Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 333/2020-27
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr Monikou Szkanderovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení příjmení
sídlem adresa
o zaplacení částky 10 341 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 1.7.2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se co do částky 5 341 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 341 Kč od 29.9.2018 do 30.6.2020 ve výši 9 % ročně a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 341 Kč od 1.7.2020 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od 1.7.2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se co do částky 5 341 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 341 Kč od 29.9.2018 do 30.6.2020 ve výši 9 % ročně a zákonným úrokem z prodlení z částky 5 341 Kč od 1.7.2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 6.10.2020 domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 341 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru.
2. Okresní soud ve Frýdku-Místku návrhu na vydání platebního rozkazu nevyhověl, pokračoval v řízení a ve věci nařídil jednání. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 26.2.2021, když uvedl, že nesouhlasí se žalobou, smlouvu o úvěru shledává absolutně neplatnou pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti, navíc sjednané úroky a poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy.
3. Žalobkyně ani právní zástupce žalobkyně se k jednání nedostavily, soud jednal v nepřítomnosti právního zástupce žalobkyně a žalobkyně. Naopak právní zástupkyně žalovaného se k jednání dostavila a v celém rozsahu odkázala na písemné vyjádření ve spise. Navrhovala částečné zamítnutí žaloby s tím, že nezpochybňovala uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí finančních prostředků ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný na jistině ničeho nezaplatil.
4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to smlouvou o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, předžalobní výzvou a dokladem o odeslání.
5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:
Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. právnická osoba, a žalovaným byla dne 30.8.2018 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě úvěrové smlouvy úvěrující společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 28.9.2018. Kromě jistiny ve výši 5 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 5 341 Kč Smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.9.2019 byla předmětná pohledávka spol. právnická osoba, za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27.6.2019. Předžalobní výzva ze dne 27.6.2020 je výzvou se základním, skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání, žalovaný ničeho nezaplatil.
6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci, a to zejména ze smlouvy o úvěru. Aktivní legitimace žalobkyně je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek. Soud dále přihlížel k tomu, že žalovaný nezpochybňoval uzavření úvěrové smlouvy, ani poskytnutí finančních prostředků ve výši 5 000 Kč s tím, že ničeho neuhradil.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoliv však v celém rozsahu. Pokud jde o předloženou smlouvu o úvěru, ze které mají vyplývat nároky žalobkyně, jejíž aktivní legitimace je dovozována ze smlouvy o postoupení pohledávek, tato smlouva byla soudem posouzena nejen ve smyslu ust. § 2395 obč. zákona č. 89/2012 Sb. , ale zejména podle ust. zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ust. § 86 odst. 1 a násl. ukládají úvěrující společnosti řádně se zabývat úvěruschopností úvěrovaného, tedy zkoumat, jaké jsou jeho finanční a majetkové poměry, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru nebo smlouvy o zápůjčce. Přesto, že žalobkyně v žalobě tvrdila, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností, jedná se dle závěru soudu o velmi strohá tvrzení a nedostačující vzhledem k tomu, že žalobkyně se omezila pouze na tvrzení o tom, že se úvěrující společnost zabývala úvěruschopností, jak se touto úvěruschopností zabývala, na základě čeho posuzovala úvěruschopnost, jak dospěla k závěru o úvěruschopnosti, neboť úvěr poskytla, však zdejšímu soudu není na základě žádného tvrzení žalobkyně známo. Navíc k tvrzením o posouzení úvěruschopnosti nebyly soudu předloženy žádné důkazy. Ve spise absentují jakékoliv prokazující listin y toho, jaké byly finanční a majetkové poměry žalovaného v době uzavření smlouvy. Pro tyto nedostatky dospěl soud k závěru, že úvěrující společnost se vůbec nezabývala úvěruschopností, natož pak úvěruschopností dostačujícím způsobem. Proto soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, a to pro rozpor se zákonem, konkrétně zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a i přesto, že nedostatek úvěruschopnosti není ze zákona sankcionováno absolutní neplatností smlouvy s ohledem na aktuální judikaturu Ústavního soudu, zejména jeho nález III. ÚS 4129/2018 ze dne 26.2.2019, má soud za to, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru a je v rozporu i s občanským zákonem, neboť nedostatek posouzení úvěruschopnosti je v rozporu s veřejným pořádkem a základními zásadami, na kterých stojí občanské právo ČR. Proto byl nárok žalobkyně posouzen nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 , 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. Byla-li na základě smlouvy, jak v řízení bylo nepochybně prokázáno, poskytnuta jistina ve výši 5 000 Kč, žalovaný doposud ničeho nezaplatil, neuhradil ani jistinu, ani poplatky, zbývá k úhradě jistiny 5 000 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl a výrokem I. žalovaného zavázal k zaplacení dlužné částky ve výši 5 000 Kč včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení, avšak až po doručení předžalobní výzvy. Byla-li předžalobní výzva ze dne 27.6.2020 téhož dne předána k přepravě, ocitla se v dispozici žalovaného nejpozději 30.6.2020. Dnem následujícím, tedy 1.7.2020 byl žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Z důvodů shora uvedených soud žalobě nevyhověl a žalobu zamítl.
11. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2. Žalobkyně byla částečně procesně úspěšná, částečně procesně neúspěšná, stejně tak žalovaný, bylo tedy výrokem III. rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ani u jednoho z účastníků nelze vyhodnotit, že má procesní úspěšnost ve větším rozsahu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné do 15 dnů od doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě a to písemně ve 3 vyhotoveních.
Neplní-li povinny dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu svého rozhodnutí.