Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

116 C 438/2020-48

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní titul Ivanou Josiekovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: 8 962,94 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 8 962,94 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 933,71 Kč od 14. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 8 962,94 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 933,71 Kč od 14. 4. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobou došlou soudu se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. K prvnímu čerpání úvěru na základě smlouvy o revolvingovém úvěru došlo dne 22. 12. 2016 na účet obchodníka právnická osoba elektrospotřebiče, se sídlem adresa, PSČ obec, IČO. Předmětem čerpání byl nákup tabletu v hodnotě 4 199 Kč. První čerpání a splácení úvěru bylo dohodnuto tak, že částku 4 199 Kč se žalovaný zavázal splatit v celkem 12 splátkách po 421 Kč měsíčně, bylo sjednáno měsíční pojistné ve výši 21 Kč, s tím že roční úroková míra činila 37,90 %, RPSN 38,4 % ročně a splatnost první splátky byla stanovena na 15. 1. 2017 a každé další pak k 15. dni v měsíci. Celková splatná částka činila 5 052 Kč. Přesně v souladu s touto dohodou žalovaný účelovou část úvěru splátkou za období číslo uhradil. Zároveň, při podpisu smlouvy, bylo žalovanému schváleno neúčelové čerpání do výše disponibilního úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Dle platného sazebníku poplatků, který byl přílohou smlouvy a její nedílnou součástí, činila úroková sazba pro neúčelové čerpání 24 % ročně. Datum splátek bylo stanoveno ve smlouvě, tj. vždy do každého 15. dne v měsíci. Výše splátky pro neúčelové čerpání do 10 000 Kč byla také stanovena ve smlouvě a činila minimálně 400 Kč (část smlouvy„ Povinné informace ve smlouvě podle zákona o co jsme s Vámi dále ujednali“ konkrétně odstavce F, G, H a část A) Sazebníku). S ohledem na možnost opakovaného čerpání neúčelové části a právo spotřebitele kdykoli splatit úvěr je povinností žalovaného hradit minimální splátky až do uhrazení celé čerpané jistiny, včetně úroků, plateb na pojistné, sankcí a náhrady účelně vynaložených nákladů. O výši další splátky, o výši úvěru, kterou celkově zbývá uhradit, a ostatních nárocích (pojistné, úroky) je žalovaný informován elektronickým výpisem z účtu. K neúčelovému čerpání došlo na účet žalovaného na základě jeho pokynu dne 24. 8. 2018, a to ve výši 9 990 Kč. Na splátkách uhradil žalovaný celkem 12 340 Kč. Z těchto splátek byla: částka 994,33 Kč započtena na úhradu pojistného, částka ve výši 2 690,38 Kč na úhradu úroků sjednaných ve smlouvě ve výši 37,90 % ročně u účelového čerpání a 24 % ročně u neúčelového čerpání, částka 7 255,29 Kč posloužila k úhradě jistiny, částka 1 400 Kč byla použita k úhradě náhrady nákladů. Paušální náhrada nákladů byla účtována dle části F) sazebníku účinného od 1. 12. 2016. Paušální náhrada nákladů byla účtována za následující odeslané upomínky: první upomínka 300 Kč odeslána v období číslo, první upomínka 300 Kč odeslána v období 03/ 2019, druhá upomínka 500 Kč odeslána v období 04/ 2019, první upomínka 300 Kč odeslána v období 06/ 2019. Celkový dluh žalovaného ve výši 8 962,94 Kč, se skládá z poskytnutých nevrácených peněžitých prostředků (jistiny) ve výši 6 933,71Kč (14 189 – 7 255,29) čerpané prostředky mínus splátky na jistinu, z dlužných splátek pojištění 368,06 Kč (ve výši 0,65 % aktuálního dluhu žalovaného vůči žalobci, z dlužných běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení na částku 861,17 Kč ve výši 24 % z aktuální výše úvěrového zůstatku, z dlužné úhrady nákladů za upomínky ve výši 800 Kč (první upomínka 300 Kč odeslána v o dobí 10/ 2019, druhá upomínka 500 Kč odeslána v období 11/ 2019. Výzva k úhradě dluhu ze dne 1. 7. 2020 – předžalobní upomínka byl odeslán na adresu žalovaného dne 3. 7. 2020. Ve smlouvě žalovaný uvedl, že jeho mzda činí 19 000 Kč. Tuto skutečnost ověřil při uzavření smlouvy obchodník. Dále uvedl, že bydlí v nájemním bytě s nájmem 2 500 Kč, nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce ani další náklady na splátky leasingů a úvěrů. Ohledně nákladů na živobytí žalobkyně vycházela v daném případě, s ohledem na celkovou předpokládanou výši měsíční splátky ve výši 442 Kč (včetně pojistného) a celkovou výši úvěru, z částek životního minima, které byly stanoveny v roce 2019 tak, že na domácnost žalovaného je třeba zohlednit částku životního minima ve výši 3 140 Kč + 2 830 + 2 450 Kč = 8 420,00 (žalovaný, manželka, jedno vyživované dítě- počítáno v nejvyšší kategorii). Dále přičetla žalobkyně náklady na nájem ve výši 3 500 Kč a náklady na novou splátku úvěru ve výši 442 Kč. Výdaje žalovaného byly tedy zohledněny takto 13 362 Kč. Celkový příjem žalovaného byl zjištěn ve výši 19 000 Kč. Nad rámec úhrady započtených nákladů zbývalo žalovanému dalších 3 832 Kč. Dále byl žalovaný prověřen v registrech příjmení, insolvenčním rejstříku a CRIF, ze kterého byl zjištěn další úvěr se splátkou 2 851 Kč, tato splátka byla započtena k celkovým nákladům. U posuzování úvěru žalovaného bylo též zohledněno, že žalobkyně již měla se žalovaným zkušenost, jelikož s ním uzavřel obdobou smlouvu v roce 2016 na částku 9 994,94 Kč, kterou celou, bez jediného prodlení, žalovaný uhradil. Žalobkyně splnila všechny podmínky zákona o úvěru při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když si nechala sdělit a posléze prověřila výdaje a příjmy žalovaného a porovnala jejich výši. Prověřila, že žalovaný není registrovaným dlužníkem a dále přihlédla ke způsobu plnění dosavadních dluhů. Příjmy žalovaného činí 19 000 Kč, nájem 3 500 Kč, předepsané měsíční splátky 2 851 Kč dle anonymizováno a splátka pro žalobkyni 433,05 Kč, přičemž příjmy a výdaje uvedl klient ve své žádosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Mezi účastníky řízení byla dne 22. 12. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu vyčerpal 9 990 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v minimální splátce 400 Kč, s úrokovou sazbou 24 % ročně. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil 12 340 Kč. Pokud se týče zkoumání majetkových poměrů vycházela žalobkyně pouze ze sdělení žalovaného.

4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu ustanovení a následujících uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel umožnil žalovanému čerpat úvěrový limit do výše 10 000 Kč, přičemž žalovaný vyčerpal 9 990 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích a , tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Zákonem je věřiteli uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu nebyly předloženy jakékoliv y osvědčující majetkové poměry žalovaného. K jednání nařízenému soudu se žalobkyně nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení dle , s tím, aby prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o zápůjčce neplatné ve , přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 9 990 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu . Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 12 340 Kč, tudíž uhradil celý poskytnutý úvěr a nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného a nárok nelze přiznat ani z tohoto důvodu. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

5. Podle nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.