Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 C 271/2020-44

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 26.395,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Změna žaloby, kterou se žalobce navíc oproti žalobě domáhá smluvních úroků z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, se připouští.

II. Žaloba se zamítá co do poplatku za správu úvěru ve výši 1.786 Kč, dále co do poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 1.542 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 10.795,20 Kč, dále co do úroků z úvěru ve výši 2.272 Kč a dále co do s úroků z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 10.000 Kč od datum.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Změna žaloby, kterou se žalobce navíc oproti žalobě domáhá smluvních úroků z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, se připouští.</b> <b>II. Žaloba se zamítá co do poplatku za správu úvěru ve výši 1.786 Kč, dále co do poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 1.542 Kč a dále co do smluvní pokuty ve výši 10.795,20 Kč, dále co do úroků z úvěru ve výši 2.272 Kč a dále co do s úroků z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum].</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se původně žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15.600 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení a dále smluvní pokuty ve výši 10.795,20 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ číslo 2017 – číslo, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, se žalovaným dne datum, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutých splátkách, celý úvěr byl splatný ke dni datum a právní předchůdce žalobce proto využil svého práva a vyzval žalovaného k okamžité úhradě celého dluhu. Dluh žalovaného tak jak byl v žalobě uveden, tzn. před rozšířením žaloby žalobcem a připuštěním tohoto rozšíření soudem a zároveň před částečným zpětvzetím žaloby a před částečným zastavením řízení, ve výši 26.395,20 Kč je tvořen následujícími položkami: jistinou 10.000 Kč, poplatkem za správu úvěru 1.786 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek 1.542 Kč, úroky z úvěru ve výši 2.272 Kč a dále smluvní pokutou 10.795,20 Kč.

2. Dříve než soud začal jednat ve věci samé, sdělil žalobce podáním doručeným soudu dne datum že žalobu mění tak, že jí rozšiřuje a to v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku.

Podle , 2 žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení (žalobu). Změněný návrh (žalobu) je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Soud nepřipustí změnu návrhu (žaloby), jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (žalobě).

V daném případě soud rozšíření žaloby připustil, neboť výsledky dosavadního řízení mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu (rozšířené žalobě) a změněný návrh (žaloba) byl doručen žalovanému do vlastních rukou. Soud takto rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku.

Předmětem řízení po rozšíření žaloby a po připuštění rozšíření žaloby tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku, tzn. souhrn v těchto výrocích uvedených nároků.

3. Podle , :„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle , :„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum, Stejnopisem Notářský zápis NZ číslo, spisová značka ze dne datum rozhodnutí – Smlouvou o prodeji části závodu – 1. převod pohledávky, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum + Potvrzením o expedici obyčejných zásilek ze dne datum + Seznamem postoupených pohledávek – 2. převod pohledávky, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum + Seznamem postoupených pohledávek – 3. převod pohledávky a Přehledem postoupených pohledávek. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

5. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:

Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum – podepsaná vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že to byl žalovaný, kdo žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 10.000 Kč požádal, dále z této y soud zjistil, že žalovaný uvedl průměrné měsíční příjmy za poslední 3 měsíce, které byly tvořeny pouze příjmem ze závislé činnosti – mzdou částka, žalovaný uvedl průměrné měsíční výdaje za poslední 3 měsíce, které byly tvořeny výdaji na bydlení (nájem, fond oprav) 5.500 Kč, na energie (voda, plyn, elektřina) 700 Kč, na stravování, výživné 2.500 Kč, na ostatní výdaje 300 Kč za telefon, tzn. výdaje celkem 9.000 Kč měsíčně. Z rozdílu příjmů a výdajů by tak vyplývalo, že žalovanému by zbývalo měsíčně 2.944 Kč na financování úvěru. Ale tak tomu nebylo, neboť žalovaný neuvedl žádné své dluhy, které však existovaly, neboť proti žalovanému byla vedena řada soudních řízení a exekucí jak před uzavřením smlouvy o úvěru tak i po něm.

Finanční analýzou ze dne datum měl soud za prokázané, že tato tvz. finanční analýza pouze zaznamenala příjmy a výdaje žalovaného, jak byly žalovaným uvedeny v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, uvedla nadto tzv. minimální výdaj pro jednotlivce ve výši 3.500 Kč měsíčně a tzv. rezervu na neočekávané údaje výdaje z čehož vyšlo, že žadateli o poskytnutí úvěru lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 1.944 Kč měsíčně.

nazvanou:„ Credit scoring“ ze dne datum měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce dospěl tímto svým zkoumáním, že žadateli o poskytnutí úvěru lze poskytnout úvěr ve výši maximálně 14.000 Kč s maximální výší měsíční splátky 1.820 Kč měsíčně.

Fotokopiemi 3 kusů výplatních pásek žalovaného za měsíce květen až červenec 2017 měl soud za prokázané, že žalovaný měl v květnu 2017 čistou mzdu částka, v červnu 2017 čistou mzdu částka a v červenci 2017 čistou mzdu částka, tj. průměrně částka měsíčně.

Příjmovým pokladním dokladem ze dne datum vydaný jméno příjmení znějící na částku 5.500 Kč přijatou od žalovaného jako nájemné za sedmý měsíc 2017 měl soud za prokázané, že žalovaný platil řádně nájemné za byt v uvedeném měsíci.

Příjmovým pokladním dokladem ze dne datum vydaný jméno příjmení znějící na částku 5.500 Kč přijatou od žalovaného jako nájemné za„ poslední nájemné“ měsíc 2017 měl soud za prokázané, že žalovaný platil řádně nájemné za byt v uvedeném měsíci.

Oboustrannou fotokopií OP žalovaného měl soud za prokázané, že žalovaný se při uzavírání smlouvy o úvěru prokázal tímto občanským průkazem.

Smlouvou o nájmu bytu ze dne datum měl soud za prokázané, že žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil tuto smlouvu a rovněž výši nájmu 5.500 Kč měsíčně.

Pracovní smlouvou ze dne datum včetně Mzdového výměru z téhož dne měl soud za prokázané, že žalovaný při uzavírání smlouvy o úvěru předložil tuto smlouvu a rovněž výši mzdy.

Smlouvou o úvěru číslo rok – číslo ze dne datum – podepsanou vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena tato smlouva, dále obsah této smlouvy, zejména celkovou výši spotřebitelského úvěru 10.000 Kč, dobu splácení úvěru, kdy žalovaný se úvěr zavázal splatit žalobci v pravidelných 13 splátkách ve výši 1.300 Kč měsíčně se splatností jednotlivých splátek vždy k 28. dni v kalendářním měsíci, dohodnuta byla i úroková sazba úvěru ve výši 21 % ročně, roční procentuální sazba nákladů (tzn. RPSN) 189,38 %, poplatek za uzavření smlouvy 400 Kč, poplatek za správu úvěru 2.200 Kč, 1.900 Kč a celková částka, kterou měl spotřebitel zaplatit 17.300 Kč.

Souhlasem se zpracováním osobních údajů ke Smlouvě o úvěru číslo rok – číslo ze dne datum – podepsaný vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že žalovaný vyslovil tento souhlas a byl řádně poučen o jeho obsahu a významu.

Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum – podepsaný vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že žalovaný byl řádně právním předchůdcem žalobce seznámen se všemi parametry úvěru ještě před uzavřením smlouvy o úvěru.

Předpisem splátek ke smlouvě o úvěru anonymizována dvě slova ze dne datum – podepsaný vlastnoručně žalovaným měl soud za prokázané, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobce seznámen se strukturou jednotlivých splátek, tzn., z čeho se jednotlivé splátky úvěru skládají, resp. na co se rozpadají – jistina, úrok, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a poplatek za uzavření smlouvy.

nazvanou:„ Kontaktní osoba“ měl soud za prokázané, že kontaktní osobou byla jméno příjmení – přítelkyně klienta, tj. žalovaného.

Předžalobní upomínkou a výzvou k plnění ve smyslu ust. ze dne datum učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne datum měl soud za prokázané, že ještě před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k dobrovolné úhradě dluhu, a že tato výzva se žalovanému dostala do jeho dispozice.

6. Žalobce sice na výzvu soudu doplnil tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce, přičemž na výzvu soudu, aby předložil důkazní prostředky ke skutečnosti, jak úvěruschopnost žalovaného zjišťoval právní předchůdce žalobce (např. výpisy resp. odpověďmi příslušných evidencí BRKI, NRKI, exekucí a insolvencí) nepředložil jiné důkazní prostředky něž ty, které již byly založeny ve spise a odkázal na ně, přičemž na výzvu soudu uvedl,„ že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem náležitě ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků v tom smyslu, že žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku, to vše s negativním výsledkem. Dále bylo rešerší provedenou původním věřitelem v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí ověřeno, že žadatel o půjčku (žalovaný) u soudu nežádá o povolení oddlužení, že nečelí insolvenčnímu návrhu a že proti němu není vedeno exekuční řízení.“ Žalobce tak svá tvrzení ohledně toho, že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem náležitě ověřena v příslušných databázích a registrech dlužníků, nijak nedoložil listinnými důkazy, přičemž jak je vyloženo podrobněji v následujícím odstavci odůvodnění, tvrzení ohledně toho, že proti žalovanému nebyla aktuálně vedena žádná exekuční řízení, se ukázalo jako nepravdivé, a tím ses jeví jako nepravděpodobné i to, že by žalovaný nebyl veden v registru dlužníků, a že„ žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku“. Soudu je nadto z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobce, tj. právnická osoba, opakovaně poskytuje úvěry lidem, kteří jsou v exekuci, což nelze označit jinak, než jako obchod s chudobou, což je chování, které podepsaný soud nebude poskytovat právní ochranu.

7. Jak soud zjistil ze své úřední činnosti, tj. nahlédnutím do soudního informačního systému ISAS, v době uzavření smlouvy o úvěru byla vedena proti žalovanému řada exekucí s počátky v letech 2014, 2015, 2016 a dokonce dvě exekuce z roku 2017 rovněž z doby před uzavřením smlouvy o úvěru, což by právní zástupce žalobce bezpochyby zjistil dotazem na Centrální evidenci exekucí a to za poplatek 15 Kč, a jistil by tak, že žalovaný jednoznačně úvěruschopný nebyl. A není dosud, protože v soudním systému jsou evidovány další exekuce v dalších letech až dosud. O tom, že žalovaný úvěruschopný nebyl, svědčí mimo jiné i fakt, že žalovaný na dluh z titulu smlouvy o úvěru neuhradil ani částečně byť i jedinou splátku. Z rozdílu příjmů a výdajů, jak byly uvedeny v žádosti o úvěr by tak vyplývalo, že žalovanému by zbývalo měsíčně 2.944 Kč na financování úvěru. Ale tak tomu evidentně nebylo, neboť žalovaný neuvedl ve své žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žádné své dluhy a závazky, které však existovaly, neboť proti žalovanému byla vedena řada soudních řízení a rovněž exekucí jak před uzavřením smlouvy o úvěru tak i po něm.

8. Z uvedeného vyplývá, že žalobce, aniž by současně doložil y, z nichž údaje výdajích a závazcích žalovaného dovozoval, vycházel z toho, že žalovaný má výše uvedené příjmy a výdaje. Je zřejmé, že zejména výdaje a závazky žalovaného prověřovány nebyly. Zejména však oprávněné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného vzbuzuje fakt, že žalovaný si od právního předchůdce žalobce měl, ať už z jakýkoliv důvodů, půjčit za značně nevýhodných podmínek částku 10.000 Kč, kterou by za dobu jen o jeden měsíc převyšující jeden rok, při rádném splácení přeplatil o podstatných 7.300 Kč. Není patrné, proč si za této situace právní předchůdce žalobce nevyžádal od žalovaného výpisy z běžného účtu žalovaného nebo jiné doklady, které prokazovaly výši výdajů žalovaného.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, avšak není řádně prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Úvěruschopnost byla posouzena jednak z tvrzení žalovaného a jednak z několika listin, které předložil právnímu předchůdci žalobce žalovaný, a které jsou podrobněji rozebrány výše. Avšak důležité informace ohledně závazků žalovaného a zejména exekucí žalovaného prověřovány řádně nebyly.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Podle , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, neboť toto neprokázal, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobcem, resp. právním předchůdcem žalobce, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, žalobce vycházel zejména z tvrzení žalovaného a několika listin žalovaným předloženým (smlouva o nájmu bytu, pracovní smlouva, doklady o placení nájmu bytu a výplatní pásky), což soud nepovažuje za řádné posouzení úvěruschopnosti. Úvěrovou smlouvu soud vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce, řádné nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, posoudil jako neplatnou.

21. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení až , (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“

22. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“

Ve spojení s  , dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno výše v odůvodnění tohoto rozsudku.

23. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 10.000 Kč v den uzavření smlouvy o úvěru a že žalovaný uhradil 0 Kč, splatnost dlužné částky nastala dne datum a dne datum se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.000 Kč představující neuhrazenou jistinu úvěru. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od počátku prokazatelného prodlení dne datum (tak, jak tento den žalobce v žalobě označil) z přiznané jistiny. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy. Soud tak konkrétně zamítl tyto nároky žalobce: poplatek za správu úvěru ve výši 1.786 Kč, dále poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1.542 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 10.795,20 Kč, dále úroky z úvěru ve výši 2.272 Kč a dále úroky z úvěru ve výši 25,85 % ročně z částky 10.000 Kč od datum.

24. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -63 ze dne 19. 5. 2020.

25. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle , podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízen.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení nebo podle řádu exekučního,