Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 23/2021-19
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem titul Ottou Plachý ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném (jehož příjmení je dle registru obyvatel správně celé jméno žalovaného, nikoliv chybné jméno žalovaného, jak bylo uvedeno v žalobě) domáhala zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, dne datum smlouvu o poskytnutí zápůjčky, na základě které společnost poskytla žalovanému částku 1 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit nejpozději do datum. Žalovaný však nic neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla tato pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny poskytnuté zápůjčky v částce 1 000 Kč s úrokem z prodlení.
Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.
Po provedeném dokazování soud shledal, že žaloba není důvodná. Z předložené smlouvy o poskytnutí zápůjčky vyplývá, že tuto měl uzavřít žalovaný jako vydlužitel s jméno příjmení jako zapůjčitelem a právnická osoba jako administrátorem. Dle této smlouvy měl zápůjčku poskytnout žalovanému zapůjčitel, tj. jméno příjmení, které měl také žalovaný poskytnutou zápůjčku splatit spolu s poplatkem za její poskytnutí. právnická osoba jako administrátor měla poskytnutí zápůjčky zprostředkovávat, když jejím prostřednictvím měla být poskytnuta zápůjčka žalovanému (zapůjčitel měl předmětnou částku složit na účet administrátora a ten ji měl dále poukázat na bankovní účet vydlužitele) a měl dále zajišťovat příjem veškerých plateb od vydlužitele na účet zapůjčitele (žalovaný měl hradit na účet administrátora, který měl do 7 dnů přijaté platby převést na účet zapůjčitele). Ze smlouvy je zcela zřejmé, že na jejím základě měla vzniknout pohledávka zapůjčiteli (zejména bod 5.2 smlouvy). Smlouva obsahovala i zmocnění zapůjčitele, aby administrátor jménem zapůjčitele vymáhal případné dlužné částky (bod 5.3 smlouvy).
Z toho tedy vyplývá, že smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla uzavřena mezi žalovaným jako vydlužitelem a jméno příjmení jako zapůjčitelem. Na základě této smlouvy zapůjčitel poskytl žalovanému jako vydlužiteli peněžní prostředky a žalovaný byl povinen je vrátit zapůjčiteli, tj. jméno právnická osoba vystupovala jen jako zprostředkovatel, vlastní peněžní prostředky žalovanému neposkytla, pouze zprostředkovala jejich předání od zapůjčitele vydlužiteli. Jí samotné dle smlouvy žádný nárok na vrácení peněžních prostředků nevznikl. Věřitelem v tomto případě byla stále jméno právnická osoba tedy nebyla věřitelem ze smlouvy, z ničeho nevyplývá a nebylo ani tvrzeno, že by se jím stala následně. Proto nebyla oprávněna pohledávku postoupit dle § 1879 občanského zákoníku, když to může učinit pouze věřitel. Na tom nic nemění ani skutečnost, že byla zmocněna k vymáhání pohledávky, když takové zmocnění ji zjevně neopravňuje postoupit pohledávku, navíc dle předložené smlouvy o postoupení pohledávek měla být postoupena pohledávka této společnosti, nikoliv jméno příjmení.
Pro úplnost lze uvést, že dle předložené smlouvy o poskytnutí zápůjčky mohly i právnická osoba vzniknout pohledávky vůči žalovanému, jednalo se o pohledávky spojené s upomínáním a mimosoudním vymáháním pohledávky dle bodů 6.2 – 6.6 smlouvy. Tyto nároky však nebyly předmětem žaloby. Ostatně nebylo ani prokázáno, že by byly žalovanému zaslány jakékoliv upomínky nebo že by došlo k vymáhání pohledávky.
Jelikož tedy právnická osoba nebyla věřitelem z předmětné smlouvy o zápůjčce a nebyla tak oprávněna pohledávku postoupit, nestala se ani žalobkyně věřitelem předmětné pohledávky. Proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byl úspěšný žalovaný, měl by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.