Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 68/2020-39
Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa, obec
o zaplacení částky 52.560 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 52.560 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 40.560 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9.143 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 52.560 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 40.560 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9.143 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 52.560 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný dne 18. 9. 2018 čerpal od žalovaného, a to podle smlouvy o úvěru pod číslo částku 24.000 Kč, kterou se zavázal žalobci vrátit společně s navýšením o 20.640 Kč, představující úrok ve výši 28 % z poskytnutého úvěru, tedy úroky ve výši 6.720 Kč. Dále se žalovaný zavázal žalobci zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 960 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 5.280 Kč a poplatek za hotovostní výběr ve výši 7.680 Kč. Žalobce rovněž uvedl, že kromě úhrady první splátky a poplatku ve výši 960 Kč, splatného v den uzavření smlouvy, žalovaný nic dalšího na svůj dluh neuhradil, přestože byl povinen žalobci uhradit 14 pravidelných splátek po 3.120 Kč měsíčně. Nárok žalobce se tak stal splatným v okamžiku neuhrazení poslední sjednané splátky. Protože poslední splátka měla být uhrazená do 18. 11. 2019, dostal se žalovaný následujícího dne do prodlení s úhradou svého dluhu. Proto žalobce z částky 40.560 Kč požaduje i úrok z prodlení. Dále také důvodně nárokuje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splátek ohledně, kterých se žalovaný postupně dostal do prodlení. Uvedené částky a období, kterých se týkají, žalobce podrobně rozepsal s tím, že maximální výše smluvní pokuty, kterou může tímto způsobem požadovat, činí 12.000 Kč, čehož plně využívá. Protože žalovaný svůj dluh ani přes výzvu k jeho úhradě neuhradil, nezbylo, než podat žalobu k soudu.
2. V doplnění skutkových tvrzení žalobce uvedl, že řádným způsobem prověřil majetkové poměry žalovaného. Jeho příjem činil částku 33.804 Kč, náklady na bydlení částku 11.000 Kč. Při dostatečné rezervě kolem 10.000 Kč, tak žalovanému zůstal dostatek volných finančních prostředků na jeho vlastní rozvoj. Dále žalobce poukázal na rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci sp. zn. C -449/13 a rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 17 VSOL 127/2017 , ze kterých vyplývá, že neexistuje taxativní výčet informací, které má poskytovatel úvěru posoudit ve vztahu k úvěruschopnosti spotřebitele. Ani výčet toho, jakým způsobem mají být uvedené informace kontrolovány s tím, že je nutné předně vycházet z informací, které poskytuje spotřebitel. V tomto ohledu žalobce nepochybil ani nic nezanedbal.
3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, a to přestože byl v řízení ze strany soudu řádně obeslán a do jeho osobní sféry se mu dostala jak žaloba, tak i výzva k vyjádření se k věci samé. Žalovaný se také bez omluvy nedostavil k soudnímu jednání, ke kterému byl řádně a včas obeslán. Soud proto jednal v jeho nepřítomnosti a rozhodl ve věci na základě provedeného dokazování a obsahu spisu.
4. Ze smlouvy o úvěru pod číslo vyplývá, že byla uzavřená mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Podle jejího obsahu bylo zjištěno, že žalovanému bylo předáno do dispozice při podpisu smlouvy 24.000 Kč, přičemž uvedenou částku se žalovaný zavázal uhradit ve 14 splátkách po 3.120 Kč měsíčně. Jednotlivé splátky byly přesně rozepsané podle předpisu splátek, který byl součástí úvěrové smlouvy. V něm bylo mimo jiné uvedené, z čeho se za ten který měsíc každá splátka skládá, (ať již tedy z úroků, z poplatků, z jistiny, z poplatku za hotovostní výběr apod.) Žalobce dlužnou částku podrobně rozepsal v čl. II. a III. citované smlouvy. Z ní je patrné, že povinností žalovaného bylo při uzavření smlouvy zaplatit poplatek ve výši 960 Kč. Za správu úvěru částku 5.280 Kč, za poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 7.680 Kč, když celkové náklady spotřebitelského úvěru měly činit 20.640 Kč. Strany si sjednaly, že v případě prodlení může být nárokována i smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, max. však do výše poloviny poskytnuté jistiny. Smlouva i do spisu založený předpis splátek jsou podepsané jak žalovaným, tak i zástupcem žalobce.
5. Z předžalobní výzvy vyplývá, že žalovaný byl dne 6. 4. 2020 vyzván k úhradě dluhu.
6. Ze čtyř faktur žalovaného do spisu založených a týkajících se období června až srpna 2018 vyplývá výše příjmů žalovaného, a to ve výši přes 40.000 Kč, přes 31.000 Kč, přes 10.000 Kč a 19.000 Kč (čl. 14 – 17). Z finanční analýzy týkající se žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný bydlí v nájemním bytě, částka jeho měsíčního příjmu činí 33.804 Kč s tím, že jeho měsíční výdaje činí 22.500 Kč. Při poskytování úvěru bylo uvažováno, že žalovanému měsíčně zbývá částka 10.304 Kč. Dále byl žalobcem do spisu založený standardní formulář, týkající se informací o spotřebitelském úvěru, který byl ze strany žalovaného podepsaný dne 18. 9. 2018. Ohledně prokázání výše nájemného žalobce založil do spisu nájemní smlouvu žalovaného a doklad prokazující výši úhrady nájemného ve výši 11.000 Kč ze strany žalovaného.
7. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyplývá, že sám žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 33.804 Kč měsíčně, když jde o příjem z podnikání. Je svobodný, bydlí v nájmu s tím, že nájem činí 11.000 Kč. Stran stravování – výživy bylo kalkulováno s částkou 3.500 Kč měsíčně, výdaje na podnikání a vstupní výdaje měly činit 8.000 Kč, celkem tedy cca 22.500 Kč měsíčně. Podle screeningu žalobci vyšla možnost poskytnout žalovanému úvěr až do výše 25.000 Kč.
8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 122 odst. 1 , písm. c) zákona č. 257/2016 Sb. platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze smluvní pokutu. Podle ustanovení § 122 odst. 3 citovaného zákona pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
10. Po provedeném dokazování soud uvádí, že žaloba byla podána důvodně.
11. Prokázané bylo, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřená platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , podle které bylo nejdůležitější povinností žalobce poskytnout žalovanému finanční prostředky a nejdůležitější povinností žalovaného bylo získané finanční prostředky žalobci včas splácet. Soud v této věci nemá za to, že by žalobce porušil svoji povinnost, neboť je zjevné, a to z jednotlivých do spisu založených listin, že v den podpisu úvěrové smlouvy žalovaný finanční prostředky převzal a převzetí peněz podepsal.
12. Pro množství formulářů a dokladů, snažících se zmapovat majetkovou situaci žalobce, bylo postavené na jisto, že žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Ani pro absenci vyjádření se žalovaného k věci a jeho neúčast u jednání, nelze dospět k závěru, že by ze strany žalobce bylo postupováno nějakým nekalým způsobem. Např. jdoucím proti právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. , neboť pohledem výše poskytovaného úvěru, sdělených informací, podpisu žalovaného na všech relevantních listinách a vykalkulování dostatečné měsíční rezervy pro žalovaného (ve výši cca 7.000 Kč), která by žalovanému zbyla i po úhradě veškerých nákladů na život, bydlení, podnikání, ale čerpaný úvěr, nelze dovodit, že by v žalované věci žalobce své zákonné povinnosti porušil. Soud nedovodil, že by byl úvěr žalovanému poskytnutý po nedbalém zvážení jeho aktuální majetkové situace a bez dostatečného doložení podkladů umožňujících řádné posouzení možností žalovaného úvěr splácet. Naopak to byl žalovaný, kdo porušil povinnosti vyplývající z obsahu sjednaného závazku (úvěrové smlouvy), která pohledem zákonné úpravy i přes výši poplatků, které se žalovaný svobodně zavázal uhradit, hrubě nevybočila z mantinelů platné právní úpravy. Protože ze strany žalovaného došlo k porušení jeho nejdůležitější povinnosti - hradit na čerpaný úvěr řádně a včas sjednané splátky, bylo možné žalobci nárok přisoudit.
13. Co se týká smluvní pokuty ve výši 12.000 Kč, tak při zohlednění skutečnosti, že žalovaný byl v řízení procesně zcela pasivní a na svoji procesní obranu rezignoval a postup žalobce při poskytování úvěru neporušil obsah zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb. a to ani co se týká účtované smluvní pokuty (§ 122 zákona č. 257/2016 Sb. ), když výše smluvní pokuty byla v souladu s uvedeným zákonem stanovená na částku 12.000 Kč, mohlo být ve věci rozhodnuto tak, jak je to uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku.
14. Co se týká výše úroku z prodlení, tak i ten byl požadován po právu a v souladu s platným nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , neboť se žalovaný do prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. dostal. Proto mohl být žalobci také přisouzený.
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. tak, že byly ve věci přiznány procesně úspěšnému žalobci, a to v plné výši. Žalobci náleží náhrada za uhrazený soudní poplatek ve výši 2.103 Kč. Dále by žalobci náležela odměna podle ustanovení § 14b ) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , neboť je soudu z úřední činnosti známé, že žalobce v obdobných věcech žaluje pravidelně (např. sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka zdejšího soudu) a jde fakticky o formulářovou žalobu. Ovšem pro výši uplatněného nároku (nad 50.000 Kč) bylo aplikováno ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , jakož i náhrada za převzetí věci, sepis žaloby, vždy po 3.220 Kč za úkon. Za doplnění skutkových tvrzení, která měla být perfektní již v době podání žaloby, soud žalobci odměnu nepřiznal. Žalobci náleží také náhrada za dva paušály po 300 Kč za tytéž úkony právní služby. Celkem tedy 9.143 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně a včas splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.