Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 239/2020-72
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Ladislavem Mášou ve věci
žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 4 730 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 3 500 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 27. 8. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 1 230 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 27. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 944,64 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách zaplatit nedoplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 3 500 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 27. 8. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení dalších 1 230 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení ročně od 27. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně zaplatit 944,64 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna České republice – Okresnímu soudu ve Svitavách zaplatit nedoplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky. V žalobě uváděla, že dne datum uzavřela s žalovaným dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše, v celkové výši částka a zavázal se tento dluh uhradit v 7 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení splátek č. 2 a 3. Žalovaný na dluh zaplatil celkem 1 500 Kč. Žalobkyně odeslala dne 18. 8. 2020 žalovanému oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou, ve kterém byl vyzván k zaplacení částky 4 730 Kč ve lhůtě do 26. 8. 2020. Žalovaný na dluh dále nic nezaplatil. Žalobkyně požaduje rovněž zaplacení úroku z prodlení od 27. 8. 2020. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila svoje skutkové tvrzení tak, že žalovaný a právnická osoba uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla právnická osoba žalovanému úvěr ve výši částka bezhotovostně dne datum. Žalovaný se zavázal tento úvěr ve výši 5 000 Kč zaplatit nejpozději do 13. 11. 2017. Žalovaný se od 14. 11. 2017 ocitl v prodlení, když k datu splatnosti uvedenou částku řádně neuhradil. právnická osoba za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 s účinností od 24. 7. 2019. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 19. 8. 2019.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání se nedostal, přestože mu předvolání spolu bylo řádně doručeno (náhradním způsobem – uložením na poště, žalovaný si zásilku nevyzvedl). Žalobkyně, respektive její právní zástupce se z jednání omluvil. Soud tedy věc projednal bez přítomnosti procesních stran u jednání ve smyslu § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř.
3. S ohledem na skutečnost, že se v projednávané věci jedná o předmět sporu do 10 000 Kč, jde o řízení, kde proti vydanému rozsudku není dle § 202 odst. 2 o.s.ř. odvolání přípustné, uvádí soud v tomto rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
4. Žalovaný a právnická osoba uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla právnická osoba žalovanému úvěr ve výši částka bezhotovostně dne datum. Žalovaný se zavázal tento úvěr ve výši 5 000 Kč zaplatit nejpozději do 13. 11. 2017. Ve smlouvě nebyl sjednán žádný úrok asi poplatek za poskytnutí úvěru, RPSN dle smlouvy se rovnala nule. Smlouva o úvěru v článku 5.1 sjednává pro případ prodlení dlužníka smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky denně a v článku 5.2 upravuje nárok věřitele na paušalizované náklady spojené s vymáháním dluhu. Žalovaný se od 14. 11. 2017 ocitl v prodlení, když k datu splatnosti uvedenou částku řádně neuhradil. právnická osoba za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 7. 2019 s účinností od 24. 7. 2019. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 19. 8. 2019. Dne 15. 1. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu i výše, v celkové výši 6 230 Kč a zavázal se tento dluh uhradit v 7 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení splátek číslo. Žalovaný na dluh zaplatil celkem 1 500 Kč. Žalobkyně odeslala dne 18. 8. 2020 žalovanému oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou, ve kterém byl vyzván k zaplacení částky 4 730 Kč ve lhůtě do 26. 8. 2020. Žalovaný na dluh dále nic nezaplatil.
5. Z žádného důkaz předloženého žalobkyní nevyplývá, co představuje částka 6 230 Kč, kterou žalovaný jako svůj dluh uznal v dohodě ze dne 15. 1. 2020, krom toho, že jde o dluh z uvedené smlouvy o úvěru. Uznání sice zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání (§ 2053 o. z.). Současně je nutno připomenout, že jde o domněnku vyvratitelnou. Ze smlouvy o úvěru je přitom zřejmé, že pokud by žalovaný na dluh nezaplatil ničeho (žalobkyně se takovému vyjádření vyhýbá, uvádí pouze, že žalovaný nesplnil svůj závazek řádně a včas), nemohla by dlužná částka z titulu dlužného úvěru vzhledem k absenci úroku či poplatku za poskytnutí, činit více než 5 000 Kč. Pokud tedy částka 1 230 Kč představuje sankci za prodlení v podobě smluvní pokuty (ať už procentní nebo paušalizované za určité úkony vymáhání) má soud jednak za to, že se na ni uznání pro nedostatek důvodů nemůže vztahovat (žalovaný uznává dluh co do důvodu a výše) a dále má soud za to, že i kdyby uznání, pokud jde o tuto částku obstálo co se týče určitosti, je tento nárok vyvrácen samotnou smlouvou a absencí jakéhokoliv důkazu o tom, co tato částka představuje. Existence tohoto dluhu v okamžiku uznání tedy byla vyvrácena a současně žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno, pokud jde o tuto část dluhu, když navíc vzhledem ke své, byť omluvené, absenci u jednání se zbavila možnosti být ze strany soudu o neunesení těchto břemen poučena a vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a důkazů.
6. Soud tedy žalobkyni přiznal částku 3 500 Kč z titulu dlužného úvěru podle § 2 395 o. z., když ohledně částky 5 000 Kč platí domněnka existence dluhu na základě jeho uznání a i z žaloby samotné plyne skutečnost, že žalovaný na tento dluh zaplatil 1 500 Kč. Soud žalobkyni rovněž přiznal požadovaný úrok z prodlení z této částky od data prodlení plynoucího ze zesplatnění dluhu s odkazem na ustanovení samotné smlouvy o úvěru a § 1970 o. z.. Co do částky 1 230 Kč byla pak žaloba s odkazem na odůvodnění v předchozím odstavci zamítnuta včetně požadovaného úroku z prodlení.
7. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch a má podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení podle poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla úspěšná z 74% a neúspěšná z 26%. Má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 48% svých nákladů řízení. Ty spočívaly v soudním poplatku ve výši částka, v odměně advokáta (právního zástupce žalobkyně) za 2,5 úkonu právní služby advokáta po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., a ve třech paušálech po 100 Kč podle § 14b odst. 5 citované vyhlášky a 21% DPH. Náklady řízení činí celkem 1 968 Kč a žalobkyně má právo na úhradu 48% těchto nákladů, tedy částky 944,64 Kč.
8. Žalobkyně při podání žaloby zaplatila soudní poplatek ve výši 400 Kč za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud však platební rozkaz nevydával, a proto doměřil žalobkyni soudní poplatek dle položky 1,1 b) sazebníku, tedy do částky 1 000 Kč a žalobkyni uložil zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem pravomocně uložena dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci či výkon soudního rozhodnutí.