Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 398/2020-18
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr Vladimírou Fikkerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 6.519,13 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.424,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 21. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 4.095,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.519,13 Kč od 2. 3. 2017 do 20. 5. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.095,04 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.424,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 21. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 4.095,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.519,13 Kč od 2. 3. 2017 do 20. 5. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.095,04 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.
2. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 6.519,13 Kč z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 28. 11. 2016 mezi právnická osoba příjmení p.l.c. a žalovaným s tím, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni posjtoupena.
3. Protože účastníci řízení neměli námitky proti projednání věci bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.), bylo rozhodnuto ve věci rozsudkem bez nařízení ústního jednání.
4. Soud provedl důkaz Smlouvou o revolvingovém úvěru ze dne 1. 6. 2016, Obchodními podmínkami právnická osoba bank P.L.C. ke spotřebitelskému úvěru, jméno application pro vyčerpané částky, potvrzením o provedení plateb vyčerpaného rámce úvěru, měsíčními výpisy, smlouvami o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2019 a předžalobní výzvou ze dne 6. 5. 2020 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
Společnost příjmení příjmení p.l.c., reg. číslo: C číslo, sídlem adresa, Gzira, GZR číslo, Malta (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný uzavřeli dne 1. 6. 2016 prostřednictvím prostředků komunikace Smlouvu o revolvingovém úvěru do výše úvěrového limitu 35.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit včetně úroku ve výši 8,50 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky ve splátkách odpovídajících 12,5 % nesplacené úvěru spolu s úrokem. RPSN činila 233 % Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky právní předchůdce žalobkyně. Žalovaný na základě smlouvy vyčerpal částku 17.500 Kč, tento úvěr řádně nesplácel, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze dne 1. 7. 2016 částku 1.377,34 Kč, dne 1. 8. 2016 částku 1.400 Kč, dne 1. 9. 2016 částku 1.218,47 Kč a dne 1. 12. 2016 částku 11.080,10 Kč, celkem tedy částku 15.075,91 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl v částce 10.980,87 Kč na jistinu a částku 4.095,04 Kč na úrok z prodlení a poplatky. Dne 20. 12. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dne 15. 5. 2020 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 6. 5. 2020 k úhradě částky dluhu.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
9. Podle ust. 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
1. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému revolvingový úvěr s limitem čerpání 35.000 Kč. Žalovaný načerpala částku 17.500 Kč, avšak své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnil a úvěr nesplácel. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným platně dle ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.
10. Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
11. Srovnání podmínek zápůjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí (v ideálním případě splácení) 233 %, ujednán byl obchodní úrok 8,5% měsíčně, zpoplatnění každého čerpání úvěru sazbou 12,5 % z každé čerpané částky úvěru náklady na upomínání 250 Kč za každé prodlení s kteroukoliv částkou - viz obsah smlouvy o úvěru (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) - a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).
12. Žalovanému se však dostalo plnění ve výši 17.500 Kč v souladu s neplatnou smlouvou, na které dosud zaplatila částku 15.075,91 Kč, a je proto povinen žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami ve výši 2.424,09 Kč vrátit podle shora citovaného ust. § 2993 věta první občanského zákoníku včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Pokud však jde o počátek prodlení žalovaného s úhradou dluhu, pak se soud domnívá, že dluh žalovaného se stal splatným na základě předžalobní výzvy, neboť není možné uvažovat o splatnosti sjednané původní smlouvou o úvěru, jež byla soudem zhodnocena jako neplatná. Předžalobní výzva byla žalovanému doručena dle domněnky doby dojití podle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání (odeslána 15. 5. 2020), tedy jí došla dne 20. 5. 2020, dne následujícího mohl žalovaný splnit (viz § 1958 odst. 2 občanského zákoníku) a pokud tak neučinil, dostal se ode dne 21. 5. 2020 do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 2.424,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 21. 5. 2020 do zaplacení (ohledně výše úroku z prodlení byl soud vázán žalobním návrhem), ve zbytku (částka 4.095,04 Kč odpovídá rozdílu mezi žalovanou částkou 6.519,13 Kč a částkou přiznanou 2.424,09 Kč) soud žalobu jako nedůvodně podanou zamítnul.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly).
14. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 600 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou číslo) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 400 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.