Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 158/2020-53
Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr Zdeňkem Fricem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení titul za jménem
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 16 699 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 142 Kč s 10% p. a. úrokem z prodlení od 1. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 11 557 Kč a úroku z prodlení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 142 Kč s 10% p. a. úrokem z prodlení od 1. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 11 557 Kč a úroku z prodlení, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 16 699 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla dle žaloby mezi účastníky uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne 8. 10. 2019 pod číslo na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 900 Kč, a to převodem na bankovní účet číslo bankovní účet, přičemž se žalovaný zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 1 780 Kč, dále se zavázal žalobkyni uhradit úrok v celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě zesplatnění byl sjednán úrok ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Celková výše úroku je tvořena součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému účtu, tj. ve výši 11 315 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 605 Kč dle článku 6. 3. smlouvy, neboť se žalovaný dostal do prodlení se splácením. Žalovaný celkem na svůj dluh ze smlouvy uhradil 5 901 Kč, žalobkyně se proto domáhala zbývající dlužné částky ve výši 16 699 Kč, jakož i příslušného zákonného úroku z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 30. 12. 2020. Uvedl, že s obsahem žaloby nesouhlasí a s uplatněným nárokem žalobkyně rovněž nesouhlasí. Uvedl, že žádnou smlouvu s žalobkyní neuzavíral a žádné prostředky od ní nikdy neobdržel. Pokud má žalobkyně k dispozici kopii jeho občanského průkazu, pak se jedná o zneužití jeho osobních údajů třetí osobou a věc bude řešit trestním oznámením. Dne 2. 2. 2021 žalovaný po sdělení soudu, že ve smlouvě o revolvingovém úvěru je uvedeno jeho telefonní číslo, dále že dle zprávy právnická osoba je číslo účtu, na který byly zaslány peníze, jeho účtem a že na tento účet byla zaslána žalobkyní částka 8 900 Kč, uvedl, že je možné, že takovou smlouvu s žalobkyní uzavřel a požádal, aby soud celý nárok žalobce posoudil, zda je žádán po právu a ve věci rozhodl bez jeho přítomnosti.
3. Žalobkyně na podané žalobě trvala.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne 8. 10. 2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč, přičemž revolvingový úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky opakovaně. Žalovaný se zavázal prostředky, které mu budou formou revolvingu poskytnuty, žalobkyni vrátit a současně jí zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny a dále úrok, jehož výše činila 20 % měsíčně z poskytnutých peněžních prostředků, to vše v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činila jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, a pokud byla částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, pak byla výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Dle bodu 5. 2., respektive bodu 6. 1. smlouvy se poplatek za čerpání úvěru a smluvený úrok ke konci každého kalendářního měsíce staly součástí jistiny dluhu žalované. V bodě 6. 3. smlouvy bylo sjednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení se splacením dluhu nebo jeho části, je povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Nárok na uvedenou smluvní pokutu žalobkyni měl vznikat po dobu prvních 3 kalendářních měsíců prodlení žalovaného s tím, že v případě dalšího nového prodlení se splacením dluhu či jeho části vznikne nárok na smluvní pokutu po dobu dalších prvních 3 kalendářních měsíců prodlení. Smluvní pokuta byla dle citovaného ustanovení splatná ke dni vzniku práva na její zaplacení a ke konci každého kalendářního měsíce se měla stát součástí jistiny dluhu žalované. V bodě 6. 5. smlouvy si účastníci sjednali, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou dluhu delšího než 2 měsíce, stane se bez dalšího celý dluh splatným a žalobkyně je oprávněna domáhat se zaplacení celé dlužné částky. RPSN činilo 519 %
5. Z žalobkyní předložených měsíčních výpisů k revolvingovému úvěru, jakož i z předložených výpisů z jejího běžného účtu soud zjistil, že žalovaný od listopadu 2019 do srpna 2020 celkem prostřednictvím revolvingu vyčerpal částku ve výši 8 900 Kč.
6. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 9. 2020, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu téhož dne odeslána žalovanému, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 22 181 Kč vzniklého z titulu shora uvedené úvěrové smlouvy ve lhůtě do 10. 10. 2020 s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou.
7. Ze zprávy právnická osoba ze dne 22. 1. 2021 soud zjistil, že majitelem účtu bankovní účet je žalovaný. právnická osoba potvrdila, že na uvedený účet byla dne 8. 10. 2019 připsána platba 5 000 Kč, 6. 12. 2019 platba 200 Kč, dne 27. 12. 2019 platba 950 Kč a dne 14. 2. 2020 platba 2 750 Kč, celkem tedy 8 900 Kč.
8. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 8. 10. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž podkladě žalobkyně umožnila žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 50 000 Kč. Žalovaný se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a současně zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z poskytnutých prostředků a úrok ve výši 20 % měsíčně z poskytnutých prostředků, to vše v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž minimální výše činila jednu pětinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč, a pokud byla částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce nižší než 300 Kč, pak byla výše minimální splátky úvěru rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Jak poplatek za čerpání úvěru, tak i smluvní úrok se dle smlouvy ke konci každého kalendářního měsíce staly součástí jistiny dluhu žalovaného. V čl. 6 3. smlouvy byla pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu nebo jeho části sjednána smluvní pokuta, jejíž výše činila 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž na uvedenou smluvní pokutu měla žalobkyně nárok po dobu prvních 3 kalendářních měsíců prodlení žalované s tím, že v případě nového prodlení se splacením dluhu či jeho části jí vznikl nárok na smluvní pokutu po dobu dalších prvních 3 kalendářních měsíců prodlení. Smluvní pokuta byla splatná ke dni vzniku práva na její zaplacení a ke konci každého kalendářního měsíce se stávala součástí jistiny dluhu žalované. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu trvajícího déle než 2 měsíce bylo sjednáno, že se celý dluh z předmětné smlouvy o úvěru stane jednorázově splatným a žalobkyně je oprávněna žádat jeho zaplacení. Žalovaný formou revolvingu celkem vyčerpal částku 8 900 Kč.
9. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru dle příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 3. 1. 2019. Žalovaný obdržel na účet úvěr ve výši 8 900 Kč, žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že na tento uhradil více jak 5 901 Kč. Žalobkyni tak nepochybně vzniklo právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 8 900 Kč. Soud přezkoumal, zda lze považovat za přiměřené a souladné s dobrými mravy účastníky uzavřené ujednání zakládající nárok žalobkyně na zaplacení poplatku z čerpání úvěru ve výši 20 % z poskytnuté jistiny (článek 5. 1. smlouvy) a na zaplacení smluvního úroku ve výši 20 % měsíčně z poskytnuté jistiny (čl. 6 1. smlouvy), neboť úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi účastníky je třeba posuzovat jako smlouvu spotřebitelskou s tím, že žalovaný při jejím uzavírání vystupoval v pozici slabší smluvní strany. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší smluvního úroku není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 ). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ).
10. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů v říjnu 2019, kdy byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva, činila průměrně 8,35 % ročně. V řešeném případě přitom jen samotný sjednaný úrok činil 20 % měsíčně, což odpovídá roční úrokové sazbě ve výši 240 %. Navíc byl nad rámec úroku sjednán ještě poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z poskytnuté jistiny. Žalobkyně sice argumentovala tím, že tento poplatek měl pokrýt výhradně její náklady související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků, soud však toto tvrzení odmítá akceptovat, a to z níže popsaných důvodů.
11. Je nepochybné, že žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru žalované nějaké náklady vzniknout musely, a to ať už se jednalo o náklady administrativní, související se samotným vyřízením žádosti žalované o poskytnutí úvěru či s přípravou smluvní dokumentace, nebo o náklady spojené se zajištěním peněžních prostředků a jejich výplatou žalované. Poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů je však předmětem podnikání žalobkyně. Z toho plyne, že žalobkyně musí disponovat potřebným administrativním i materiálním zázemím k tomu, aby byla schopna vyřizovat jednotlivé obchodní případy, jichž řeší ročně dozajista stovky či spíše tisíce, s co možná nejnižšími provozními náklady. Rozhodně není možné akceptovat tvrzení, že výše nákladů vynaložených žalobkyní v souvislosti s vyřízením žádosti žalované o poskytnutí úvěru odpovídala 20 % z poskytnuté jistiny úvěru, tj. sjednanému poplatku za čerpání úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že poplatek za čerpání úvěru v uvedené výši je standardní součástí formulářových smluv o revolvingovém úvěru žalobkyně. Pokud by tento poplatek skutečně odpovídal reálně vynaloženým nákladům žalobkyně, pak by dozajista nemohl být navázán výlučně na výši poskytnuté jistiny úvěru. Z těchto důvodů má soud za to, že sjednaný poplatek za čerpání úvěru ve své podstatě plní přinejmenším zčásti funkci úplaty za poskytnutí úvěru, tedy v podstatě se jedná jen o další část smluvního úroku z úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Proto jej nelze posuzovat izolovaně od smluvního úroku z úvěru jakožto další platby, k níž se žalovaný ve smlouvě v souvislosti s poskytnutím úvěru zavázal.
12. Soud nepominul, že v daném případě získal žalovaný peněžní prostředky bez nutnosti zajištění či jejich účelové vázanosti. To pro něj nepochybně znamenalo mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o úvěr žádal u některé banky, kde by musel absolvovat proces ověřování jeho schopnosti úvěr splatit, který by mohl vést i k tomu, že by mu banka úvěr vůbec nemusela poskytnout. S tím souvisí i zvýšená rizikovost celého obchodu pro žalobkyni jakožto poskytovatele úvěru. Právě z těchto důvodů by byl soud ochoten akceptovat, aby byl ve smlouvě ujednán vyšší úrok (resp. úplata), než jaký by odpovídal shora uvedené úrokové sazbě obvyklé v době poskytnutí úvěru. Jestliže si však žalobkyně nárokovala vedle poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z jistiny ještě smluvní úrok, jehož výše odpovídala roční úrokové sazbě 240 %, takový postup již nelze odůvodnit ani shora popsanými hledisky a je nepochybné, že takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, neboť mnohonásobně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy. Soud je ochoten akceptovat žalobkyní sjednaný poplatek ve výši 1 780 Kč, tj. ve výši 20 % ročně, tedy sjednaný poplatek za čerpání. Z takovéto úplaty by žalobkyně měla být schopna nejen pokrýt většinu nákladů související s uzavřenou smlouvou, ale též vygenerovat určitý obchodní zisk z celé transakce. Soud připouští i určitou možnost sjednání přiměřeného úroku, který by však musel být stanoven s přihlédnutím k výši poskytnutého úvěru, sjednanému poplatku za poskytnutí úvěru a dalším okolnostem případu. Ujednání o smluvním úroku ve výši 20 % měsíčně tyto parametry ani vzdáleně nesplňuje, proto soudu nezbylo, než uzavřít, že ujednání o úrocích je neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 věty prvé o. z., a to pro jeho zjevný rozpor s dobrými mravy, přičemž k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu žalovaného (viz § 588 o. z.).
13. S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že žalovanému vznikla v souvislosti s uzavřenou smlouvou o revolvingovém úvěru povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 8 900 Kč a zaplatit poplatek ve výši 20 % z této jistiny, tj. ve výši 1 780 Kč. Žalovaný byl rovněž povinen zaplatit smluvní pokutu v celkové výši 363 Kč, a to s ohledem na ustanovení čl. 6 3. smlouvy, neboť evidentně nesplácel sjednané splátky úvěru řádně a včas. Celková částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit, činí 11 043 Kč (8 900 Kč + 1 780 Kč + 363 Kč). Žalovaný na tuto částku již uhradil 5 901 Kč, soud tak výrokem I. zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 5 142 Kč a výrokem II. žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dalších 11 557 Kč a úroku z prodlení nad rozsah úroků přiznaných ve výroku I. tohoto rozsudku.
14. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení, je ve smyslu § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení 10% (výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ) z dlužné jistiny 5 142 Kč za období od 1. 6. 2020 do zaplacení.
15. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, ale ve věci rozhodl v řízení, činila poplatková povinnost částku 1 000 Kč dle položky číslo 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků zákona číslo 549/1991 Sb. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku částku 800 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalobkyně povinna uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit na účet soudu.
16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala přiznání částky 16 699 Kč, žalobě bylo vyhověno co do částky 5 142 Kč a pro částku 11 557 Kč byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí 31 % ku 69 %. Rozdíl úspěchu a neúspěchu činí 38 % ve prospěch žalovaného. Žalovaný by tak měl nárok na zaplacení 38 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však žádné náklady řízení neúčtoval a z obsahu spisu není zřejmé, že by mu nějaké náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud proto výrokem IV. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
17. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí či exekuce.