Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 305/2020-16
Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Kleinem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 17 170,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 170,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 170,92 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 170,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 170,92 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 170,92 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní věřitel právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 990 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal dne datum, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 066 Kč měsíčně. Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, původní věřitel proto dopisem ze dne datum prohlásil celý dluh žalovaného za splatný. Žalovaný do podání žaloby na úvěr uhradil splátky ve výši 10 700 Kč. Původní věřitel žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni.
2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je slovenským občanem, musel se nejdříve soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle nařízení Rady Evropského společenství číslo o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dospěl k závěru, že ve smyslu oddílu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) nařízení může být žalovaný, jakožto osoba, která má bydliště na území jiného členského státu, v České republice žalována s ohledem na to, že místo, kde byly služby poskytovány, leží na území České republiky. Soud proto dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný žalobu projednat. Co se týče rozhodného práva, tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb. , o mezinárodním právu soukromém.
3. Dle § 87 tohoto zákona (1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. (2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústav u poskytnout žalovanému bezúročný úvěr ve výši 15 990 Kč a závazek žalovaného splatit tento úvěr 15 pravidelnými splátkami ve výši 1 066 Kč měsíčně. Žalovaný je dle smluvních podmínek povinen v případě porušení povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z každé splátky, s níž je v prodlení, náhradu nákladů spojených s vymáháním ve výši 600 Kč u každého jednoho splatného závazku, poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč za každou z případných 2 upomínek odeslaných v jednotlivém měsíci, a zákonný úrok z prodlení. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal a jakým způsobem byl úvěr splácen. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne datum soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy ke dni datum a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek v celkové výši 17 121 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Postoupenou částku ve výši 17 120,92 Kč tvoří jistina pohledávky ve výši 15 990 Kč, poplatky ve výši 800 Kč, smluvní pokuta ve výši 330,92 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v předžalobních upomínkách právního zástupce žalobce ze dne datum.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 zákona úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 zákona úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku řádně uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 15 990 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu s cenou úvěru splácet 15 měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, své smluvní povinnosti však řádně neplnil. Původní věřitel proto využil svého práva a od úvěrové smlouvy odstoupil. V souladu s ustanovením § 2399 občanského zákopníku tak žalovanému vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Dále pak žalovanému vznikla na základě ustanovení čl. VII. odst. 8. Smlouvy povinnost uhradit původnímu věřiteli smluvní pokutu za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně, žalobcem uplatněnou ve výši 330,92 Kč. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku , dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Vyhověl tedy žalobě a uložil žalovanému povinnost vyčerpané prostředky žalobci vrátit a to včetně dlužných smluvních úroků, pojistného, smluvní pokuty za prodlení, nákladů na vymáhání a zákonných úroků z prodlení, určených dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších změn a doplňků.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 170,92 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.