Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 260/2020-69
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
doručovací adresou adresa žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky částka s úrokem v sazbě 29 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum.
II. Co do částka s úrokem z prodlení v kapitalizované výši částka a dále v sazbě 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a co do obchodního úroku v sazbě 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky [částka] s úrokem v sazbě 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]. II. Co do [částka] s úrokem z prodlení v kapitalizované výši [částka] a dále v sazbě 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do obchodního úroku v sazbě 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, plnění z kontokorentní úvěrové smlouvy k účtu č. bankovní účet s rámcem částka, sjednané s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, která nebyla do k datum řádně splácena, došlo k předčasnému zesplatnění a žalobkyně se tak domáhala částka s útokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení a s obchodním úrokem v sazbě 29 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Doplnila, že čerpáno bylo celkem částka, z oho dne datum splátka částka na úvěr číslo žalovaná jistina se skládala dále z úroků (částka a částka) a z poplatků částka. Žalovaný do října 2017 již uhradil částka. Podáním ze dne datum vzala žalobu částečně zpět (v rozsahu výroku I shora s tím, že počátek období zpětvzatých úroků vymezila v obou případech dnem datum, což soud považuje s ohledem na znění původního petitu za pouhou chybu v psaní a řízení zastavil pro úroky již od datum) s tím, že žalovaný uhradil dne datum (zjevně jde o další chybu v psaní, soud za správný údaj považuje rok 2021) částka, z čehož částka započetla žalobkyně na obchodní úrok a částka na jistinu.
3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem i dodatečně (č. l. 65) a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na evidenční adrese trvalého bydliště by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však z jiného řízení zjistil doručovací adresu a skutečnost, že žalovaný již od roku 2010 bydlí v SRN (anonymizována tři slova). Žalobkyně svůj souhlas v druhém případě podmínila tím, že jí soud plně vyhoví. K takové podmínce procesního úkonu soud nepřihlíží, neboť rozhodné pro použitelnost institutu § 115a o. s. ř. o. s. ř. není úspěch v řízení, ale toliko splnění povinností tvrdit a prokazovat podstatné skutkové okolnosti. Soud měl k dispozici vše potřebné, aby věc posoudil a rozhodl.
4. Podle § 96 odst. 1 , 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby výrokem I tohoto usnesení vyhověl a řízení v takto vymezeném rozsahu (s výhradou správně uvedeného počátku období úročení) zastavil. Souhlasu žalovaného s tímto postupem nebylo třeba, neboť dosud nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (dosud ne-) nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž).
5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 30 z roku 2001 a dispozicemi č. l. 34 ze dne datum žalobkyně prokázala sjednání kontokorentní úvěrové smlouvy úvěrovým rámcem částka, úročeným povoleném rozsahu čerpání sazbou 21,99 %, v nepovoleném rozsahu sazbou, ohledně které je odkázáno na sazebník (ten pak podpis žalovaného již neobsahuje). Ve smlouvě je uvedena toliko jediná adresa žalovaného a to evidenční. Z historického dopisu ze dne datum (č. l. 56) přitom lze dovodit, že v minulosti žalovaný s vědomím původní věřitelky užíval adresu ulice a číslo v obec. Zesplatnění ke dni datum bylo prokázáno dopisem č. l. 54, 55 a 57 ze dne datum resp. datum, datum. Již samotným oznámením o postoupení pohledávky č. l. 29 původním věřitelem žalobkyně prokázala, že na ni předmětná pohledávka přešla. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 38) vypracování i zaslání (č. l. 40) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. na (evidenční) adresu žalovaného dle smlouvy. Dle výpisu z registru obyvatel má žalovaný evidenční adresu jak v záhlaví shora již od dubna 2011, a to až do současnosti. Dle přehledu všech řízení žalované u zdejšího soudu (č. l. 59) byla proti žalovanému pod sp. zn. 53 EXE 71/2012 povolena exekuce s právní mocí právě v době poskytnutí předmětného úvěru, což nelze vzhledem k tíži žalobkyně zohlednit, neboť takový údaj ještě nemusel vyplynout z jiných databází, určitě pak nevyplýval z Centrální evidence exekucí (dále jen„ příjmení“), kde se mohl objevit nejdříve několik dnů poté. Stejně tak nelze zohlednit řízení sp. zn. spisová značka, spisová značka a pozdější, které rovněž ještě nemohly v příjmení figurovat.
6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. , ve znění platném a účinném ke dni sjednání smlouvy, s charakterem spotřebitelského závazku., z něhož žalobkyně poskytnutím úvěrové jistiny plnila, žalovaný však nesplácením sjednaných splátek ani úplným nesplacením následně zesplatněného úvěru nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Takto vyplynulo, že žalovaný již čerpaných částka splatil, a to z větší části před podáním návrhu k soudu.
7. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 1. 12. 2016, platilo, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni datum.
8. V projednávaném případě žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, zda a jakým způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, soud ji však pro nadbytečnost (v této konkrétní věci, jinak tak v minulosti pravidelně činil, následně již žalobkyně připojovala tato skutková tvrzení a důkazy automaticky (jde ostatně o zákonnou povinnost při poskytování úvěru a žalobkyně je právně zastoupena a podává nejméně desítky tisíc obdobných návrhů). S ohledem na zjištění soudu to však bylo v tomto případě nadbytečné, neboť i z výše konstatovaných důkazů je zřejmé, že úvěr neměl být poskytnut. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu je vedle informací z registrů typu příjmení, BRKI, NRKI či příjmení, s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně třeba pracovat i s dalšími údaji, které žadatel o úvěr poskytuje. V projednávaném případě bylo původní věřitelce známo, že žalovaný v průběhu smluvního vztahu začal uvádět toliko evidenční adresu a jelikož na tuto adresu doručovala posléze i věřitelka a pak i právní zástupce žalobkyně, soud vyvozuje, že jí jiná adresa známa nebyla. Zjištění, zda je daná adresa běžnou adresou, či adresou místně příslušného úřadu, je přitom možné učinit jednoduše (nahlédnutím do mapových podkladů online) a bezplatně. V daném případě jde o evidenční adresu a již z toho mělo být původní věřitelce zřejmé, že žalovaný čelí ekonomickým obtížím, které sice lze dodatečně objasnit, žádné takové zvýšené úsilí úvěrujícího o prověření žalovaného však nebylo ani tvrzeno (a s ohledem na záhy zahájenou první exekuci žalovaného by ani nemohlo být legitimně úspěšné). Žalovaný zřejmě v ČR nebydlel a ani nepracoval, prověřování by tak bylo časově o to náročnější.
9. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny. V případě inkasování úroků nad 10 % ročně za poskytnutí jistiny však nelze akceptovat, aby věřitel takové úsilí zanedbal. Případnou trestněprávní rovinu (nejspíše již i promlčenou) jednání žalovaného soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat.
10. Dle názoru soudu tedy bylo poskytnutí takového úvěru ve smyslu § 9 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru již proto nedbalé a soud posoudil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny z titulu nároku na vydání předmětu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení z této částky. Jelikož však sama uvedla, že žalovaný již uhradil víc, než čerpal, soud zamítnul žalobu jako nedůvodnou celou, neboť jde o absolutní neplatnost a nelze tak přehlédnout skutečnost, že žalobkyně provedla započítání předchozích plateb na závazek, který je od počátku absolutně neplatný (aniž by soud přihlížel k neplatnosti ujednání úroku 29 % ročně a poplatků ze samostatných důvodů neplatnosti). Z téhož důvodu nebylo možno přiznat ani úrok z prodlení.
11. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. Jelikož žalobkyně byla v proporčně srovnatelné části řízení neúspěšná, soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a nepřiznal právo náhrady žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.