Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
24 C 83/2020-94
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 132 379,65 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 97 047 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 11. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 35 332,65 Kč, úroku ve výši 29 067 Kč, úroku ve výši 23,04 % ročně z částky 116 041,65 Kč od 29. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8 663,62 Kč, úroku z prodlení z částky 132 379,65 Kč od 29. 11. 2019 do 10. 7. 2020 a úroku z prodlení z částky 35 332,65 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 97 047 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 11. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 35 332,65 Kč, úroku ve výši 29 067 Kč, úroku ve výši 23,04 % ročně z částky 116 041,65 Kč od 29. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8 663,62 Kč, úroku z prodlení z částky 132 379,65 Kč od 29. 11. 2019 do 10. 7. 2020 a úroku z prodlení z částky 35 332,65 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 4. 12. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 20. 3. 2018 distančním způsobem úvěrovou smlouvu číslo na základě které mu poskytla peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni sjednané poplatky a úrok ve výši 23,04 % ročně v pravidelných 96měsíčních splátkách po 3 064 Kč. Žalovaný však zaplatil pouze 22 953 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, zesplatnila žalobkyně veškeré pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni 14. 3. 2019. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 116, 041,65 Kč, poplatků ve výši 312 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 250 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 530 Kč a smluvních pokut ve výši 14 246 Kč.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru soud zjistil, že tato obsahuje údaje o žalovaném (jméno, rodné číslo, bydliště a údaje o zaměstnání a příjmu, telefonní číslo). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému 120 000 Kč převodem na účet č. bankovní účet oproti povinnosti žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úrok ve výši 23,04 % ročně v pravidelných 96měsíčních splátkách po 3 064 Kč. U kolonky podpis klienta je uveden jen číselný kód číslo Smlouva byla vygenerována 20. 3. 2018.
4. Z listin y nazvané Úvěrové podmínky právnická osoba – anonymizováno platné od 1. 11. 2016 soud zjistil, že se jedná o podmínky žalobkyně, které obsahují výklad pojmů a obecná ujednání o poskytování úvěrů, jejich splatnosti atp. Dále obsahují oprávnění žalobkyně při prodlení žalovaného se splácením (dvou a více splátek, nebo jedné s prodlením delším než 3 měsíce) prohlásit celý zůstatek úvěru splatným.
5. Z listin y nazvané Dohledání informací o činnosti klienta soud zjistil, že se jedná o otisk elektronických dat žalobkyně vztahujících se ke smlouvě číslo zejména jsou zde uvedeny časy komunikace, IP adresy a telefonní číslo, ze kterých bylo se žalobkyní komunikováno.
6. Ze sdělení právnická osoba soud zjistil, že telefonní číslo nebylo registrováno na žalovaného, jednalo se o anonymní předplacenou kartu.
7. Ze sdělení právnická osoba a potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalovaný byl od 10. 11. 2016 do 26. 8. 2019 majitelem účtu č. bankovní účet, přičemž 21. 3. 2018 na tento účet obdržel od žalobkyně 120 000 Kč.
8. Z listin y nazvané Výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že zde žalobkyně eviduje 21. 3. 2018 výplatu částky 120 000 Kč žalovanému a dále jednotlivé úhrady žalovaného v celkové výši 22 953 Kč. Jelikož podle této evidence byl žalovaný v prodlení již s první splátkou (a většinou dalších též), účtovala mu žalobkyně náklady na vymáhání.
9. Z dopisu ze dne 14. 3. 2019 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývá žalovaného ke splacení celého zůstatku úvěru ze smlouvy číslo ve výši 129 529,77 Kč, neboť se dostal do prodlení se splácením.
10. Z podacího archu ze dne 15. 3. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne žalobkyně žalovanému na adresu adresa žalovaného anonymizována dvě slova.
11. Z podacího archu ze dne 4. 10. 2019 soud zjistil, že uvedeného dne žalobkyně žalovanému na adresu adresa žalovaného anonymizována dvě slova.
12. Z dopisu ze dne 3. 10. 2019 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzývá k úhradě 164 028,74 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.
13. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl v době uzavírání smlouvy se žalobkyní jeden další existující splátkový úvěr (splatný jednorázově ve výši 6 889 Kč) a jeden kontokorentní úvěr, dalších 9 úvěrů měl již splacených, přičemž se jednalo vždy o nízkou částku (maximálně 7 500 Kč) a všechny byly splatné jednorázově a žalovaný je sjednával postupně od března 2017.
14. Z rámcových pojistných smluv a pojistných podmínek asistenčních služeb soud již pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil, neboť by to bylo nadbytečné.
15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 20. 3. 2018 distančním způsobem smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout mu převodem na účet 120 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úrok ve výši 23,04 % ročně v pravidelných 96měsíčních splátkách po 3 064 Kč. K tomu je třeba uvést, že žalobkyně dle názoru soudu sice nedostatečným způsobem ověřovala totožnost žalovaného pro účely jednoznačné identifikace jednající osoby, když se spokojila se SMS kódem zaslaným z telefonního čísla, které nijak neověřila a uchováním údajů o IP adresách, ze kterých byla prováděna registrace, nicméně jak bylo v řízení prokázáno, disponovala správnými osobními údaji žalovaného, účet, který byl ve smlouvě uveden a na který následně převedla sjednanou částku, byl účtem žalovaného a žalovaný částečně poskytnutý úvěr splácel. Z toho lze v souhrnu dovodit, že žalobkyně jednala o uzavření smlouvy se žalovaným. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila a žalovanému na jeho bankovní účet převedla 120 000 Kč. Naproti tomu žalovaný plnil jen částečně a žalobkyni vrátil jen 22 953 Kč a dále již neuhradil ničeho. V důsledku uvedeného žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky z uvedené smlouvy ke dni 14. 3. 2019 splatnými. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v nebankovním registru klientských informací ověřovala úvěrovou minulost žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný měl v době uzavírání smlouvy se žalobkyní jeden další existující splátkový úvěr (splatný jednorázově ve výši 6 889 Kč) a jeden kontokorentní úvěr, dalších 9 úvěrů měl již splacených, přičemž se jednalo vždy o nízkou částku (maximálně 7 500 Kč) a všechny byly splatné jednorázově a žalovaný je sjednával postupně od března 2017. Další úvěr se splátkou 1 126 Kč měsíčně měl žalovaný u žalobkyně. Dále pak žalovaný žalobkyni sdělil, že je zaměstnán s příjmem částka měsíčně a jeho výdaje na nájemní bydlení činí částka měsíčně.
16. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho věku, vzdělání, zdroji příjmu, rodinného stavu, počtu dětí, způsobu bydlení atp., přičemž ke zhodnocení těchto informací použila statistický model, jehož výstupem byla pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany žalovaného. Tento model je postaven na logické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Dále pak žalovaného lustrovala v registrech SOLUS a NRKI. Vycházela tak z informací, že žalovaný jako zaměstnanec má čistý měsíční příjem částka, částka vynaloží na nájemní bydlení, částka na předchozí závazek u žalobkyně a plánovaná splátka poskytovaného úvěru je 3 064 Kč. Jak vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně se ohledně příjmů a výdajů na bydlení zcela spolehla na informace sdělené žalovaným a soudu předložila jen úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientských informací. Zde bylo zjištěno, že žalovaný měl doposud u nízkých úvěrů splatných jednorázově dobrou platební morálku. Více než o platební morálce žalovaného však tento výpis vypovídá spíše o jeho špatném hospodaření, neboť si od března 2017 sjednal devět krátkodobých úvěrů, kterými kompenzoval vyšší výdaje oproti jeho příjmům. Úvěr řešený v této věci byl prvním úvěrem s vyšší částkou a delší dobou splácení (osm let), a nadto byla smlouva sjednávána distančně. Soud je toho názoru, že v takovém případě měla žalobkyně o to pečlivěji zkoumat, zda je žalovaný schopen poskytovaný úvěr splácet. Výpis z účtu žalovaného, na který měl být úvěr poskytnut, přitom soud považuje za minimum obezřetnosti, které mohla žalobkyně při sjednávání úvěru poskytnout, jelikož za situace, kdy od žalovaného nezjišťovala jiné jeho výdaje než výdaje na bydlení, mohl výpis z tohoto účtu poskytnout ucelený obraz o hospodaření žalovaného. Takový výpis si však žalobkyně od žalovaného nevyžádala. Žalovaný měl čistý měsíční příjem částka a výdaje na bydlení částka (těmto údajům nemá soud, stejně jako žalobkyně, důvod neuvěřit, neboť odpovídají běžné hladině v daném místě a čase). žalobkyni měl splácet ze dvou úvěrů dohromady 4 190 Kč a na další výdaje mu tak zbývalo 5 810 Kč, tj. cca 193 Kč na den, což je sice více než životní minimum, nicméně je to stále velice nízká částka, při které nelze počítat ani s drobnými mimořádnými výdaji (např. při poruše domácích spotřebičů atp.). Omezení z toho vyplývající lze jistě po určitou dobu překlenout, nicméně v projednávaném případě měl být poskytovaný úvěr splácen po osm let, což je již příliš dlouhá doba a pokud by žalovaného potkaly další výdaje, musel by je řešit dalším úvěrem.
19. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů soud na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížel jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o. z.“).
20. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 22 953 Kč a k vydání tudíž zbývá 97 047 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích archů se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílaných zásilek byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 9. 7. 2020 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 10. 7. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 11. 7. 2020 do prodlení.
21. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 97 047 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 11. 7. 2020 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o.s.ř. “), když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
22. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 35 332,65 Kč, úroku ve výši 29 067 Kč, úroku ve výši 23,04 % ročně z částky 116 041,65 Kč od 29. 11. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8 663,62 Kč, úroku z prodlení z částky 132 379,65 Kč od 29. 11. 2019 do 10. 7. 2020 a úroku z prodlení z částky 35 332,65 Kč od 11. 7. 2020 do zaplacen, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.