Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 140/2020-91
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr Monikou Ptáček Číhalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného
zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
2. celé jméno žalované, narozená dne datum,
bytem adresa žalované,
zastoupená role v řízení příjmení částí obec a číslo,
sídlem adresa
o žalobě na určení vlastnického práva k nemovité věci
takto:
I. Žaloba o určení, že nemovitá věc, a to bytová jednotka číslo umístěná v anonymizováno nadzemním podlaží domu adresa, umístěném na pozemku parc. číslo parc. číslo parc. číslo kdy součástí vlastnictví ke shora uvedenému bytu je spoluvlastnický podíl na společných částech domu o velikosti id. číslo a spoluvlastnický podíl na pozemcích o velikosti id. číslo, vše zapsáno na list vlastnictví vedeném u stát. instituce, stát. instituce, pro katastrální území Krč, část územní celek, územní celek, okres územní celek, je ve vlastnictví celé jméno žalované, narozené datum, bytem adresa žalované, část obce, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 342 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně 1. žalovaného, titul. jméno příjmení, advokátky.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o určení, že nemovitá věc, a to bytová jednotka [číslo] umístěná v [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa], umístěném na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] kdy součástí vlastnictví ke shora uvedenému bytu je spoluvlastnický podíl na společných částech domu o velikosti id. [číslo] a spoluvlastnický podíl na pozemcích o velikosti id. [číslo], vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], pro katastrální území Krč, část [územní celek], [územní celek], okres [územní celek], je ve vlastnictví [celé jméno žalované], narozené [datum], bytem [adresa žalované], [část obce], se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 342 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně 1. žalovaného, [titul]. [jméno] [příjmení], advokátky. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 17. 6. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že vlastnické právo k nemovité věci, a to bytové jednotce číslo umístěné v anonymizováno nadzemním podlaží domu adresa, umístěném na pozemku parc. číslo parc. číslo parc. číslo kdy součástí vlastnictví ke shora uvedenému bytu je spoluvlastnický podíl na společných částech domu o velikosti id. číslo a spoluvlastnický podíl na pozemcích o velikosti id. číslo, vše zapsáno na list vlastnictví vedeném u stát. instituce, stát. instituce, pro katastrální uzemí, část územní celek, územní celek, okres územní celek (dále jen předmětná nemovitost), náleží celé jméno žalované, narozené datum, bytem adresa žalované. Žalobu odůvodnila tím, že matka žalobkyně, paní celé jméno žalované, narozená dne datum, byla vlastníkem předmětné nemovitosti, přičemž dne datum uzavřela s 1. žalovaným darovací smlouvu, jejímž předmětem byl bezúplatný převod předmětné nemovitosti na 1. žalovaného. Paní celé jméno žalované byla diagnostikována anonymizována dvě slova, a to již v roce rok, a proto nebyla dle žalobkyně v době uzavření darovací smlouvy způsobilá tuto platně uzavřít. První žalovaný si byl této skutečnosti vědom, neboť se návrhem ze dne datum domáhal omezení svéprávnosti paní celé jméno žalované, přičemž řízení je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 26 Nc P 71/2020 . Skutečnost, že paní celé jméno žalované nebyla schopna posoudit následky darovací smlouvy, vyplývá i ze znaleckého posudku vypracovaného pro účely tohoto řízení. Darovací smlouva je tak jednáním neplatným. Výše uvedené skutečnosti žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 14. 2. 2020. K otázce naléhavého právního zájmu žalobkyně odkázala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, dle které má určovací žaloba smysl a je pro jednatel v případě, že její pomocí lze odstranit stav ohrožení práva či eliminovat právní nejistotu a současně odpovídající ochrany nelze dosáhnout jinak, a je tedy preventivního charakteru. Konkrétně odkázala na nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 278/02 , dle kterého„ (Ž) alobce má právní zájem na žádaném určení, jestliže by bez tohoto určení bylo ohroženo jeho právo nebo právní vztah, na němž je zúčastněn, nebo jestliže by se jeho postavení bez tohoto určení stalo nejistým. Ke vzniku žalobcova právního zájmu na určení stačí takové chování žalovaného, které nasvědčuje jeho úmyslu porušit právo žalobce nebo způsobit mu újmu na jeho právním postavení“. Naléhavý právní zájem na určení, že paní celé jméno žalované je vlastníkem předmětné nemovitosti, žalobkyně spatřuje v tom, že je osobou blízkou paní celé jméno žalované, přičemž 1. žalovaný chtěl získat uzavřením smlouvy majetkový prospěch a vyloučit tím žalobkyni z případného dědického řízení po paní celé jméno žalované, když předmětem dědického řízení by byla, bez uzavření darovací smlouvy ze dne datum, předmětná nemovitost. Postavení žalobkyně je tak v budoucnu bez příslušného určení zcela nejisté, když její postavení může být narušeno v budoucnu, a to při projednání dědictví po matce žalobkyně jako zůstavitelce.
2. První žalovaný uplatněný nárok neuznal. Uvedl, že je pravdou, že mu paní celé jméno žalované, jeho babička, darovala v první polovině roku rok předmětnou nemovitost. V té době si byla vědoma svého onemocnění, avšak toto bylo v počátečním stádiu a paní celé jméno žalované si byla vědoma důsledků svého jednání. Předmětnou nemovitost převedla na žalovaného z preventivních důvodů, a to s ohledem na skutečnost, že měla s 1. žalovaným, na rozdíl od žalobkyně, dobré vztahy. V minulosti došlo k jednání žalobkyně, která v době probíhajícího řízení o omezení svéprávnosti matky paní celé jméno žalované (pozn. soudu, babička žalobkyně) nechala tuto podepsat plnou moc a převedla na sebe nemovitost v obec a vybrala její vkladní knížky. Toto bylo řešeno Policií ČR. V roce rok se začal zdravotní stav paní celé jméno žalované zhoršovat. Prvnímu žalovanému si stěžovala, že jí chybí peníze. Následně bylo zjištěno, že tyto na sebe převedla žalobkyně. I tímto jednáním se nyní zabývá policie ČR. Žalovaný má za to, že je dána pochybnost o dědické způsobilosti žalobkyně. V případě dědické nezpůsobilosti tak má žalobce rovněž pochybnost o aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby. Závěrem uvedl, že znalecký posudek vypracovaný pro účely řízení o omezení svéprávnosti rozhodně neříká, že by paní celé jméno žalované nebyla schopna v době uzavření darovací smlouvy posoudit důsledky svého jednání. S ohledem na shora uvedené navrhnul žalovaná žalobu zamítnout.
3. Podáním ze dne 6. 10. 2020 navrhla žalobkyně přistoupení paní celé jméno žalované do řízení na straně žalované. Návrh odůvodnila tím, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 8. 2020, č.j. 14 Nc 3019/2020 -75 bylo rozhodnuto o omezení svéprávnosti paní celé jméno žalované a současně jí byl ustanoven role v řízení, a to ulice část obec a číslo. Žalobkyně vyzvala dopisem ze dne 30. 9. 2020 role v řízení, nechť sdělí, zda se připojí k podané žalobě na straně žalobkyně. Jelikož se role v řízení paní celé jméno žalované, nezbylo žalobkyni než navrhnout přistoupení paní celé jméno žalované do řízení na straně žalované, neboť se v řízení domáhá určení vlastnického práva v její prospěch, tedy v řízení má být o jejích právech jednáno a přímo se jí dotýká, a pasivně legitimován je tedy nejen 1. žalovaný, ale i paní celé jméno žalované.
4. Soud návrhu vyhověl a usnesením ze dne 9. 10. 2020, č.j. 32 C 140/2020 -52 připustil vstup paní celé jméno žalované do řízení jako 2. žalované. Toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 10. 2020.
5. Druhá žalovaná se k žalobě vyjádřila prostřednictvím svého role v řízení podáním ze dne 23. 11. 2020 tak, že darovací smlouva byla uzavřena dne datum, tedy v době kdy nebyla 2. žalovaná omezena ve svéprávnosti. Bližší informace s ohledem na krátkou dobu od svého jmenování nemá. V zájmu 2. žalované trvá na projednání věci.
6. Při jednání před soudem setrvali účastníci na svých stanoviscích. První žalovaný doplnil tvrzení v tom směru, že tvrzení žalobkyně ohledně neschopnosti 2. žalované posoudit následky právního jednání v roce rok jsou naprosto v rozporu s tvrzením žalobkyně učiněným v řízení o omezení svéprávnosti 2. žalované, když sama uvedla, že na jaře roku rok jí 2. žalovaná přenechala částku ve výši 117 000 Kč a současně podepsala plnou moc, na základě které si nechala zasílat důchod 2. žalované na svůj účet, a tyto úkony považuje za platné, oproti jednáním učiněným 2. žalovanou v roce rok, kdy byl její zdravotní stav mnohem lepší. O tom svědčí i skutečnost, že 2. žalovaná na jaře rok prodala byt v obec, a při převodu předmětného bytu na 1. žalovaného v roce rok nechala zřídit služebnost doživotního užívání ve svůj prospěch, což ji chránilo. Dále uvedl, že 2. žalovaná pořídila v roce rok závěť formou notářského zápisu, kde 1. žalovaného označila za jediného dědice a současně v této uvedla i předmětnou nemovitost a žalobkyni vydědila, přičemž v této listin ě uvedla, že o ni žalobkyně řádně nepečuje, což podložil dalšími tvrzeními.
7. Žalobkyně se vyjádřila k tvrzením ohledně přijatých částek a dále uvedla, že pokud byla sepsána v roce rok závěť, pak se od té doby situace změnila. Žalobkyně je přesvědčena, že k převodu předmětné nemovitosti došlo pod nátlakem 1. žalovaného, kdy s ohledem na tvrzenou závěť nebyl důvod, aby mu 2. žalovaná nemovitost darovala. Žalobkyni je známo, že již v roce rok byla 2. žalované diagnostikována anonymizována dvě slova, o čemž věděl i 1. žalovaný. Zdravotní stav 2. žalované v roce rok je připravena prokázat i svědecky.
8. Soud, veden názorem uvedeným v usneseních Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6002/2017 a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2973/2014 , vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení a označila důkazy k tomu, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem.
9. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení dovozuje ze skutečností uvedených již v žalobním návrhu a dále doplnila, že má za to, že není pravdou, že by žalobkyně nebyla potenciálním dědicem po 2. žalované, když v dědickém řízení může namítat pravost a platnost závěti a domáhat se neplatnosti vydědění. Současně má žalobkyně informace o tom, že existuje i jiná závěť, která nahrazuje závěť předchozí. Dále svůj právní zájem dovozuje z toho, že role v řízení 2. žalované nepodal k ochraně zájmů 2. žalované žalobu a nedomáhá se určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti, proto žalobkyni nezbylo nic jiného, než se domáhat určení ve prospěch 2. žalované.
10. Mezi stranami nebylo sporu, že žalobkyně je dcerou 2. žalované a 1. žalovaný je synem žalobkyně a vnukem 2. žalované.
11. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
12. První žalovaný je vlastníkem předmětné nemovitosti, s účinky zápisu ke dni datum, když vlastnické právo k předmětné nemovitosti nabyl od 2. žalované na základě darovací smlouvy, přičemž ve prospěch 2. žalované byla zřízena služebnost užívacího práva, a to doživotního bezplatného užívání předmětných nemovitostí (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví, pro územní celek ze dne datum, z kopie darovací smlouvy se zřízením věcného břemene – služebnosti užívacího práva ze dne datum).
13. Druhá žalovaná byla omezena ve svéprávnosti rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 8. 2020, č.j. 14 Nc 3019/2020 -75, v právní moci dne 2. 10. 2020, tak, že není způsobilá činit žádné právní jednání s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, a to na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku, a role v řízení jí byla jmenována ulice část obec a číslo (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 8. 2020, č.j. 14 Nc 3019/2020 -75).
14. Žalobkyně vyzvala 1. žalovaného dopisem ze dne 14. 2. 2019, aby dal věci do pořádku, když má za to, že ji svým jednáním připravil o dědictví (zjištěno z dopisu žalobkyně adresovaného žalovanému ze dne 14. 2. 2019, vč. kopie podacího lístku).
15. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti právně významné pro rozhodnutí ve věci. Další dokazování prováděno nebylo, neboť skutkový stav je s ohledem na níže uvedený právní názor soudu prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Žalobkyní označené důkazy směřující k prokázání tvrzené nezpůsobilosti 2. žalované uzavřít darovací smlouvu, jakož i důkazy 1. žalovaného navržené k prokázání opaku a rovněž k prokázání jednání žalobkyně, které by ji vylučovalo z dědické posloupnosti po 2. žalované, tedy k prokázání tvrzení po stránce věcné, soud pro nadbytečnost neprováděl. K tomu soud uvádí, že existence naléhavého právního zájmu na určení je nezbytným předpokladem pro úspěch určovací žaloby. Jestliže žalobkyně netvrdí, případně neprokáže naléhavý právní zájem, je to důvodem pro zamítnutí žaloby, přičemž při nedostatku naléhavého právního zájmu soud nezkoumá ostatní věcné aspekty žaloby.
16. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů soud učinil takový závěr o skutkovém stavu věci, že 1. žalovaný, coby vnuk 2. žalované, se stal a nadále je vlastníkem předmětné nemovitosti, a to na základě darovací smlouvy ze dne datum, s účinky zápisu ke dni datum, a to za současného zřízení práva doživotního bezplatného užívání předmětné nemovitosti 2. žalovanou. Druhá žalovaná byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 8. 2020, č.j. 14 Nc 3019/2020 -75 omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá činit žádné právní jednání s výjimkou samostatného právního jednání v běžných záležitostech každodenního života, s účinností ode dne 2. 10. 2020. Žalobkyně v únoru rok vyzvala 1. žalovaného, aby dal věci do pořádku s tím, že se nepřipustí, aby ji připravil o dědictví.
17. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř. ) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
18. Soud se tak nejprve zabýval povahou určovacích žalob.
19. Žalobkyní odkazované usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 3. 2003, sp. zn. IV. ÚS 278/02 je na daný případ nepřiléhavé, když v tomto byla řešena otázka, zda je dán naléhavý právní zájem na určení platnosti smlouvy. V nyní projednávané věci se však žalobkyně nedomáhá určení neplatnosti darovací smlouvy, ale určení, že 2. žalovaná je vlastníkem předmětných nemovitostí, tedy určení, zda tu právní vztah je či není.
20. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), jsou po procesní stránce skutečnosti, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na určení je naléhavý právní zájem. Určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k příslušné nápravě nelze dospět jinak, nebo když účinněji než jiné procesní prostředky, vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu a právě jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, představující určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani splněna podmínka naléhavého právního zájmu, přičemž platí, že takový závěr je podmíněn též tím, z jakých právních poměrů žalobce vychází, jakého konkrétního určení se domáhá a vůči komu žaloba o určení směřuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1333/2002 ). Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6002/2017 ).
21. V daném případě žalobkyně tvrdila, že naléhavý právní zájem na určení, že 2. žalovaná je vlastníkem předmětných nemovitostí, je dán tím, že postavení žalobkyně může být narušeno v budoucnu, a to při projednávání dědictví po 2. žalované jako zůstavitelce, kdy bez příslušného určení je její postavení zcela nejisté, neboť bez požadovaného určení by předmětná nemovitost nebyla součástí pozůstalosti po 2. žalované. Současně není vyloučeno, že bude dědicem po 2. žalované. Dále uvedla, že role v řízení 2. žalované nepodal k ochraně zájmů 2. žalované žalobu a nedomáhá se určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti, proto žalobkyni nezbylo nic jiného, než se domáhat tohoto určení ve prospěch 2. žalované.
22. Soud předně uvádí, s odkazem např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1333/2002 , že žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k nemovitosti, pokud výrok rozsudku, jehož vydání se domáhá, nebude zavazovat osoby, které jsou jako vlastníci zapsáni v katastru nemovitostí, tedy pokud tyto osoby nejsou účastníky řízení. V tomto rozhodnutí byla řešena otázka, že účastníky řízení o určení vlastnictví k nemovité věci musí být jak osoba, která je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník nemovitosti, tak osoba, jejíž vlastnictví má být rozhodnutím soudu určeno. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně navrhla, aby soud připustil vstup 2. žalované do řízení a soud jejímu návrhu vyhověl, jak je uvedeno výše, mohlo by být rozhodnutí soudu v této věci podkladem pro zápis do katastru nemovitostí, když účastníky řízení jsou jak vlastník předmětné nemovitosti zapsaný v katastru nemovitostí, tak osoba, o jejímž vlastnictví k předmětné nemovitosti má být rozhodnuto.
23. Soud se tak dále zabýval otázkou věcné (aktivní) legitimace žalobkyně k navrhovanému určení, že 2. žalovaná je vlastníkem předmětných nemovitostí.
24. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6002/2017 , a dále shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2973/2014 , ve kterých bylo rozhodováno ve skutkově obdobných věcech, dospěl soud k závěru, že žalobkyně není ve sporu věcně (aktivně) legitimována a rovněž tím není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť z pouhého postavení žalobkyně jako dcery dárkyně, 2. žalované, aktivní legitimace k podání určovací žaloby nevyplývá, a to ani z eventuálního budoucího postavení žalobkyně jako případné dědičky v dědickém řízení po 2. žalované. Na straně žalobkyně se nejedná o žádné nejisté postavení ani existenci práva, které by bylo ohroženo. Jak Nejvyšší soud opakovaně uvedl, z okolnosti potenciálního právního nástupnictví, které dosud nenastalo, a není ani jisto, zda v budoucnu nastane, když žalobkyně nemá žádnou jistotu, že nezemře dříve než 2. žalovaná, nelze naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení dovozovat, neboť právní postavení žalobkyně by se požadovaným určením za dané situace nijak nezměnilo. Soud neměl důvod se od výše uvedených závěrů Nejvyššího soudu odchýlit ani v posuzovaném případě. Za nezměněné skutkové situace, tedy že 2. žalovaná dosud žije, nemohly mít další tvrzené skutečnosti, tedy ani otázka platnosti vydědění žalobkyně, zvrátit závěr soudu, že žalovaná nemůže mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Soud tak uzavřel, že žalobkyně se domáhá svého domnělého práva, které dosud neexistuje a které žalobkyni ani v budoucnu nemusí vzniknout.
25. Věcnou legitimaci k podání žaloby, tedy i naléhavý právní zájem, nemůže mít žalobkyně ani s odkazem na tvrzenou skutečnost, že s ohledem na to, že role v řízení 2. žalované se nedomáhá žalobou určení vlastnického práva 2. žalované k předmětné nemovitosti, nezbylo žalobkyni nic jiného, než aby se domáhala tohoto určení ve prospěch 2. žalované sama. Předně soud uvádí, že tomuto tvrzení žalobkyně neuvěřil, když z kontextu dalších tvrzení a provedených důkazů, zejména předžalobní výzvy ze dne 19. 2. 2019 vyplývá, že důvodem podání žaloby nebyla ochrana zájmů 2. žalované, která je nadto chráněna smluvně upraveným věcným břemenem doživotního bezplatného užívání předmětného bytu, ale zajištění, aby byl byt projednán jako součást dědictví v případném dědickém řízení po 2. žalované. I kdyby však bylo toto tvrzení pravdivé, žalobkyni nezakládá naléhavý právní zájem a aktivní věcnou legitimaci ani rodinný vztah k 2. žalované. Případné ochrany 2. žalované lze dosáhnout jiným, právem předvídaným způsobem, a to kdyby za ni podal žalobu její hmotněprávní opatrovník, nikoliv žalobkyně, jejíž právo nebo postavení, jak již bylo uvedeno výše, by nemohlo být bez soudem vysloveného určení ohroženo nebo se stát nejistým (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1169/2020 ). Ani skutečnost, že by se hmotněprávní opatrovník 2. žalované domáhal požadovaného určení, by nezměnila ničeho na tom, že žalobkyni by aktivní legitimace k podání žaloby i nadále nesvědčila.
26. Z výše uvedených důvodů soud zamítl návrh žalobkyně na určení, že 2. žalovaná je vlastníkem předmětných nemovitostí, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž by se zabýval meritorně otázkou platnosti darovací smlouvy, když neshledal, že by žalobkyně měla na tomto určení naléhavý právní zájem a současně dospěl k závěru, že žalobkyně není ve sporu ani věcně legitimována k podání žaloby.
27. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovaným soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náhradu nákladů řízení tvoří odměna právní zástupkyně 1. žalovaného, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 , § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) AT ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) AT (a to s odkazem např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015 , nebo na nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 269/16 ), kdy sazba mimosmluvní odměny tak činí částku 3 100 Kč za jeden úkon. Soud přiznal zástupkyni 1. žalovaného odměnu za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení včetně porady s klientem, vyjádření a účast na jednání dne 12. 1. 2021). Dále pak soud přiznal paušální náhradu výdajů za 3 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a dále náleží zástupkyni 1. žalovaného náhrada za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši 2 142 Kč Celkem bylo žalobkyni uloženo zaplatit 1. žalovanému částku 12 342 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokátky 1. žalovaného v třídenní lhůtě k plnění, když soud neshledal důvody pro její prodloužení, s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. ).
28. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou, které by s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela náhrada nákladů řízení, ta je však výslovně nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, můžou se žalovaní domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.