Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 112/2020-21
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Ing Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené advokátkou titul. jméno příjmení, IČO
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 855 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 855 Kč a částku 328,47 Kč.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 300 Kč a částky 25,53 Kč.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 968 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 855 Kč a částku 328,47 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 300 Kč a částky 25,53 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 968 Kč.</b>
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 20. července 2020, na zaplacení částek 4 155 Kč a 354 Kč. Částka 4 155 Kč představovala jednak nedoplatek pojistného 3 855 Kč, žalovaného za dobu od 16. června do 20. září 2019 a jednak poplatek za vyhotovení a odeslání zákonem uložené upomínky na dlužné pojistné v částce 300 Kč. Částka 354 Kč pak představovala úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužného pojistného do dne podání žaloby, kdy šlo o úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky, počítaný od 21. září 2019 do 27. července 2020. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci v neuvedený den pojistnou smlouvu v písemné formě, podpisem vyplněného formuláře pojistného produktu, který je označen číslo s počátkem pojištění od 16. června 2011. Jednalo se o pojištění vozidla tovární značky ŠKODA, typ OCTAVIA, registrační značka, kdy předmětem smlouvy bylo "Komplexní poj. vozidla NAMÍRU". Sjednáno bylo první pojistné 15 170 Kč, které bylo splatné první den ročního pojistného období. Pojištění zaniklo ke dni 20. září 2019 pro marné uplynutí 30-ti denní lh. Žalovaný dlužné pojistné neuhradil. K poplatku pak žalobkyně uvedla, že strany sjednaly, že pokud nebylo pojistné zaplacené včas a ve sjednané výši, je žalobkyně oprávněna požadovat náklady spojené s upomínáním a vymáháním tohoto pojistného, které jsou paušalizovány právě sjednanými poplatky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 14. dubna tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupkyně žalobkyně, přičemž pouze žalobkyně svou neúčast předem omluvila.
3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně uzavřena žalobkyní uváděná výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, dále havarijní pojištění vozidla samotného, pojištění čelního skla vozidla a pojištění asistenčních služeb, a to od 16. června 2011 za uváděné celkové pojistné s ročním pojistným obdobím. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako pojistník a žalobkyně jako pojistitel. Sodu však nezjistil, že by ve smlouvě byla sjednána povinnost žalovaného platit žalobkyni poplatek 300 Kč, nebo náhradu výdajů v této výši.
4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatek, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ OSŘ“).
5. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ohledně dalších pojištění a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za ostatní pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ . Doba pro placení pojistného první den pojistného období byla určena § 2783 odst. 2 OZ .
6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši 3 855 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu, tj. i ve vztahu k částce 328,47 Kč, představující tento zákonný úrok z prodlení z částky 3 855 Kč za období od 21. září 2019 do 27. července 2020 Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
7. Ve zbytku, v části, týkající se placení částky 300 Kč, nebylo možné uvažovat o platební povinnosti žalovaného, pokud by byla hodnocena jako poplatek. Sjednání takové povinnosti totiž soud po dokazování nezjistil. Žalobkyně ovšem tuto částku v žalobním návrhu označila také jako náklady spojené s uplatněním pohledávky. V souvislosti se svými náklady pak uváděla, že upomínala žalovaného k placení dopisem a právě v této souvislosti vyčíslila své náklady na 300 Kč, které měly být ovšem paušalizované. Zjevně právě proto žalobkyně neoznačila žádný důkaz, jímž by prokázala, že skutečně tuto částku na odeslání upomínky vynaložila. Požadavek na paušální náhradu výdajů, který by neměl odraz ve skutečně vynaložených nákladech a který by nebyl jako paušální náhrada zakotven v právním předpise, byl ovšem zapovězen již rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 25 Cdo 3476/2008 ; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz). Soud proto pro neunesení důkazního břemene (§ 120 odst. 1 OSŘ ) žalobu v této části výrokem II. zamítl. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného s placením této částky, byl stejným výrokem zamítnut také úrok z prodlení ve zbývající části 25,53 Kč.
8. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ , podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 3 855 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení a žalovaný byl procesně úspěšný v částce 300 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 4 155 Kč činila 93 % a míra procesního úspěchu žalovaného 7 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 86 %.
9. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu své zástupkyně za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a písemném podání ve věci (podání žaloby), vždy po 1 000 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupkyně žalobkyně za tyto tři úkony po 300 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku.
10. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ náklady na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu své zástupkyně, která je advokátkou, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty.
11. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 968 Kč (~ 86 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
12. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupkyně žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ , které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014 , podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ .
13. Protože předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování pojištění a inkasování pojistného, je také nutné tento případně vynaložený (neboť nebylo doloženo jeho zaplacení) výdaj na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátní zástupkyní žalobkyně, hodnotit jako neúčelný. V možnostech žalobkyně totiž jistě je vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014 , či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014 .
14. Nakonec je, s ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení, nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016 , (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 část občanskoprávní a obchodní, dostupném na https://www.fulsoft.cz/33/53-2018-sb-rozh-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_-jrpTj2qk2bXruFjmjgpDIsxw-qVdaLTRYHm) nedošlo při činnosti advokátní zástupkyně žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti této zástupkyně na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek ze smluv o pojištění v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší pojistného a poplatku, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.