Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
35 C 408/2020-40
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr Ing Viktorem Smolíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 000 Kč
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Soud posuzoval žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty z nevráceného zařízení MODEM TECHNICOLOR TC7200 ED3 WIFI EMTA (dále jen„ zařízení“), které bylo žalovanému poskytnuto na základě smlouvy s předchůdcem žalobce právnická osoba na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací číslo ze dne 27. 2. 2014. Svou aktivní legitimaci žalobce dovozoval ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31. 1. 2019.
Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. )
Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 27. 2. 2014, na základě které bylo mimo jiné poskytnuto žalovanému zařízení, které měl vrátit předchůdci žalobce do 7 dnů od ukončení smlouvy odesláním na adresu pronajímatele. Pro případ nesplnění této povinnosti si strany sjednaly ve všeobecných smluvních podmínkách smluvní pokutu ve výši dle ceníku, který ji stanovil v částce 2 000 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti ze smlouvy, a tak předchůdce žalobce dne 7. 10. 2015 od smlouvy odstoupil a dne 31. 1. 2019 pohledávku postoupil na žalobce a žalovanému toto oznámil.
Soud jen pro úplnost konstatuje, že předmětná smluvní pokuta ani co do základu a ani co do výše nebyla (oproti žalobním tvrzením) součástí samotné (ze strany žalovaného) podepsané smlouvy.
Po právní stránce soud věc posoudil tak, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu dle § 63 zákona č. 127/2005 Sb. , v rámci které bylo žalovanému pronajato zařízení. Ten se jej zavázal vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy, což však žalovaný neučinil. Pro tento případ si strany sjednaly smluvní pokutu dle § 2048 a násl. o. z. ve výši 2 000 Kč.
Soud však konstatuje, že smluvní pokuta byla sjednána ve všeobecných smluvních podmínkách, nikoliv však v samotné smlouvě a ani v přejímacím protokolu. Je při tom zjevné, že v daném případě se jedná o vztah podnikatel versus spotřebitel, přičemž spotřebitel nemohl nikterak ovlivnit obsah těchto podmínek. Jak již v minulosti judikoval Ústavní soud České republiky (viz jeho nález sp. zn. I. ÚS 3512/11 , ze dne 11. 11. 2013) je v principu nepřípustné sjednávat smluvní pokuty ve spotřebitelských věcech v rámci tzv. všeobecných obchodních podmínek a je třeba bezpodmínečně trvat na jejich umístění viditelných způsobem v textu samotné smlouvy. Pokud tak původní věřitel nepostupoval, učinil ujednání o smluvní pokutě absolutně neplatným dle § 588 o. z., neboť pokud je určité jednání jako neústavní, musí takové jednání být zcela zjevně v rozporu s veřejným pořádkem. Soud proto žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu návrhem na nařízení exekuce.