Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 108/2020-27
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 3.714,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 821 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 821 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 2.893,82 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 620,71 Kč, smluvním úrokem ve výši 41,1 % ročně z částky 2.686,82 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 64,12 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.893,82 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 821 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 821 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 2.893,82 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 620,71 Kč, smluvním úrokem ve výši 41,1 % ročně z částky 2.686,82 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 64,12 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.893,82 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3.714,82 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4.899 Kč. Žalovaný nedostál svému závazku vrátit žalobkyni částku sjednanou ve smlouvě.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10 ). Zásilky soudu si žalovaný nepřevzal.
3. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 občanského soudního řádu , soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu vyzván, nechť se vyjádří ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, zda se vzdává práva účasti na projednávání věci, případně, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil.
4. Proti tomuto rozsudku není ze zákona odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ), proto obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu .
5. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Účastníci řízení uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4.899 Kč. Roční úroková sazba úvěru byla jednána ve výši 41,1 %, RPSN ve výši 49,9 %. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 298 Kč měsíčně s tím, že v jednotlivých splátkách je zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění poplatky a úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem uhradil částku 4.078 Kč. Jelikož žalovaný následně porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr zesplatnila ke dni 13. 2. 2020 dopisem ze dne 13. 2. 2020, kterým současně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně žalobou nárokovala pohledávku ve výši 3.714,82 Kč sestávající z jistiny ve výši 2.686,82 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvních pokut účtovaných v celkové výši 798 Kč; dále smluvní úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 620,71 Kč, smluvní úrok ve výši 41,1 % p. a. od 1. 5. 2020 do zaplacení z částky 2.686,82 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 64,12 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 1. 5. 2020 do zaplacení z částky 3.714,82 Kč (tj. z jistiny, poplatků a smluvních pokut). Žalovaný pohledávku neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 5. 3. 2020.
6. Žalobkyně již v samotném návrhu na zahájení řízení uvedla, že před uzavřením Smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Svá tvrzení žalobkyně v žalobě nekonkretizovala ani nenavrhla důkazy k jejich prokázání, proto soud následně vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a dokazování v tomto směru. Žalobkyně doplnila, že provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, ISIR a CEE, kde žalovaný neměl záznam, a v NRKI, z něhož vyplynulo, že žalovaný má jeden revolvingový úvěr, jenž řádně a včas splácí, což dokládá jeho dobrou platební morálku. Zprávu z NRKI žalobkyně předložila k důkazu. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného brala žalobkyně v úvahu následující skutečnosti: čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání 15.000 Kč, čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti: 12.000 Kč, měsíční výdaje na bydlení v rámci domácnosti: 2.500 Kč, životní minimum jednoho dospělého člena domácnosti: 3.410 Kč (dle údajů ČSÚ), stav: svobodný, bezdětný, bydlení u rodičů. Přímo ve Smlouvě žalovaný vyplnil, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 15.000 Kč, je svobodný, bydlí u rodičů, příjem ostatních členů domácnosti činí 12.000 Kč. Tvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného nebyla nijak doložena.
7. Právní poměry mezi účastníky se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku a zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky stanovené smlouvou. Dle Smlouvy byl žalovaný povinen uhradit jistinu v částce 4.899 Kč se smluvním úrokem ve výši 41,1 % ročně a poplatky specifikované shora (v rámci skutkových tvrzení). Žalovaný však porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči žalobkyni nehradila řádně, uhradil celkem částku 4.078 Kč.
13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.
14. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudní dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudní dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně popsala, jakým způsobem při posuzování bonity klienta vycházela. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována na základě konkrétních údajů uvedených žalovaným ve smlouvě, tyto údaje se týkaly jeho příjmů a osobního stavu, nikoli jeho výdajů a závazků. Žalobkyní nebylo zjišťováno a ověřováno, jaké jsou konkrétní sociální a majetkové poměry žalovaného, spokojila se s uvedením příjmu 15.000 Kč, který ovšem nijak neověřila. Další příjem domácnosti žalovaného nebyl nijak konkretizován. Žádným způsobem pak nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného. Je nezbytné zdůraznit, že povinnost prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěryschopnost žalovaného žalobkyně neprověřila, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
15. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury: „..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudní dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018 -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18 .
16. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
17. Na základě neplatného právního jednání bylo žalovanému ze strany žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 4.899 Kč, žalovaný uhradil 4.078 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku ). K úhradě z poskytnuté jistiny zůstává 821 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy 2.893,82 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 620,71 Kč, smluvním úrokem ve výši 41,1 % ročně z částky 2.686,82 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 64,12 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2.893,82 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o součet nároků požadovaných na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
18. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 821 Kč v návaznosti na prokazatelně odeslaný zesplatňovací dopis ze dne 13. 2. 2020, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě do 14 dnů od sepsání výzvy. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.
19. Pokud se soud odchýlil v této věci od dosavadní rozhodovací praxe, pak s ohledem na vývoj judikatury ve věcech obdobného charakteru.
20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnému žalovanému náklady řízení prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).