Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 117/2019-104

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní Mgr Pavlou Kohoutkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem titul. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 9 000 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 207 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 9 000 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 207 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky 15 162 Kč s příslušenstvím, které sestává z 8,05% úroku z prodlení ročně z částky 9 000 Kč od 25. 7. 2018 do zaplacení. Částka 15 162 Kč sestává z jistiny úvěru 9 000 Kč, jako paušální náhrady nákladů na upomínání 300 Kč a smluvní pokuty 5 862 Kč. Dne datum uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované úvěr 9 000 Kč se splatností datum, dne datum byl mezi stranami ujednán dodatek, kterým došlo k prodloužení splatnosti na datum. Žalovaná se zavázala splatit celkem 11 070 Kč. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tím jí vznikla povinnost zaplatit právnická osoba, smluvní pokutu ve výši 0,25 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení, tj. z částky 9 000 Kč od datum do datum, celkem ve výši 5 862 Kč, a povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním 300 Kč, za odeslanou upomínku. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni, změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.

2. Usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 1. 10. 2020, č. j. -98, bylo řízení částečně zastaveno pro částku smluvní pokuty 5 862 Kč a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním 300 Kč, celkem 6 162 Kč, neboť žalobkyně vzala žalobu pro tuto částku zpět, neboť není schopna po poučení soudu splnit povinnost tvrzení a důkazní ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavírání uvedené smlouvy o úvěru.

3. Žalovaná se na výzvu soudu ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek , soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z žalobkyní doložených listinných důkazů zjistil soud následující:

5. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne datum mezi právnická osoba, IČO, jako věřitelem, a žalovanou, jako klientem. Ve smlouvě byly uvedeny podmínky úvěru tak, že jistina úvěru činila 9 000 Kč (žalovaná jejím podpisem potvrzuje přijetí této částky v hotovosti), splatnost byla ke dni datum a celková splatná částka činila 11 070 Kč (tj. 279,8% roční sazba úroku z úvěru). Dále bylo uvedeno, že se strany dohodly, že v případě porušení povinností klienta zaplatit jakoukoliv splátku dle této smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění klienta, je klient povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,25 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Dále, klient potvrzuje, že se podrobně seznámil s textem ustanovení této smlouvy včetně jejích příloh, přílohy č. 1 obchodní podmínky a přílohy č. 2 sazebník, které tvoří nedílnou součást této smlouvy. Dne datum byl uzavřen dodatek označený stejným číslem smlouvy o úvěru (zvaný jako samostatná smlouva o úvěru, vůbec není zřejmé, že se má jednat o dodatek), obsahující stejné parametry až na datum splatnosti, datum. Dle čl. 3, bodu 3.1 obchodních podmínek smlouvy o úvěru, není úvěr jakkoliv účelově vázán. Věřitel nemá povinnost kontrolovat využití úvěru. Úvěr je úvěrem neúčelovým, nezajištěným a jednorázově splatným. Dle čl. 3, bodu 3.5, v případě prodlení klienta se splacením úvěru (i jakékoliv jeho části) je klient povinen uhradit věřiteli úrok z prodlení v zákonné výši. Dle čl. 3, bodu 3.12, v případě prodlení klienta se splacením jakékoliv částky splatné dle smlouvy přesahujícím i) pět dnů, zašle věřitel klientovi písemnou upomínku o zaplacení příslušné částky; ii) třicet dnů, zašle věřitel klientovi výzvu k zaplacení příslušné částky; iii) čtyřicet dnů, zašle věřitel klientovi výzvu k okamžitému zaplacení příslušné částky. Klient je povinen věřiteli zaplatit paušální náhradu výdajů vynaložených na vyhotovení a zaslání každé upomínky/výzvy dle věty předchozí ve výši uvedené v sazebníku. Dle sazebníku nákladů souvisejících s opožděnou platbou je cena upomínky (1. dopis), výzvy k úhradě (2. dopis), výzvy k okamžitému zaplacení dluhu (3. dopis), vždy ve výši 300 Kč Smluvní pokuta z dlužné částky za každý den prodlení činí 0,25 %. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právnická osoba a žalobkyní, a na jejím základě měly na žalobkyni přejít pohledávky specifikované v příloze číslo k této smlouvě (žalovaná pohledávka je mezi pohledávkami dle přílohy). Dopisem ze dne datum bylo žalované postoupení oznámeno. Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání.

6. Závazkový vztah, vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, a žalovanou se řídí , (dále„ o. z.“), smluvním ujednáním a smluvními podmínkami. Dále se tento závazkový vztah řídí , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (platným a účinným do 30. 11. 2016). Závazkový vztah ze smlouvy o postoupení se řídí o. z.

7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

8. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

9. Dle , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy solventnost. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. :„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

11. Pokud by soud posuzoval ostatní ujednání dle smlouvy, zejména ujednání o sjednaném úroku z úvěru či smluvní pokutě, byla by rozhodná právní úprava § 1 odst. 2, § 588, § 2048, § 2049 o. z.

12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

15. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovanou společně s dalšími pohledávkami na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Ve vztahu k žalované pohledávce má soud dále s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně právnická osoba, o poskytnutí úvěru 9 000 Kč a tento jí byl v hotovosti poskytnut. V této věci se nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu 395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). V souladu s  bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ust. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu ve smyslu poučení řádně nedoplnila, resp. sdělila, že k procesu ověření úvěruschopnosti nemůže ničeho uvést. Žalobkyně nejenže nedoložila, ale ani neuvedla žádné konkrétní údaje. Jakékoli porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů zcela chybí. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých úvěrů (jsou to převážně klienti, kteří úvěr od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v  , je neplatnost smlouvy o úvěru, jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti právního předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované. S ohledem na uvedené a stejně tak s ohledem na částečně zpětvzetí žaloby žalobkyní se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a smluvní pokutě související s prodlením žalovaného, či paušální náhradě nákladů na upomínání. Porušením , však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení úvěrované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od 25. 7. 2018 do zaplacení. Ve zbytku by byla žaloba nedůvodná, avšak v této části bylo řízení pravomocně zastaveno pro zpětvzetí žaloby.

16. Dle první věta , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Zastavení řízení pro částku 6 162 Kč zavinila žalobkyně, když upustila od jejího žalování (návrh vzala zpět, neboť není schopna po poučení soudu splnit povinnost tvrzení a důkazní ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání uvedené smlouvy o úvěru). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 55 %, v rozsahu 45 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 10 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 800 Kč dle položky 2 bod 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy , o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 2× 300 Kč dle , d), , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, 1× 150 Kč dle , vyhlášky, jednoduchá výzva k plnění, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle této vyhlášky, soud žalobkyni nepřiznal náhradu za úkony, kdy doplňovala žalobní tvrzení k výzvě soudu (neboť je zastoupena právním zástupcem a žaloba měla obsahovat všechna podstatná tvrzení již v okamžiku jejího podání) či za zpětvzetí žaloby, a to právě s ohledem na důvod tohoto zpětvzetí (nejedná se o úkon účelného uplatňování práva), 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 220,50 Kč; celkem 2 070,50 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 207 Kč (10 % z 2 070,50 Kč).

17. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ). Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.