Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 37/2020-119

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 46 214,81 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 204,26 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 13. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 14 010,55 Kč, úroku ve výši 3 383,16 Kč, úroku ve výši 17,4 % ročně z částky 45 444,81 Kč od 12. 10. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 82,30 Kč, úroku z prodlení z částky 46 214,81 Kč od 12. 10. 2018 do 12. 6. 2020 a úroku z prodlení z částky 14 010,55 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 204,26 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 13. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 14 010,55 Kč, úroku ve výši 3 383,16 Kč, úroku ve výši 17,4 % ročně z částky 45 444,81 Kč od 12. 10. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 82,30 Kč, úroku z prodlení z částky 46 214,81 Kč od 12. 10. 2018 do 12. 6. 2020 a úroku z prodlení z částky 14 010,55 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 21. 10. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 46 214,81 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že její právní předchůdkyně, právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 19. 12. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 50 000 Kč tak, že část bude použita na úhradu dřívějších závazků žalovaného a zbytek bude žalovanému převeden na účet. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 17,40 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Uvedená společnost takto žalovanému poskytla celkem 51 777 Kč, avšak žalovaný nesplácel řádně, proto prohlásila veškeré závazky z poskytnutého úvěru ke dni 11. 10. 2018 splatnými. Za dobu trvání smlouvy žalovaný zaplatil pouze 19 572,74 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z y nazvané smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno plus, dále y nazvané základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového revolvingového úvěru a y nazvané všeobecné produktové podmínky soud zjistil, že smlouvu uzavřeli právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaný dne 19. 12. 2016, přičemž její součástí se prostřednictvím včleňovací doložky staly obě další uvedené y (a rovněž sazebník poplatků). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 50 000 Kč s tím, že první čerpání v této výši bude provedeno tak, že 21 000 Kč bude převedeno právnická osoba ke splacení úvěru číslo zbývajících 29 000 Kč bude převedeno na běžný účet žalovaného č. bankovní účet, přičemž žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 17,40 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč (2,1 % z úvěrového rámce). Pokud se žalovaný dostane do prodlení se splácením, byla společnost oprávněna prohlásit mimo jiné veškeré závazky z této smlouvy okamžitě splatnými.

4. Z výpisů z úvěrového účtu a platební historie soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem 51 777 Kč a společnosti naopak zaplatil celkem 19 572,74 Kč.

5. Z dopisu ze dne 11. 10. 2018 soud zjistil, že společnost v důsledku prodlení se splátkami prohlásila k tomuto dni veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru č. bankovní účet ve výši 49 680,27 Kč splatnými.

6. Z y nazvané Žádost o úvěr anonymizováno plus - prescoring soud zjistil, že žalovaný společnost dne 19. 12. 2016 požádal o revolvingový úvěr s rámcem 50 000 Kč. Prohlásil zde, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil částka, má jeden zdroj příjmu, žádné výdaje a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je částka. Zaměstnává jej jméno celé jméno žalovaného.

7. Z y nazvané čestné prohlášení o zasílání mzdy soud zjistil, že žalovaný společnosti prohlásil, že za poslední čtyři měsíce mu byla na účet vyplacena mzda vždy ve výši částka.

8. Z emailu ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že v době uzavření smlouvy měl žalovaný u společnosti jeden úvěr se splátkou 500 Kč a u jiné společnosti úvěr se splátkou 1 750 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházeli z údajů, které jim sdělil.

9. Z dohody o postoupení pohledávek a smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh soud zjistil, že se společnost dohodla se žalobkyní na postoupení souboru pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. Z dopisu ze dne 30. 5. 2019 soud zjistil, že jím společnost oznamuje žalovanému, že pohledávku za ním ze smlouvy o úvěru číslo postoupila žalobkyni.

10. Z podacího lístku ze dne 6. 6. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne žalobkyně zaslala žalovanému zásilku č. anonymizováno.

11. Z podacího archu ze dne 15. 10. 2018 soud zjistil, že společnost uvedeného dne zaslala žalovanému zásilku č. anonymizováno.

12. Z dopisu ze dne 12. 7. 2019 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení celkem 58 864,39 Kč do 22. 7. 2019, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne.

13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 19. 12. 2016 smlouvu, nazvanou smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno plus, podle které se společnost zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 50 000 Kč tak, že první čerpání v této výši bude provedeno tak, že 21 000 Kč bude převedeno právnická osoba ke splacení úvěru číslo zbývajících 29 000 Kč bude převedeno na běžný účet žalovaného č. bankovní účet, přičemž žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 17,40 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 050 Kč Celkem společnost takto žalovanému poskytla 51 777 Kč, avšak jelikož žalovaný nesplácel řádně, prohlásila společnost veškeré závazky z poskytnutého úvěru ke dni 11. 10. 2018 splatnými. Za dobu trvání smlouvy žalovaný společnosti zaplatil 19 572,74 Kč. Před uzavřením smlouvy společnost zjišťovala údaje o žalovaném, přičemž zjistila, že žalovaný má čistý měsíční příjem 9 713 Kč a nemá žádné výdaje. Jeho zaměstnavatelem je jméno celé jméno žalovaného. V době uzavření smlouvy měl žalovaný u společnosti jeden úvěr se splátkou 500 Kč a u jiné společnosti úvěr se splátkou 1 750 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná ( zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní ( , , v účinném znění, dále také jen„ o. z.“), ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

16. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, tedy z jeho příjmu ve výši 9 713 Kč, celkových příjmů domácnosti ve výši 60 000 Kč a výdajů na předchozí úvěry u žalobkyně ve výši 500 Kč a u jiného poskytovatele ve výši 1 750 Kč. K tomu je nutno předně uvést, že (jak je soudu známo z úřední činnosti – řízení vedené pod sp. zn. ) téhož dne (19. 12. 2016) společnost poskytla žalovanému ještě další revolvingový úvěr s rámcem 10 000 Kč. Dále je třeba poznamenat, že celkový příjem domácnosti v určité výši (jak žalovaný uvedl v žádosti o úvěr) ještě neznamená, že jsou tyto prostředky volné ke splácení sjednávaného úvěru. Zde je třeba přihlédnout k věku a zaměstnavateli žalovaného a údaji o nulových nákladech na bydlení. Je tak evidentní, že žalovaný bydlel u rodičů a údaj o příjmu domácnosti byl tudíž zcela irelevantní. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalovaného, jeho měsíční příjem činil jen částka a měl splácet celkem čtyři úvěry, dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů soudu nezbylo, než na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

17. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 51 777 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 19 572,74 Kč, a k vydání tudíž zbývá jen 32 204,26 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky a dobu, která od chvíle obohacení žalovaného již uplynula, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 11. 6. 2020 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 12. 6. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 13. 6. 2020 do prodlení.

18. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 32 204,26 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 13. 6. 2020 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

19. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 14 010,55 Kč, úroku ve výši 3 383,16 Kč, úroku ve výši 17,4 % ročně z částky 45 444,81 Kč od 12. 10. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 82,30 Kč, úroku z prodlení z částky 46 214,81 Kč od 12. 10. 2018 do 12. 6. 2020 a úroku z prodlení z částky 14 010,55 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V projednávaném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.