Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 1/2021-41
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudcem titul Lukášem Randou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, část obce
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky částka, úroku ve výši částka, úroku ve výši 20,98 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši částka a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka ode dne datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky [částka], úroku ve výši [částka], úroku ve výši 20,98 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobce se žalobou domáhal proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky. Žalobu zdůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce příjmení jméno příjmení, SE s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit s navýšením o úroky a další poplatky ve splátkách. Žalovaný nesplácel řádně a včas, zaplatil celkem pouze částku částka. Žalovaný tak dluží žalovanou částku, jež se skládá z jistiny a poplatků, žalobce dále požaduje úrok ve výši 20,98 % a úrok z prodlení, částečně kapitalizované. Pohledávka byla následně žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávky, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, neboť žalobce mimo jiné nic konkrétního netvrdil a neoznačoval důkazy ke splnění podmínky § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobce se omluvil, odročení jednání nežádal, souhlasil s jednáním v nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce ze dne datum vč. smluvních podmínek, kartou zákazníka, oznámením o postoupení pohledávky a výzvou k plnění.
4. Po provedení shora uvedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Žalovaný dne datum uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce, na základě níž právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši částka, žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných týdenních splátkách. Žalovaný se zápůjčku zavázal splácet vč. poplatků a úroku. Žalovaný uvedl, že je zaměstnancem s příjmem částka, uvedl další (nijak nespecifikovaný) příjem ve výši částka a výdaje v téže výši. Žalobce zaslal žalovanému upomínku. Žalovaný splatil dlužnou částku pouze částečně. Právní předchůdce žalobce následně postoupil pohledávku žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem.
5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Příslušným nařízením pak je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř. ). Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle shora citovaných zákonných ustanovení. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, avšak určitým způsobem netvrdil ani žádným způsobem neprokázal, že splnil svoji povinnost stanovenou ve shora citovaném ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
10. Když žalobce ke zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr neuvedl zcela konkrétní tvrzení, neoznačil a ve smyslu § 79 odst. 2 o.s.ř. nepředložil příslušný důkaz k jejich prokázání, měl soud v úmyslu žalobce poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobce se však na ústní jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání, a vystavil se tak nebezpečí neúspěchu ve věci. Jestliže se žalobce rozhodl jednání neúčastnit, dobrovolně se vystavil riziku, že nebude moci být poučen, kdy jako právní nástupce poskytovatele spotřebitelských úvěrů si musel být vědom skutečnosti, že soud bude splnění základní podmínky poskytovatele spotřebitelského úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumat. Této povinnosti si musí být žalobce vědom zvláště za situace, je-li právně zastoupen. Soud současně připomíná, že poučení podle § 118a o.s.ř. se poskytují jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. Taktomu bylo i v posuzovaném případě, kdy soud na základě omluvy o věci jednal v nepřítomnosti žalobce i jeho zástupce. Uvedený názor soudu plně odpovídá i rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu, jakož i právní teorii. Je na žalobci, aby vyvinul pro dosažení úspěchu ve sporu tak elementární procesní aktivitu, jako je tvrzení a označení důkazu (a jeho předložení v případě, že se jedná o důkaz listinný, pokud jeho získání je v silách žalobce), jehož opatření by s ohledem na povahu činnosti žalobce mělo být rutinním úkonem.
11. Poskytnutá zápůjčka podléhá režimu zákona o spotřebitelském úvěru, neboť výše spotřebitelského úvěru převyšuje částku částka za 12 měsíců ve smyslu § 2 písm. e) citovaného zákona. Poskytovatel úvěru tak je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Závěr o absolutní neplatnosti za účinnosti nového občanského zákoníku podporuje kromě judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 377/2017 ) i obecná právní zásada lex posterior generalis non derogat priori specialis, dle níž nelze při nezměněném § 9 zákona o spotřebitelském úvěru (u něhož byla dovozována absolutní neplatnost) pouhým přijetím nového občanského zákoníku , který problematiku zkoumání uvěryschopnosti neupravuje, dospět k závěru o neplatnosti relativní.
12. Dle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).
13. Co se týče samotného posuzování ze strany věřitele, ten se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. není doložen tvrzený příjem), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Žalobce však netvrdil ani neprokázal, že tyto skutečnosti jakýmkoliv způsobem prověřoval.
14. Zákonodárce dává použitím neurčitých právních pojmů soudu prostor, aby sám posoudil, zda konkrétní případ patří do rozsahu tohoto pojmu, a to vždy vzhledem k účelu právní úpravy. Pouhé spolehnutí se na zjevně neúplné údaje bez prověřování dalších skutečností (když např. absence insolvenčního řízení není spolehlivým vodítkem, z něhož lze dospět k závěru, že schopnost splácet na straně účastníka zde je) nemůže být dostatečné.
15. Co se týče odborné péče na straně žalobce, pečlivost výkonu určité činnosti znamená vyvarovat se zbytečnému a neodpovědnému riskování, ale stejně tak i přehnané úzkosti. V tomto případě však byl žalobce povinen řešit situaci takovým způsobem, který by zvolil rozumně uvažující profesionál (tedy nikoliv půjčení finančních prostředků osobě, o jejíž úvěruschopnosti nebylo nic zjišťováno). Pokud tak žalobce neučinil, je možné dospět k závěru, že odbornou péči nevynaložil. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 1 As 30/2015 součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).
16. Shora uvedená smlouva o zápůjčce je tak s ohledem na skutečnost, že věřitel nesplnil podmínky § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalovanému byla poskytnuta částka částka. Žalovaný je tedy povinen žalobci vydat ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení vše, co na základě neplatné smlouvy dostal. Soud tak žalobě vyhověl v části týkající se částky částka, neboť žalobce tvrdil, že žalovaný celkem zaplatil částku částka. Nevrácená částka je tak bezdůvodným obohacením žalovaného, které je třeba žalobci vydat. Žalobce má nárok na úrok z prodlení z této částky v zákonné výši dle shora uvedeného nařízení vlády, a to ode dne datum dle shora uvedené výzvy. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve zbylé části pak bylo třeba žalobu zamítnout.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení procesně úspěšnější, náklady řízení mu však nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.