Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 139/2020-51

: Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem titul Janem Zdražilem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 188 108 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 77 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 77 470 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 110 638 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 110 638 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 77 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 77 470 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 110 638 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 110 638 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 188 108 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. spisová značka, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 330 000 Kč na koupi vozidla Volkswagen Touareg a žalovaná se zavázala splácet úvěr v měsíčních splátkách 6 506 Kč od 2. 9. 2018. Úvěruschopnost žalované posuzovala žalobkyně dle údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, ze kterých vyplynulo, že žalovaná má čistý měsíční příjem ve výši 23 958 Kč a měsíční závazky ve výši 4 922 Kč; dále žalobkyně prověřila skutečnost, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení, nebylo s ní vedeno řízení, které by mohlo ztížit její schopnost splácet závazky, omezit nakládání s majetkem nebo které by mohlo znamenat ztrátu podstatné části majetku. Kontrola byla provedena i přes bankovní a nebankovní registry, ze kterých žalobkyně zjistila, že žalovaná měla závazek s měsíčními splátkami 4 922 Kč. Dne 2. 8. 2019 žalovaná vozidlo převzala, téhož dne nabyla účinnosti smlouva o zajišťovacím převodu práva. Žalovaná nezaplatila splátky splatné dne 2. 2. 2019 a dne 2. 3. 2019, žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila a dne 28. 5. 2019 došlo k odebrání vozidla, které bylo následně prodáno za cenu 210 000 Kč. Částka požadovaná žalobkyní se skládá z nezaplacených splátek ve výši 19 618,94 Kč, nesplacené části jistiny 303 809,06 Kč, smluvní pokuty 10 000 Kč, nákladů na odebrání a opětovný prodej vozidla 73 422 Kč, nezaplaceného pojistného 357,60 Kč a poplatků za upomínky 900 Kč, po odečtení realizované prodejní ceny vozidla 210 000 Kč a nepřiřazených plateb 10 000 Kč. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na datum, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila a soud proto projednal věc v souladu s  , (dále jen " ), v její nepřítomnosti.

4. Při provádění listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti: Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. spisová značka ze dne datum rozhodnutí poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 330 000 Kč s úrokovou sazbou 12,31 % ročně, účelově vázaný na koupi vozidla Volkswagen Touareg, registrační značka, přičemž žalovaná se zavázala úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami dle splátkového kalendáře ve výši 6 506 Kč. Ve smlouvě byla mimo jiné sjednána i smluvní pokuta 10 000 Kč pro případ jakéhokoli nesplnění povinnosti žalované řádně a včas a dále byl ujednán zajišťovací převod vlastnického práva k vozidlu na žalobkyni. Protokolem o převzetí předmětu koupě žalovaná převzala předmětné vozidlo Volkswagen Touareg dne 2. 8 2018. Podle potvrzení zaměstnavatele ze dne 31. 7. 2018 činil průměrný měsíční příjem žalované 23 958 Kč a žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou. Dle zprávy ze dne 1. 8. 2018 měla žalovaná sjednaný úvěrový rámec 10 000 Kč a 20 000 Kč, žádnou částku však v těchto úvěrových rámcích nedlužila, dále platila měsíční splátky 4 922 Kč na dluh v celkové výši 107 614 Kč. V žádosti o úvěr ze dne datum žalovaná uvedla, že bydlí v domě nebo bytě v jejím vlastnictví bez zástavy a byla zaměstnána ve státní správě s průměrným čistým měsíčním příjmem 23 958 Kč. Jako pravidelné měsíční závazky byla uvedena částka 4 922 Kč. Dopisem ze dne 13. 3. 2019 (odeslaným dle obálky dne 14. 3. 2019) žalobkyně zesplatnila úvěr poskytnutý žalované kvůli nezaplacení splátek splatných dne 2. 2. 2019 a 2. 3. 2019. Dle protokolu o odebrání a převzetí vozidla ze dne 28. 5. 2019 bylo téhož dne předmětné vozidlo předáno žalobkyni a fakturou ze dne 29. 5. 2019 byla za odběr vozidla vyúčtována částka 8 470 Kč. Fakturou ze dne 1. 6. 2019 byla za přeprodej vozidla vyúčtována cena 18 392 Kč a fakturou ze dne 25. 6. 2019 byla za znalečné a výlohy znalce vyúčtována částka 22 800 Kč. Vozidlo bylo žalobkyní prodáno za částku 210 000 Kč, jak vyplývá z faktury ze dne 21. 10. 2019. Dle protokolu o konečném vyrovnání při realizaci zajišťovacího převodu práva ze dne 31. 10. 2019 byla realizovaná prodejní cena vozidla Volkswagen Touareg 210 000 Kč a žalobkyně evidovala nepřiřazené platby žalované ve výši 10 000 Kč; žalovaná byla zároveň vyzvána k zaplacení částky 188 108 Kč do 14 dnů od doručení protokolu, ke kterému dle obálky došlo dne 1. 11. 2019. Dle všeobecných obchodních podmínek úvěrů poskytovaných žalobkyní bylo odeslání písemné upomínky zpoplatněno částkou 300 Kč. Dopisu ze dne datum (odeslaným dle podacího archu téhož dne) zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu.

5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne datum se žalovanou úvěrovou smlouvu, dle které měl být žalované poskytnut účelový úvěr na nákup vozidla ve výši 330 000 Kč. Žalovaná byla povinna splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši 6 506 Kč od 2. 9. 2018, přičemž žalobkyně uvedla, že žalovaná nezaplatila splátky splatné dne 2. 2. 2019 a 2. 3. 2019, soud proto dovodil, že žalovaná zaplatila 5 splátek, tj. celkem částku 32 530 Kč. Po skutkové stránce nepovažuje soud za prokázané, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy.

6. Žalobkyně byla již výzvou ze dne 19. 1. 2021 (zaslanou spolu s předvoláním k jednání) a vyzvána k doplnění skutkových tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, zejména jak žalobkyně ověřovala vlastnické právo žalované k nemovitosti, ve které měla bydlet a jak konkrétně zkoumala komplexní výši pravidelných výdajů žalované. K témuž byl právní zástupce žalobkyně poučen podle a 3 , i v rámci ústního jednání včetně povinnosti označit relevantní důkazy. Právní zástupce žalobkyně při jednání požádal o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů, nicméně vzhledem k tomu, že k doplnění totožných skutkových tvrzení již žalobkyně byla jednou vyzývána více jak měsíc před termínem jednání, soud neshledal důvody pro poskytnutí další dodatečné lhůty.

7. Dle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky na nákup vozidla ve výši 330 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, protože žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když zcela nedostatečným způsobem zkoumala výdaje žalované a její majetkové poměry. Žalobkyně se ohledně výdajů žalované spokojila pouze s lustrací v bankovních a nebankovních registrech, ze které vyplynulo, že žalovaná splácí měsíčně částku 4 922 Kč na dluh v celkové výši 107 614 Kč. Stejnou částku pak žalovaná v žádosti o úvěr uvedla i jako své jediné pravidelné měsíční výdaje. Žalobkyně nijak nezkoumala, jaké jsou výdaje žalované spojené s bydlením (poplatky a platby za služby) a jaké jsou její běžné výdaje (pojištění, doprava, strava, ošacení, záliby apod.). Je přitom zcela zřejmé, že vzhledem k tomu, že částka 4 922 Kč byla dle zjištění žalobkyně splátkou dluhu, nemohla zahrnovat všechny výše uvedené či i jiné běžné výdaje žalované. Při vyhodnocení žádosti žalované žalobkyně zcela pominula dva úvěrové rámce, jež měla žalovaná k dispozici, a to v celkové výši 30 000 Kč. Stejně tak žalobkyně rezignovala na jakékoli ověření tvrzení žalované, že bydlí ve vlastním domě/bytě (např. výpisem z katastru nemovitostí). Žalobkyně si vzhledem k výše uvedenému nemohla učinit ani obecnou představu o celkových majetkových poměrech žalované a její úvěruschopnost tak dostatečně neposoudila. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, smluvních pokut (včetně nákladů spojených s přeprodejem vozidla) a úroků. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 330 000 Kč účelově vázanou na nákup vozidla, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud na svůj dluh žalobkyni uhradila částku 42 530 Kč (5 splátek po 6 506 Kč + nepřiřazené platby žalované ve výši 10 000 Kč) a žalobkyně prodala vozidlo žalované za 210 000 Kč, přičemž tuto částku dle Protokolu o konečném vyrovnání sama započetla vůči dluhu žalované, takže žalovaná nadále žalobkyni dluží z titulu bezdůvodného obohacení částku 77 470 (330 000 Kč – 32 530 Kč – 10 000 Kč – 210 000 Kč). Vzhledem k tomu, že výzvu žalobkyně k zaplacení dlužné částky zahrnuté v protokolu o konečném vyrovnání, žalovaná osobně převzala dne 1. 11. 2019, nastala splatnost dluhu žalované ke dni 15. 11. 2019 (14 denní lhůta k plnění) a prodlení žalované od 16. 11. 2019, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení ( o. z.) ve výši dle ve znění účinném v době prodlení, jak bylo žalobkyní uplatněno podanou žalobou. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 77 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení (16. 11. 2019) vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části včetně souvisejícího příslušenství žalobu ve výroku II. rozsudku z výše popsaných důvodů zamítl.

12. Přestože měla žalovaná převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu , neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce.