Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 285/2020-48

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní titul Leonou Poplerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, titul za jménem,

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa

o zaplacení 21 760 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 6. 6. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 102,79 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. od 6. 6. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 102,79 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 23. 7. 2020 zaplacení celkem částky 21 760 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 25. 4. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno smlouvu o půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy poskytovat půjčky splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu , posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr – žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými v této zákaznické kartě. Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 10 360 Kč, celkem tedy 24 360 Kč a to formou 58 týdenních splátek po 420 Kč, přičemž půjčka měla být splacena 5. 6. 2017. Poplatek zahrnoval úrok ve výši 1 960 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 800 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek 5 600 Kč. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 6. 6. 2016, proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky částku 2 600 Kč. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení:

jistiny ve výši 14 000 Kč

dlužné částky poplatků ve výši 7 760 Kč

kapitalizovaného úroku ve výši 8 431,14 Kč

kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 2 839,41 Kč,

úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny 14 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení

úroku z prodlení v zákonné výši z částky 14 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

Přes upomínky žalovaný žalobkyni spornou částku doposud dluží.

K výzvě soudu žalobkyně opětovně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet každou jednotlivou poskytnutou půjčku dle , žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný rovněž prohlásil, že věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem zákaznické karty. Žalovaný při žádosti o půjčku předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, uvedla, že jeho příjem činí 20 000 Kč měsíčně, žije v nájmu a nemá žádné vyživovací povinnosti. Právní předchůdce žalobkyně tak dospěl k názoru, že schopnost žalovaného splácet půjčku je dostatečná, když před tím ověřil, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalobkyně však z listin, na které odkazovala, k výzvě soudu předložila pouze zákaznickou kartu a uvedla, že nemá k dispozici kopie dokladů žalovaného, které předkládal při sjednávání a uzavírání smlouvy.

2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 došlo s účinností k témuž dni k postoupení obou pohledávek na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle , když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaný se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřil, proto soud postupoval dle a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

5. Podle , (dále jen „ o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Podle o spotřebitelském úvěru ve znění platném do 30. 11. 2016 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Smlouvou o půjčce číslo ze dne 25. 4. 2016, Smluvními podmínkami Smlouvy, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova a žalovaný uzavřeli dne 25. 4. 2016 smlouvu o půjčce (tzv. anonymizováno půjčka), na jejímž základě poskytl žalovanému půjčku ve výši 14 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti téhož dne. Žalovaný se zavázal splatit půjčku v 58 pravidelných týdenních splátkách po 420 Kč, první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a každou další nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, tedy celkem částku 24 360 Kč, která je tvořena půjčkou v částce 14 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 10 360 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 1 960 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 800 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 5 600 Kč Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce obsahují čl. 1 sjednanou výpůjční úrokovou sazbu 23,72 % p.a.. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel, byl vyzván k splacení celé pohledávky.

11. Ze zákaznické karty datované dne 25. 4. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má partnerku, s kterou žije ve společné domácnosti, nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí v nájemním bytě, pracuje jako zedník, uvedl adresu zaměstnavatele, uvedl čistou mzdu ve výši 20 000 Kč, náklady na nájemné 2 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost 4 000 Kč měsíčně, spoření 800 Kč, ostatní náklady 1 000 Kč. Uvedl, že nemá u právnická osoba anonymizováno půjčku. Měl předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu.

12. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:

13. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o půjčce, správně zápůjčce. Soud zde pouze uvádí, že mnozí poskytovatelé finančních prostředků označují uzavírané smlouvy jako smlouvy o zápůjčce, peněžní y, zejm. pak banky tyto smlouvy označují jako smlouvy o úvěru. Zatímco předmětem smlouvy o úvěru může být pouze půjčení peněžních prostředků, předmětem smlouvy o zápůjčce může být půjčení nejen peněžních prostředků, ale i jakýchkoliv jiných zastupitelných věcí. Úvěr je vždy úročený, zápůjčka může být jak bezúročná, tak úročená. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou a vzniká již uzavřením, zatímco smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou a vzniká až přenecháním, resp. odevzdáním zapůjčené věci vydlužiteli. Čistě z právního hlediska je rozdíl především v tom, že předmětem úvěru jsou výhradně finanční prostředky, zatímco předmětem půjčky – přesněji zápůjčky – může být jakákoliv hmotná věc. Přesto má soud za to, že i v případě smlouvy o zápůjčce, je nutné aplikovat jako , tak i zákon o spotřebitelském úvěru za situace, kdy je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně je předně poskytovatelem finančních prostředků.

14. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila pouze zákaznickou kartu, kde sice se odkazuje na y, které žalovaný předkládá, ale bohužel žádné y prokazující, že by právní předchůdce žalobkyně provedl ověření jakýchkoliv příjmů a výdajů žalovaného, na výzvu soudu nepředložila. Pouze se omezila na doplnění tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil aktuální finančních situaci dle vyplněných podkladů klienta vždy na základě zákaznické karty. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. jejího právní předchůdce, uloženou mu zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, je absolutní neplatnost smlouvy. Nedostatečné posouzení úvěryschopnosti poskytovatelem, které vede k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy bylo taktéž v mnoha rozhodnutích finančního arbitra opakovaně konstatováno (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20.3.2017, sp.zn. FA/4056/2017, FA/SU/374 /2015, ze dne 23.7.2015, sp.zn. FA/7819/2015, FA/SU/208 /2014, ze dne 28. 5. 2018, č.j. FA/SR/SU /1192/2017 – 20 aj.), stejně tak v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR napr. Pod sp.zn. ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. ze dne 25. 7. 2018, k otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. . Žádné příjmy ani výdaje žalovaného, pokud vůbec byly zjišťovány a zejména pak ověřovány, žalobkyně soudu nepředložila. Jestliže žalovaný při své žádosti o zápůjčku uváděl mimo jiné i to, že žije ve společné domácnosti s partnerkou, pak ani její příjmy nejenom, že nebyly zjišťovány, ale nebyly ani ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnuté ze zápůjčky.

Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně, poskytla žalovanému částku 14 000 Kč, žalovaný do současné doby na tuto smlouvu uhradil 2 600 Kč dle tvrzení žalobkyně, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 11 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené nař. vl. č. od 6. 6. 2017, tj. ode dne následující po stanovení poslední splátky zápůjčky (výrok I.). Ve zbývající části tedy soud žalobu zamítl (výrok II.).

15. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně. Předmětem sporu byla částka 21 760 s příslušenstvím Kč, úspěch měla žalobkyně jen co do částky 11 400 Kč, tj. jen 52,4 %, proto soud za situace, kdy náklady žalobkyně byly představovány:

zaplaceným soudním poplatkem v částce 871 Kč

odměnou advokáta za 2 úkony právní pomoci po 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) § vyhl. č. 177/96 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé – podání žaloby),

odměnou advokáta ve výši jedné poloviny za jednoduchou výzvu k plnění ve výši 150 Kč dle , vyhl. č. 177/96 Sb. ve spojení s  ,

náhradou jeho hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle vyhl. č. ,

s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobce je plátcem DPH, zvyšují se dle ust. náklady řízení o DPH vypočtenou z odměny zástupce za zastupování a z náhrad hotových výdajů, neboť tuto částku je zástupce povinen odvést dle , o dani z přidané hodnoty, tj. 220,50 Kč

Soud zde dodává, že jako účelný náklad neposoudil odměnu za písemné podání ve věci, které obsahovalo doplnění tvrzení k výzvě soudu. Žalobkyně zahájila řízení návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Ten lze ve smyslu ve spojení s  vydat jen tehdy, vyplývá-li uplatněné právo na zaplacení peněžité částky ze skutečností uvedených žalobcem. Právo žalobkyně musí z uvedených skutečností vyplývat zcela, včetně veškerého příslušenství, jinak nelze platební rozkaz vydat. Této skutečnosti si žalobkyně zastoupená od počátku advokátem nepochybně musela být vědoma. Pokud žaloba neobsahovala všechny rozhodné skutečnosti a žalobkyně je dodatečně prostřednictvím svého zástupce doplňovala, pak nepochybně nelze přenášet na žalovaného následky nekvalitní práce zástupce žalobkyně. Pokud by žaloba všechny skutečnosti obsahovala, pak bylo podání ze dne 22. 12. 2020 zcela zbytečné. V každém případě však požadavek na náhradu nákladů vzniklých s tímto podáním neodpovídá ustanovení o.s.ř

Tyto náklady pak představují částku 2 141,50 Kč a při poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, pak žalobkyni soud přiznal náhradu nákladů řízení odpovídající 4,8 %, tj. 102,79 Kč.

16. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. věty před středníkem – třídenní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci králové – pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.