Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 360/2020-25
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Evou Kůsovou, titul za jménem, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 5 364 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 364 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 924,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 743,22 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 069,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 069,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 5 364 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 924,61 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 743,22 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 069,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 069,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 5 364 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 924,61 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 743,22 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 069,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 4 069,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba Credit International, SE (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 31. 12. 2015 uzavřena smlouva o půjčce č. 203498. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 609 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 2. 2017. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 17. 8. 2017. Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 29 958 Kč, zbývající část neuhradil. Pohledávka byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně podepsal dne 31. 12. 2015 listin u s názvem smlouva o půjčce č. 203498, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 840 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 183 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky ve výši 6 000 Kč v hotovosti. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely 6. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností k témuž dni (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 12. 2019 bylo žalovanému oznámeno (z dopisu o oznámení a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky a podacího lístku).
4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Z této listin y soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že OSVČ s příjmem 29 000 Kč a výdaji ve výši 7 215 Kč. V kartě byla zaškrtnutá políčka ohledně listin, které měly být při podpisu smlouvy předloženy; žádné doplňující listin y ani soudu spolu s kartou doloženy nebyly.
5. Ve smlouvě žalovaný prohlásil, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně s odbornou péčí posoudila jeho schopnost zápůjčku splácet. Zároveň žalovaný potvrdil, že mu byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, v níž právní předchůdkyně shrnula parametry zápůjčky a bylo jí poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byla schopna posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci (ze smlouvy o zápůjčce).
6. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 29. 11. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (z oznámení o postoupení včetně dokladu o odeslání). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou (z předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem včetně dokladu o odeslání).
7. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 31. 12. 2015 listin u s názvem smlouva o půjčce, podle níž při jejím podpisu převzal částku 20 000 Kč. Tato listin listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 29 958 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila.
8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ aplikovatelný ZoSÚ“).
9. Podle § 9 aplikovatelného ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 1 věta druhá aplikovatelného ZoÚS se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce podepsaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 31. 12. 2015 je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, v žalobě toto ani nijak netvrdila. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), v jakém směru má rozhodné skutečnosti ohledně zkoumání úvěruschopnosti doplnit a navrhnout důkazy potřebné k prokázání takového tvrzení.
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud v podrobnostech uvádí, že samotný formulář„ žádost o zápůjčku“ vyplněný a podepsaný žadatelem, byť je v něm potvrzeno předložení listin, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. podklady apod.) z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
16. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného, že jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr byla s odbornou péčí posouzena, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka, když není nijak objektivně doloženo, jakým způsobem a v jakém rozsahu posuzování úvěruschopnosti žalovaného probíhalo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Ve smlouvě pouze žalovaný deklaruje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, a že si je vědom všech rizik se zápůjčkou spojených. Jakékoliv podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Práva obdržet v tomto smyslu náležité poučení se žalobkyně vzdala svou dobrovolnou neúčastí u jednání, jak již uvedeno výše. Uvedené platí obdobně i ohledně zákaznické karty, k níž žádné doklady nebyly předloženy.
17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zabýval se dále soud posouzením věci podle § 2991 o. z. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč dne 31. 12. 2015, přičemž žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně 29 958 Kč, jak žalobkyně sama tvrdí. Žalovaný tak poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni již zcela vrátil, rozhodování o vrácení bezdůvodného obohacení proto nepřicházelo do úvahy. Ze všech shora popsaných důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnější žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. o.s.ř. nebo návrh na soudní exekuci podle zák. č. 120/2001 Sb. , jímž se vydává exekuční řád.