Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 104/2020-52
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 9.360 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4.980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.980 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 300 Kč měsíčně.
První splátku je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další splátku pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, ke každému 20. dni v kalendářním měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 4.380 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.000 Kč od 11. 9. 2018 do 28. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.020 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4.980 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.980 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 300 Kč měsíčně. První splátku je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další splátku pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, ke každému 20. dni v kalendářním měsíci až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 4.380 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.000 Kč od 11. 9. 2018 do 28. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.020 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9.360 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru reg. číslo ze dne datum, na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, IČO, úvěr ve výši 6.000 Kč.
2. Žalovaná předně namítala, že si není vědoma, že by měla úvěr právě od žalobkyně. Ke svým poměrům uváděla, že žije s dvěma dětmi v Azylovém domě pro ženy ulice anonymizováno v obec, kde za pobyt hradí 5.700 Kč nebo 5.890 Kč, tj. 190 Kč za den. Jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek na druhé dítě ve výši 7.000 Kč měsíčně a přídavek 500 Kč na každé z dětí. V případě, že by jí bylo uloženo dluh zaplatit, žádala o splátkový kalendář, je schopna hradit 300 Kč měsíčně. U jednání soudu žalovaná doplnila, že informaci o možnosti získat úvěr získala na internetu, kontaktovala paní, která přijela hned druhý den k ní domů. Bydlela tehdy s maminkou a starším synem datum narození v bytovém domě, v bytě o velikosti 2+1. Jejím jediným příjmem tehdy byl rodičovský příspěvek 4.300 Kč. Maminka byla v té době v evidenci Úřadu práce a pobírala sociální dávky, tak je to do teď. Na bydlení jí přispívala částkou do 1.000 Kč. Měla půjčky, z toho dvě u anonymizováno. Na staršího syna výživné nedostává, syn nemá otce uvedeného v rodném listě. Mladší syn se narodil datum, výživné pro něj bylo určeno soudem ve výši 1.500 Kč měsíčně. Ke dni rozhodování soudu už tři měsíce výživné od otce dítěte neobdržela.
3. K dotazu soudu žalovaná doplnila, že údaje v žádosti o poskytnutí úvěru vypisovala paní, která úvěr přijela vyřídit, ta také vymyslela, že do listin y uvede, že má žalovaná příjem z brigády, aby to na půjčku vyšlo. Takovou brigádu ale žalovaná neměla. Nebyla si vědoma toho, že by se jí ptala na dluhy.
4. Soud nařídil ve věci jednání na den 19. 1. 2021. Žalobkyně omluvila svou neúčast u tohoto jednání.
5. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť ke dni datum byla část závodu původního věřitele, právnická osoba, převedena ve prospěch právnická osoba, IČO. Následně smlouvu o postoupení pohledávky ze dne datum právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.
6. Proti tomuto rozsudku není ze zákona odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu ), proto obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu .
7. Okresní soud v Bruntále učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem v sazbě 25,85 % ročně, poplatkem za sjednání úvěru v částce 240 Kč, poplatkem za správu úvěru 1.320 Kč a inkasním poplatkem v částce 1.140 Kč. Celkově se žalovaná zavázala vrátit 10.380 Kč, tedy jistinu 6.000 Kč a náklady úvěru 4.380 Kč, a to ve 13 splátkách po 780 Kč. Poslední splátka byla splatná ke dni 10. 9. 2018. Částka kapitalizovaného smluvního úroku tak činí 1.680 Kč (tato částka není výslovně ve smlouvě uvedena, lze ji zjistit až výpočtem). Žalovaná v den uzavření smlouvy, datum, uhradila v hotovosti poplatek za sjednání úvěru 240 Kč a jednu splátku 780 Kč. Další splátky neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 26. 2. 2020, kterou byla vyzvána k okamžité úhradě.
8. Žalobkyně uváděla v žalobě, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalovaná musela předložit kopii občanského průkazu a další platné doklady (např. řidičský průkaz, pas) a další dokumenty, jako např. výpis z účtu na jméno žalovaného za poslední 3 měsíce, pracovní smlouvu či potvrzení o výši příjmu. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní údaje týkající se právě žalované. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitel před poskytováním úvěru při své úvaze vycházel ze zásad prověřování podle vnitřních kritérií poskytovatele zápůjčky, a to maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele, žádná exekuční řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů, provedení lustrací v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. Při posuzování úvěruschopnosti byla žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované.
9. Soud má za prokázáno z doložené žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, že žalovaná uváděla jako příjem rodičovský příspěvek 4.300 Kč a 2.000 Kč jako výdělek z brigády. K důkazu doložila při uzavření úvěru čestné prohlášení o příjmu z brigády a čestné prohlášení o příspěvku 1.000 Kč, který předává na bydlení své matce. Výdaje na stravu uvedla ve výši 2.000 Kč měsíčně. V doložené finanční analýze jsou uváděny minimální měsíční výdaje žadatelky v částce 3.950 Kč, volné prostředky 1.350 Kč, přičemž je vycházeno z obecných údajů o minimálních měsíčních výdajích na osobu (předtištěných), kdy není konkretizováno, kdo takové údaje poskytl, z jakého zdroje věřitel čerpá. U jednání soudu pak žalovaná přiznala, že údaj o brigádě vymyslela zprostředkovatelka úvěru, aby úvěr s ohledem na příjmy žalované vůbec mohla poskytnout.
10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
15. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit poplatky v celkové výši 4.380 Kč. Žalovaná porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh nehradila řádně, zaplatila 1.020 Kč.
16. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , a zejména rozsudkem Soudní dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (rozhodnutí o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/). V tomto směru se soud opírá dlouhodobě o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, které se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak nadále vychází ze závěru, že neplatnost smlouvy je v případě nepřezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele nutné považovat za absolutní. Pokud jde o samotný přezkum úvěruschopnosti, pak podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudní dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Žalobkyně přes výzvu soudu uvedla pouze obecné principy, jaké její právní předchůdkyně používala při posuzování schopnosti dlužníků splácet. Z doložené žádosti a finanční analýzy vyplývá, že je počítáno s příjmem 6.300 Kč a výdaji na osobu žalované – jako celkové její životní náklady na jeden měsíc, ve výši 3.950 Kč. Žalovaná přitom pečovala sama o malé dítě, na které nebylo placeno výživné. Částka 3.950 Kč jako celkové měsíční náklady na živobytí je v takové situaci naprosto nereálná a pokud věřitel dospěl k závěru, že i přesto je žalovaná schopna hradit splátky až ve výši 1.350 Kč, jeví se, že byl toliko veden snahou úvěr poskytnout za každou cenu. Z účastnického výslechu žalované pak vyplynulo, že některé údaje doplnila na radu zprostředkovatelky úvěru. Soud vyslechl žalovanou osobně, přičemž z jejího projevu je nanejvýš zřejmé, že sama by takové úvahy byla těžko schopna. K poměrům žalované pak nebyly doloženy žádné listin y, kromě čestných prohlášení. Povinnost řádně prošetřit poměry dlužníka přitom ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované právní předchůdce žalobkyně neprověřil, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
17. K nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury: „..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudní dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018 -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18 .
18. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
19. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 6.000 Kč, žalovaná uhradila 1.020 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (žalobkyni vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku ). Výše poskytnuté jistiny činila 6.000 Kč, s ohledem na částečnou úhradu má nárok na vrácení částky 4.980 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 4.380 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.000 Kč od 11. 9. 2018 do 28. 2. 2020 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.020 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky požadované na základě smlouvy, jež byla shledána neplatnou.
20. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 4.980 Kč, a to v návaznosti na předloženou předžalobní upomínku ze dne 26. 2. 2020, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu ihned. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky.
21. Žalovaná požádala, aby jí bylo umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách po 300 Kč měsíčně, neboť je ve špatné finanční situaci, pobírá pouze rodičovský příspěvek, bydlí se dvěma dětmi v azylovém domě, výživné na děti není hrazeno. S ohledem na osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované, na výši dluhu i výši navrhovaných splátek, soud vyhověl její žádosti a rozhodl, že je povinna uhradit pohledávku žalobkyně ve splátkách po 300 Kč měsíčně. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na výši samotné pohledávky je možné na žalobkyni požadovat, aby přistoupila na plnění ve splátkách v uvedené výši. Pro případ, že bude žalovaná v prodlení se zaplacením některé splátky, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého zbytku pohledávky najednou.
22. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , úspěch žádného z účastníků výrazně nepřesáhl úspěch druhého z nich, proto soud náklady řízení nepřiznal žádnému z nich.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).