Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 12/2021-25
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní titul Lenkou Pokornou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky částka, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. od
datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky [částka], zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s žalobcem uzavřel dne datum smlouvu o úvěru ve výši částka (skládající se z půjčené částky částka a kapitalizovaného úroku částka), podle které měl splácet týdně částka, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazeno na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie, kterou žalobce předkládá jako důkaz, ovšem žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši částka, vydělil týdenní splátkou částka a vypočetl tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni datum a datum prodlení ke dni datum. Žalobce ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze za od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy počátek datum.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Ke stavu věci soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru dne datum pod číslo. V této smlouvě si strany dohodly poskytnutí úvěru ve výši
částka v hotovosti při podpisu smlouvy, s úrokem částka, poplatkem za zpracování a doručení úvěru částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek částka. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 66 % ročně a celková výše spotřebitelského úvěru na částku
částka. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky uhradit v 60 týdenních splátkách. Součástí Smlouvy o spotřebitelském úvěru byly též smluvní podmínky, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karta klienta. Soudu dále byla předložena upomínka s výzvou k úhradě dlužného plnění ze dne datum s dokladem o odeslání.
4. Soud je po zhodnocení uvedených skutkových zjištění přesvědčen, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl uzavřením shora uvedené smlouvy závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. (a ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Soud dospěl k závěru, že částka částka a částka představující ve smlouvě označený„ poplatek“ ve skutečnosti označuje úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté prostředky v podobě jistiny ve výši částka. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že ve smlouvě je označen úrok ve výši částka. jméno žalobkyně v žalobě tyto částky (poplatky) nazvala kapitalizovaným úrokem. Podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobkyní poskytované služby. Soud tak při absenci dalších tvrzení žalobkyně nemohl žádným způsobem dovodit, co představuje tzv. poplatek za zpracování, za hotovostní inkaso, za co ho žalobkyně účtuje a z jakého důvodu. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatku je ryze formální, a že celá částka poplatku nemůže představovat nic jiného než právě úrok, tedy úplatu za poskytnutí peněz, která tak byla sjednána nemravně. Zmíněná nemravnost je očividná z výše sjednaných úroků, které představují 66 % p.a. z dlužné jistiny, a to na období jen nepatrně převyšující rok a půl, protože bylo sjednáno splnění v 60 týdenních splátek. Pro zjednodušení odůvodnění tohoto závěru odkazuje soud na závěry Nejvyššího soudu obsažené např. v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle nichž je třeba srovnávat výši sjednaných úroků s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, přičemž za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy (ty ovšem žalobkyně netvrdila a ani ze spisu nevyplývají). Z údajů dostupných na internetových stránkách ČNB webová adresa) se přitom podává, že průměrná roční úroková sazba korunových spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v období května 2017 činila 10,22 % Úrok sjednaný ve smlouvě tedy skoro šestinásobně vyšší. Takové ujednání se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu § 588 o. z. a soud je k jeho neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu.
6. Ujednání smlouvy je přitom nutno posuzovat v jejich vzájemných souvislostech a se zřetelem na skutečný (nikoliv jen formálně deklarovaný) obsah práv a povinností účastníků, které jsou jimi založena. Předchůdce žalobkyně by bez jakýchkoli pochybností zmíněný úvěr bez takového ujednání jako právnická osoba podnikající v oboru poskytování spotřebitelských úvěru neposkytl. Jednalo se o adhezní smlouvu, která nepřipouštěla jakoukoli negociaci ze strany žalované, která měla pouze možnost smlouvu za stanovených parametrů přijmout nebo odmítnout (smlouva typu„ take it or leave it“).
7. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, povinnost úvěrovaného zaplatit úrok je její podstatnou náležitostí, pokud chybí, nemůže jít o smlouvu o úvěru. Nelze dovodit, že by vůli stran odpovídalo, aby žalobkyně, pro kterou je poskytování úvěrů předmětem jejího podnikání, žalovanému poskytla úvěr bez nároku na odměnu. Ujednání o nemravně vysokém úroku je neplatné zcela, nejen v části, v jaké takto sjednaný úrok převyšuje přiměřenou mez (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1008/2009). Naproti tomu, jestliže důvody neplatnosti dopadají pouze na ujednání o výši úroku a zbývající obsah smlouvy lze mít za mravný, je namístě postupovat podle ustanovení § 577 o. z. a žalovaného zavázat k úhradě úroku ve výši určené podle ustanovení § 1802 o. z., tj. ve výši úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Tento postup odpovídá i požadavku upřednostnit takový výklad smlouvy, který v maximální možné míře respektuje vůli jejích účastníků. Je zjevné, že účastníci měli v úmyslu dohodnout se na úplatném poskytnutí úvěru. Pokud neplatnou sjednali pouze výši úroku jakožto odměny žalobkyně, jde o nezákonné určení množstevního rozsahu ve smyslu ust. § 577 o.z., které soudu umožňuje takové ujednání nahradit tak, aby to odpovídalo spravedlivému uspořádání práv a povinností smluvních stran. Za úrok, který vhledem k zjištěným okolnostem odpovídá uvedenému zákonnému požadavku, považuje soud úrok na úrovni trojnásobku úroku požadovaného u srovnatelných úroků bankami, tj. úrok ve výši 30,66 % ročně. Přihlédl zejména k tomu, že žalobkyně není bankou, a žadatelé o úvěr, kteří se na ni obracejí, jsou zpravidla klienty, u kterých je riziko, že úvěr nebude řádně splácen, vyšší. Úvěr také není žádným způsobem zajištěn.
8. Žalobkyně poskytla žalované jako úvěr částku částka. Úroku s roční sazbou ve výši 30,66% odpovídá za dobu 60 týdnů, na kterou byl úvěr poskytnut, úrok ve výši částka. Na jeho zaplacení má žalobkyně právo vedle jistiny ve výši částka. Celkem tedy žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky částka, ze které dle tvrzení žalobkyně bylo uhrazeno částka, ke dni rozhodnutí soudu tedy zbývá žalované uhradit částka. Žalobkyně má podle ust. 1970 o.z. právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši určené podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to jak z jistiny, tak z dlužných úroků v přiznané výši s počátkem prodlení v návaznosti na výzvu žalobkyně.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., na základě kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Jestliže tedy žalobkyně v určité části uplatněných peněžitých nároků nebyla úspěšná, jedná se o neúspěch v části věci. Žalobkyně neměla ve věci plný úspěch a výsledný podíl odpovídá poměru jejího neúspěchu a úspěchu, jestliže ke dni vyhlášení rozsudku představoval úspěch žalobkyně ve věci částku ve výši částka a neúspěch představoval částku částka, žalobkyně tak měla ve věci úspěch přibližně v 67,8% a žalovaná přibližně ve 32,2 %. Je tedy potřeba určit poměr úspěchu obou účastníků ve věci a od úspěchu účastníka (úspěšné strany) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany), ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování práva. V daném případě vznikly žalobkyni náklady ve výši částka. Žalobkyně osvědčila, že žalované ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby byla zaslána výzva k plnění nároku, který je předmětem žaloby. Náklady žalobkyně v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení ve výši částka, odměny za zastoupení žalobkyně advokátem, hotových výdajů zástupce žalobkyně a 21% DPH. Při určení výše odměny za zastupování žalobkyně vycházel soud z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů o mimosmluvní odměně (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně ustanovení § 14b, které nabylo účinnosti dnem datum. V daném případě je soudu z jeho rozhodovací praxe známo, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně téže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech u tohoto soudu ke dni vyhlášení rozhodnutí za období jednoho roku v patnácti případech, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje50 částka, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zástupci žalobkyně tak náleží za každý úkon právní služby částka částka v rozsahu 3 úkonů a paušální částka jako náhrada výdajů za každý ve výši částka, to vše s 21% DPH. Z takto vypočítané výše náhrady nákladů řízení žalobkyni náleží 35,6% tj. částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení. Odvolání je třeba podat k Okresnímu soudu v Sokolově, K. H. příjmení 57. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí.