Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 220/2020-30
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu titul Martinou Suchánkovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 000 Kč, která přestavuje neuhrazenou smluvní pokutu za nevrácení technického přijímacího zařízení anonymizována dvě slova sériové číslo anonymizováno, které bylo žalované pronajato na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací číslo ze dne datum.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud dospěl k závěru, že věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, proto postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. Účastníci se k výzvě soudu, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřili, a proto se má za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí a nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ).
4. V této věci je dána pravomoc soudu a nikoliv Českého telekomunikačního úřadu, který podle § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala uhrazení smluvní pokuty za nevrácená technická zařízení, jedná se tedy o běžný soukromoprávní vztah. Zvláštní senát Nejvyššího správního soudu České republiky řešící tzv. kompetenční spory dle zákona č. 131/2002 Sb. opakovaně dovozuje v takových věcech pravomoc obecných soudů. Lze zmínit např. právní větu rozhodnutí číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, jehož právní věta zní:„ O smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§ 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“
5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ust.
§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu , dále jen „o.s.ř. “), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř byl v řízení prokázán následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací číslo jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované sjednané služby elektronických komunikací za sjednaných podmínek a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby platit sjednanou cenu. V rámci smlouvy byl žalobkyní a žalovanou sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně zařízení anonymizována dvě slova sériové číslo anonymizováno. Žalovaná nehradila faktury za poskytované služby, v důsledku čehož žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni datum. Žalovaná byla rovněž opakovaně upozorněna na povinnost vrátit nepoškozené a funkční zařízení. Jelikož žalovaná zařízení v dané lhůtě nevrátila, vznikla jí dle smluvních ujednání povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši celkem 5 000 Kč.
6. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků (resp. právního předchůdce žalobkyně a žalovaného) tak, že v souladu s ust. § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických telekomunikacích, v platném znění, uzavřeli smlouvu o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací. Pokud jde o koncové zařízení, pak soud posoudil vztah účastníků jako nájemní smlouvu dle ust. § 2201 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen„ o.z“. Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
7. Za shora uvedeného, kdy žalobkyně prokázala všechny tvrzené skutečnosti, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku a žalobě zcela vyhověl. Způsob sjednání smluvní pokuty i její výše neodporovala právním předpisům. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvody pro její prodloužení.
8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu, neboť dle jeho názoru jsou podmínky pro jeho aplikaci v tomto případě naplněny. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky 400 Kč (zaplacený soudní poplatek), dále 600 Kč za advokátem učiněné tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ ; vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu) dle 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu, 300 Kč za tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta dle
§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu) a 189 Kč jakožto náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty dle § 137 o.s.ř. , neboť advokát žalobkyně je plátcem této daně. Celkem tak má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku
(§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o.s.ř. ). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.
9. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. je odůvodnění tohoto rozsudku ve zkráceném znění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není možno podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.