 Kč od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 150 Kč, počínaje měsícem dubnem 2021, vždy do každého posledního dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 560 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 040 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 520 Kč od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 150 Kč, počínaje měsícem dubnem 2021, vždy do každého posledního dne v měsíci s tím, že nezaplacením byť i jediné splátky řádně a včas nastává splatnost celého dluhu. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 13 560 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru č. 11 2016 ze dne datum mezi právnická osoba, a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši

16 000 Kč, který žalovaná řádně a včas neuhradila ve splátkách. Celkem měla žalovaná uhradit 27 040 Kč ve 13 měsíčních splátkách do datum. Úvěruschopnost byla zkoumána před poskytnutím úvěru.

2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena dne datum právnická osoba a dne datum postoupena žalobkyni. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

3. Žalovaná se k jednání dostavila, potvrdila, že smlouvu o úvěru uzavřela, v době uzavření smlouvy proti ní byly vedeny exekuce, při uzavírání smlouvy to uvedla, peníze potřebovala, protože neměla ani na nájemné. V současné době jsou proti ní nadále vedeny exekuce, po exekučních srážkách činí její příjem 19 000 Kč, hradí náklady na bydlení ve výši 11 000 Kč a výživné na jedno dítě 2 000 Kč, žije sama se 2 dětmi, na ostatní náklady jim tak zůstává částka 6 000 Kč. Byla by schopna hradit měsíčně maximálně 1 000 Kč, neboť bude muset dluh uhradit.

4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.

5. Smlouva o úvěru č. anonymizováno rok byla uzavřena mezi právnická osoba, a žalovanou dne datum, žalované jí byl poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč v hotovosti, žalovaná se za něj zavázala zaplatit ve 13 splátkách po 2 080 Kč celkem 27 040 Kč RPSN byla 187,6%.

6. Rozhodčí smlouva neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

7. Předpis splátek ke smlouvě o úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu ve věci samé.

8. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

9. Žádost o poskytnutí úvěru, podklady pro posouzení bonity klienta prokazuje ve spojení s upřesněním žalovanou, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnaná, měla mzdu 17 300 Kč, přídavky 2 400 Kč, výživné 1 600 Kč a starobní důchod babičky, která s nimi bydlela, byl 4 000 Kč, vše měsíčně. Žalované bylo měsíčně exekučně strháváno 2 150 Kč. Žalovaná měla 4 vyživovací povinnosti. Celkový příjmy domácnosti byly 25 300 a výdaje 21 650 Kč.

10. Kopie OP žalované neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

11. Scoringová karta k úvěru č. anonymizováno rok prokazuje, že žalovaná získala 36 bodů a je tak možné jí poskytnout úvěr do 70 000 Kč dle právnická osoba

12. Předžalobní upomínka prokazuje, že žalovaná byla upomenuta o zaplacení před podáním žaloby.

13. Podací lístek ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalované.

14. Smlouva o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek prokazuje, že úvěr za žalovanou byl právnická osoba, postoupen žalobkyni.

15. Smlouva o prodeji části závodu prokazuje, že část závodu právnická osoba, včetně žalované pohledávky byla prodána právnická osoba

16. Z ISAS soud zjistil, že proti žalované byly zahájeny v roce 2015 tři exekuce v roce 2016 dvě exekuce.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením v části poskytnutí úvěru, žalované byla vyplacena částka 16 000 Kč, celkem měla uhradit 27 040 Kč, žalována je pro 13 560 Kč. Opačná situace nastala u posuzování úvěruschopnosti žalované, kdy soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr v době, kdy vůči ní bylo vedeno několik exekucí, věřitel o tom v době poskytnutí úvěru věděl.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

21. Dle , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela v rozhodné míře z tvrzení žalované, vůbec nezohlednila skutečnost vedení několika exekucí vůči žalované, ač o tom věděla a to přímo od žalované.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost žalované nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované, když nebyly zohledněny exekuce vedené vůči žalované. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalované, když vůči níž byly v době poskytnutí úvěru vedeny exekuce, posouzena jako neplatná. Není možné akceptovat další zadlužování osob v exekuci.

26. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplaceno 16 000 Kč, celkem měla uhradit 27 040 Kč, uhradit jí zbývalo dle žaloby 13 560 Kč, z toho vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 13 480 Kč (27 040 – 13 560), žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 2 520 Kč (vyplacených 16 000 Kč – 13 480 Kč uhrazených). Soud proto uložil žalované tuto částku žalobkyni zaplatit spolu s úroky z prodlení od první prokázané výzvy k zaplacení, kterou je dopis odeslaný dne datum, který se dostal do dispozice žalované nejpozději 3. den a následující dnem datum se tak žalovaná dostala do prodlení. Ve zbytku jistiny a úroků z prodlení převyšujících žalovanou částku soud zamítl, neboť tyto nároky plynou z neplatné smlouvy.

30. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že stanovené povinnosti uložil žalované splnit ve splátkách po 150 Kč měsíčně, neboť dle soudu je toto maximální částka, kterou může žalovaná ještě reálně splácet a zároveň zajišťuje uhrazení přiznané částky v přiměřené době. S ohledem na částku 6 000 Kč měsíčně, která musí stačit žalované a jejím dvěma dětem na pokrytí nemandatorních výdajů jí není možné uložit vyšší splátky.

31. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -63 ze dne 19.5.2020.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení , , a exekučního řádu,