Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 184/2020-66

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr Arnoštem Olivou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 77 777 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 636 Kč s 9 % úroky z prodlení ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 9,42 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, nanejvýš však do doby, než výše úroku dosáhne částky částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž žalobce požaduje zaplacení další částky 58 141 Kč s 9 % úroky z prodlení ročně z částky částka za dobu od datum do datum a z částky částka za dobu od datum do zaplacení, s 88,77 % úroky ročně z částky částka za dobu od datum do datum a z částky částka za dobu od datum do zaplacení, s úroky 79,35 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 636 Kč s 9 % úroky z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem 9,42 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, nanejvýš však do doby, než výše úroku dosáhne částky [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, v níž žalobce požaduje zaplacení další částky 58 141 Kč s 9 % úroky z prodlení ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, s 88,77 % úroky ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, s úroky 79,35 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částka s tím, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho účet úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal úvěr a sjednaný úrok ve výši 122,65 % ročně splácet ve 30 měsíčních splátkách ve výši částka. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal z důvodu své pracovní neschopnosti o bezúplatný odklad splátek, na základě které došlo k odkladu splatnosti 9., 10. a 11. splátky s tím, že po dobu odkladu, tedy od datum do datum neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobci zaplatil pouze 9 splátek. Žalovaná částka se skládá z jistiny částka, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění částka, smluvní pokuty za prodlení 30 dní se splácením třinácté a čtrnácté splátky ve výši částka, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného o 15 dní ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka, na kterou žalobci vzniklo právo po zesplatnění úvěru. Žalobce dále požadoval zaplacení běžících úroků z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení a běžících úroků ve výši 82,77 % ročně z částky částka od datum až do zaplacení, maximálně však do doby, než výše úroku dosáhne částky částka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z výpisu z registrů příjmení a NRKI ze dne datum, pracovní smlouvy ze dne datum, výplatnic za měsíce červen a červenec 2017, výpisů z účtu č. bankovní účet za měsíce červenec a srpen 2017 a hodnocení klienta ze dne datum bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalovaného. Z listin, na základě kterých žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádný záznam v registru příjmení, dle skóre žalovaného v systému NRKI bylo menší riziko nesplácení úvěru a jednalo se o lepšího klienta, žalovaný byl zaměstnán na dobu neurčitou a příjem žalovaného byl představován mzdou, jejíž průměrná výše za poslední dva měsíce před uzavřením smlouvy byla částka a měsíční výdaje žalovaného dle hodnocení klienta měly být v celkové výši částka s tím, že měly být představovány životním minimem ve výši částka, splátkami žalobci ve výši částka, náklady na bydlení ve výši částka, ostatními výdaji (doprava, kurzy, záliby apod.) ve výši částka a finanční rezervou ve výši částka, volné zdroje žalovaného tedy činily částka. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal splatit ve 30 měsíčních splátkách po částka splatných k 12. dni v měsíci počínaje zářím 2017 částku v celkové výši částka, úroková sazba činí 122,65 % ročně. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši částka za každou splátku, se kterou se dostane do prodlení 30 dní a náhradu nákladů ve výši částka za každou splátku, se kterou se dostane do prodlení 15 dní. Po zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Dne datum žalovaný z důvodu své pracovní neschopnosti požádal o odložení tří splátek, které žalobce dne datum vyhověl a došlo k odkladu splatnosti 9., 10. a 11. splátky s tím, že po dobu odkladu, tedy od datum do datum neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný žalobci uhradil celkem 9 splátek, tj. částku částka. Z výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. K zesplatnění úvěru došlo ke dni datum, o čemž byl žalovaný informován rovněž předžalobní výzvou ze dne datum.

4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § číslo odst. 1, 2 a o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného uloženou mu ustanovením , o spotřebitelském úvěru, a zda tedy mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Soud má na základě předložených listin za to, že žalobce uvedenou povinnost splnil, neboť podklady, na jejichž základě žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného, dle soudu společně nevzbuzovaly významné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobce zejména zjistil z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, že žalovaný nemá v systému příjmení žádný negativní záznam a dle systému NRKI se jedná o málo rizikového klienta. Žalovaný rovněž doložil, že má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou a má dostatečné příjmy k úhradě splátek s tím, že jeho čistý měsíční příjem za měsíce předcházející uzavření smlouvy byl více než částka. Rovněž celkové výdaje žalovaného ve výši částka uvedené v hodnocení klienta dle soudu alespoň rámcově odpovídají obvyklým výdajům osob v České republice na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), dopravu, jídlo a osobní náklady (např. volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.).

11. Pokud jde o požadavek na zaplacení úroku ve výši 122,65 % ročně přirostlého ke dni zesplatnění úvěru k jistině ve výši částka a běžících úroků ve výši 82,77 % ročně od datum až do zaplacení z dlužné původní jistiny částka, má soud za to, že věřitel na takové úroky právo nemá, neboť takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne 15.12.2004 sp. zn. dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19.6.2018 č.j. -51 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9.5.2018 č.j. -77. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období srpna 2017 činila 9,42 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. V posuzované věci sjednané úroky osminásobně až třináctinásobně přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích jako ujednání neplatnému nepřihlédl.

12. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrovaného zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila průměrně 9,42 % ročně, jak vyplývá přehledu úrokových sazeb uveřejněného Českou národní bankou. Při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve 30 měsíčních splátkách splatných vždy k 12. dni v měsíci počínaje zářím 2017, které měly měsíční povahu, je třeba takto určenou výši úroku promítnout jak do celkové výše splátek, tak do okolnosti, v jakém rozsahu měly být započítány na jistinu pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a v jakém rozsahu na úrok. Výše splátek se pak jeví jako částka částka (viz přepočet za pomoci aplikace splátkového kalkulátoru na webová adresa). Žalovaný uhradil žalobci celkem částku ve výši částka, tedy devět splátek ve výši částka, což odpovídá celkem devatenácti splátkám po částka a části dvacáté splátky. Částečné plnění žalovaného se tak při obvyklé výši úroku započítá s ohledem na měsíční povahu takto určených splátek na jistinu pohledávky v rozsahu částka a na úrok v rozsahu částka. S ohledem na uvedené je žalovaný proto povinen vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve výši částka (částka – částka) spolu s úrokem ve výši 9,42 % ročně z částky částka od datum, tj. ode dne následujícího po splatnosti 20. splátky dle upraveného splátkového kalendáře, do zaplacení. Povinnost žalovaného platit žalobci úrok přitom potrvá nanejvýš však do doby, než výše úroku dosáhne částky částka, neboť žalobce potud omezil žalobní požadavek na jeho zaplacení.

13. Žalobce se po žalovaném dále domáhal zaplacení dvou smluvních pokut ve výši částka za prodlení se splněním ujednaných splátek, celkem tedy částka, a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky částka od datum do datum, tj. částka Vedle toho žalobce po žalovaném žádal, aby mu zaplatil náhradu nákladů spojených s prodlením žalovaného se splněním 13. a 14. splátky ve výši po částka, celkem tedy částka. Soud se nejprve zabýval vznikem ujednání o smluvních pokutách a o paušální náhradě nákladů spojených s prodlením žalovaného. Ve smlouvě o úvěru účastníci řízení ujednali smluvní pokuty ve výši částka za prodlení se splněním ujednaných splátek a ve výši 0, 1 % denně z„ nové jistiny úvěru“, tj. ze součtu jistiny pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a úroku, na který žalobci vzniklo právo dříve, než v důsledku prodlení žalovaného dospěly pohledávky založené smlouvou o úvěru jako celek. Je tedy zřejmé, že mělo jít o smluvní pokuty, jimiž účastníci řízení utvrdili dluh žalovaného vůči žalobci, jenž spočívá v povinnosti vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky. Rovněž ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci v případě prodlení žalovaného se splněním ujednané splátky paušální částku bez zřetele na skutečně vynaložené náklady žalobce vyvolané takovým prodlením žalovaného ve skutečnosti představuje utvrzení dluhu žalovaného smluvní pokutou. Jestliže je týž dluh utvrzen několika smluvními pokutami, jejichž výše nebo způsob jejího stanovení se navzájem liší, je ujednání o takových smluvních pokutách neurčité, a proto ve skutečnosti potud o právní jednání vůbec nejde (553 odst. 1 o.z).

14. V souvislosti se shora sjednanými smluvními pokutami a náhradou účelně vynaložených nákladů soud uvádí, že podle může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru platně sjednat pouze náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele a pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Zákon o spotřebitelském úvěru tedy rozlišuje mezi právem na náhradu účelně vynaložených nákladů, které věřiteli (úvěrujícímu) vznikly v důsledku prodlení dlužníka (úvěrovaného), a utvrzením dluhu smluvní pokutou. Paušální částka účelně vynaložených nákladů ujednaná bez zřetele k tomu, zda a jaké náklady žalobci vznikly a jaká je jejich účelně vynaložená výše, proto ve skutečnosti představuje utvrzení dluhu žalovaného další smluvní pokutou v odlišné výši od ostatních smluvních pokut, jimiž měl být utvrzen týž dluh žalovaného vůči žalobci. Odtud vyplývá, že účastníci řízení neujednali smluvní pokuty za prodlení se splněním povinnosti žalovaného vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky, neboť ujednání o smluvních pokutách za prodlení žalovaného se splněním tohoto dluhu je pro jeho neurčitost zdánlivé. Pohledávky žalobce na zaplacení smluvních pokut v celkové výši částka a na zaplacení náhrady nákladů (smluvní pokuty) v celkové výši částka proto nemohly vzniknout. Z těchto důvodů soud žalobu co do částky částka s příslušenstvím zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že ujednání o smluvních pokutách nehodnotil z hlediska požadavku přiměřenosti vytýčeného v  o.z., zejména co do kumulativního účinku sankcí za prodlení žalovaného, ani z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru, neboť tomu překážela právě neurčitost obsahu těchto ujednání. Mimoto nelze přehlédnout, že žalovaný se ve skutečnosti – s přihlédnutím k obvyklé výši úroku – ocitl v prodlení až se splněním dvacáté splátky splatné dne datum. Žalobce přitom uplatnil smluvní pokuty za prodlení se splněním 13. a 14. splátky.

15. Soud dále žalobu zamítl co do žalobního požadavku na zaplacení částky ve výši částka, o kterou výše požadované jistiny pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků převyšuje její skutečnou výši (částka – částka). Celkem tedy soud zamítl žalobu do žalobního požadavku na zaplacení částka s příslušenstvím.

16. S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a podle § 2395 o.z. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku částka jako nesplacenou jistinu, dále s běžícími úroky ve výši 9,42 % ročně, nanejvýš však do doby, než výše úroku dosáhne částky částka, a běžícími úroky z prodlení podle o.z. ve výši podle , oboje ode dne následujícího po splatnosti dvacáté splátky.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s  podle úspěchu účastníků v řízení, když žalovanému, který měl v řízení převážný úspěch, žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.