Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 29/2021-43

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem titul Petrem Šimkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupeného advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 89 415,17 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 737 Kč spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 40 737 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40 737 Kč spolu s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 40 737 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylé části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Dne 30. 10. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 89 415,17 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, a žalovaný uzavřeli dne 5. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce č. 651219170, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit se zápůjčkou částku ve výši 8 075 Kč (kapitalizované úroky ve výši

1 610 Kč, odměna za administrativní zpracování ve výši 2 498 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 967 Kč) v 60 týdenních splátkách po 285 Kč, poslední splátka byla stanovena na 1. 4. 2018, přičemž žalovaný svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 4. 2017. V souladu se smluvními podmínkami vzniklo dne 2. 4. 2018 právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 7 496,28 Kč a na dlužném poplatku 5 195,52 Kč. Žalovaný do data postoupení uhradil částku 3 200 právnická osoba, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 17 491,80 Kč bez příslušenství. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 496,28 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 5 195,52 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 711,36 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 314,18 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 496,28 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 496,28 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce č. 649540882, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit se zápůjčkou částku ve výši 38 023 Kč (kapitalizované úroky ve výši 7 861 Kč, odměna za administrativní zpracování ve výši 4 625 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 25 537 Kč) v 18 měsíčních splátkách po 5 168 Kč, poslední splátka byla stanovena na 6. 4. 2018, přičemž žalovaný svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11. 4. 2017. V souladu se smluvními podmínkami vzniklo dne 7. 4. 2018 právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 38 021,97 Kč a na dlužném poplatku 13 870,40 Kč. Žalovaný do data postoupení uhradil částku 31 200 právnická osoba, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 79 992,37 Kč bez příslušenství. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 38 021,97 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 13 870,40 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 136,07 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 521,14 Kč, úroků ve výši 17,35 % ročně z dlužné jistiny ve výši 38 021,97 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 38 021,97 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

3. Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce č. 588850912, jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit se zápůjčkou částku ve výši 19 709 Kč (kapitalizované úroky ve výši 5 304 Kč, odměna za administrativní zpracování ve výši 2 375 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 030 Kč) ve 24 měsíčních splátkách po 1 863 Kč, poslední splátka byla stanovena na 5. 9. 2018, přičemž žalovaný svůj smluvní závazek nehradil řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11. 4. 2017. V souladu se smluvními podmínkami vzniklo dne 6. 9. 2018 právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 17 845,19 Kč a na dlužném poplatku 6 985,81 Kč. Žalovaný do data postoupení uhradil částku 13 863 právnická osoba, postoupila pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Ke dni postoupení činila pohledávka za žalovaným částku 40 031 Kč bez příslušenství. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku již ničeho hrazeno. Žalovaný byl žalobkyní písemně vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky, ale na výzvu nijak nereagoval. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 17 845,19 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 6 985,81 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 779,09 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 060,62 Kč, úroků ve výši 19,20 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 845,19 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 845,19 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Žalobkyně neprovedla řádné a úplné posouzení úvěruschopnosti a nepřistoupila tak k uzavření smlouvy s péčí řádného poskytovatele úvěru. Z ústního jednání se omluvil ze zdravotních důvodů.

5. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle , a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o zápůjčce č. 651219170 vzal za prokázané, že právnická osoba, IČO, podepsala dne 5. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce s žalovaným v částce 9 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit společnosti poplatek v částce 8 075 Kč, celkem 17 075 Kč v 60 týdenních splátkách po 285 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 1. 4. 2017 Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 24. 6. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020 k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o zápůjčce, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení

o postoupení pohledávek včetně podacího lístku a předžalobní výzvy včetně podacího lístku.

6. Ze smlouvy o zápůjčce č. 649540882 vzal za prokázané, že právnická osoba, IČO, podepsala dne 6. 10. 2016 smlouvu o zápůjčce s žalovaným v částce 55 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit společnosti poplatek v částce 38 023 Kč, celkem 93 023 Kč v 18 měsíčních splátkách po 5 168 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 6. 4. 2018 Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 24. 6. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020 k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o zápůjčce, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku a předžalobní výzvy včetně podacího lístku.

7. Ze smlouvy o zápůjčce č. 588850912 vzal za prokázané, že právnická osoba, IČO, podepsala dne 5. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce s žalovaným v částce 25 000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal zaplatit společnosti poplatek v částce 19 709 Kč, celkem 44 709 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 1 863 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 5. 9. 2018 Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 24. 6. 2019, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020 k úhradě dlužných částek včetně příslušenství. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o zápůjčce, smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku a předžalobní výzvy včetně podacího lístku.

8. Dále bylo soudem z přehledu věcí zapsaných u zdejšího soudu zjištěno, že proti žalovanému je od roku 2017 vedeno 36 řízení o zaplacení různých pohledávek od různých společností. Dále je proti žalovanému vedeno několik exekučních řízení. Dále soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že dne 23. 2. 2021 bylo zahájeno insolvenční řízení žalovaného.

9. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení (dále jen o. z.) účinného od 1. 1. 2014, , a to především z ustanovení o zápůjčce, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

10. Vzhledem k tomu, že byla smlouva o úvěru ze dne 6. 10. 2016 a ze dne 5. 9. 2016 uzavřena se spotřebitelem, vycházel soud rovněž ze zákona o spotřebitelském úvěru č. , účinného v době uzavření smlouvy. Podle tohoto zákona je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle věty druhé se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

11. Dále soud na danou věc ohledně smlouvy o úvěru ze dne 5. 2. 2017 aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí , (PR 21/2018 s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. ; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k  , zvláštní část - k  ;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. , podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

14. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud rovněž vycházel z ustanovení , písm. a) a b) (dále jen ), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména za a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost ( ) ). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován pak, jestliže i po poučení soudem ( , 2 ) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k  a 120 ) o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti, ale výsledkem je ve sporném řízení rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k  a 118a ).

15. Po provedeném dokazování a s ohledem na výše uvedenou právní úpravu i judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouvy o zápůjčkách mezi žalobkyní a žalovaným jsou absolutně neplatné, neboť žalobkyně v rozporu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru č. ohledně smluv o zápůjčce ze dne 6. 10. 2016 a ze dne 5. 9. 2016 a v rozporu s ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru č. ohledně smlouvy o zápůjčce ze dne 5. 2. 2017 netvrdila, ani neprokázala, že by se zabývala otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, když ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně po výzvě uvedla pouze obecné skutečnosti, na jejichž základě nemohla učinit závěr o individuální schopnosti žalovaného dluh splácet. Jakým konkrétním způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost dostatečně v souladu se zákony a soudní judikaturou zkoumala, a zda vůbec, není zřejmé.

16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ze dne 5. 2. 2017 absolutně neplatnou, kdy neplatnost zkoumá z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 9 000 Kč dne 5. 2. 2017, na kterou žalovaný uhradil částku 3 200 Kč, a je tak žalovaný povinen vydat žalobkyni ještě částku 5 800 Kč, neboť v této výši u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. Soud taktéž shledal smlouvu o zápůjčce ze dne 6. 10. 2016 absolutně neplatnou, kdy neplatnost zkoumá z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 55 000 Kč dne 6. 10. 2016, na kterou žalovaný uhradil částku 31 200 Kč, a je tak žalovaný povinen vydat žalobkyni ještě částku 23 800 Kč, neboť v této výši u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. Dále také soud shledal smlouvu o zápůjčce ze dne 5. 9. 2016 absolutně neplatnou, kdy neplatnost zkoumá z úřední povinnosti, a v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč dne 5. 9. 2016, na kterou žalovaný uhradil částku 13 863 Kč, a je tak žalovaný povinen vydat žalobkyni ještě částku

11 137 Kč, neboť v této výši u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. Celkem je tak žalovaný povinen žalobkyni uhradit částku ve výši 40 737 Kč. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od 20. 3. 2020, tedy poté, kdy se do sféry vlivu musela dostat předžalobní upomínka a zároveň nastala splatnost úhrady dlužných částek.

17. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platných smlouvách, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaný nebyl ještě v prodlení).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl v řízení z procesního hlediska takřka totožný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).